The Lords Of The Elements

Zkouška NADÁNÍ

No, jak bych to řekla. Už mám asi jen dva týdny do zkoušek a pořád ještě nevím, čeho se budou týkat, jelikož každá zkouška je vždy jiná. Mí kamarádi se na to tvrdě připravují a já jen sedím u vody a koukám na svůj odraz. Koho by napadlo, že já můžu být dcera krále. Ohledně mé matky zatím nic nevím, ale jestli mě najde, tak táta říká, že to nebude dobrý. Ale stále nevím proč.... něco přede mnou tají a já nevím co. Musím to zjistit. Hlavně bych se měla zajímat o ty zkoušky, protože další budou až za pět let a to už budu skoro dospělá. Prý by nám měli už zítra říct nějaké podrobnosti, tak se uvidí. Vstala jsem a šla domu.

Mám domácí zvířátko. Je to...no já nevím jak bych ho popsala...Vypadá asi jako 30 centimetrový lemur s velkýma modrýma očima a pruhovaným bělomodrým ocasem. Připomíná spíš plyšáka než živého tvora, ale je úžasný. Pojmenovala jsem ho Plushy. Vážně vypadá jako plyšák. Vždycky se mi ovine kolem krku a vrní.

Sedla jsem si ke stolu a přemýšlela o tom, co mi asi táta tají. Jedná se o mojí mámu, nebo o mě. Nebo o něco jiného, co se týká všech??? V mysli se mi motaly miliony myšlenek. Pak jsem si šla lehnout, abych na zítřek byla odpočatá. Už bych měkla začít makat, protože část zkoušek je i fyzicky náročná. Pomalu jsem začala usínat.

Otevřela jsem oči a byla jsem v temné místnosti. Nevím přesně kde, ale připadalo mi tu něco povědomé. Najednou se stěny začaly pohybovat a podlaha zmizela. Padala jsem.... křičela, ale nikdo mě neslyšel. Bylo to hrozný, pak se po stranách začaly objevovat nějaké obrazy. „Co to má znamenat" řekla jsem si pro sebe. Vypadalo to jako směť nějakých znaků a obrázků, písmen a číslic, bylo to šílené. A stále padám, pod sebou jsem uviděla zemi. Nevím, jestli to bylo zrovna dobře... Už jsem byla pár centimetrů od ní, a pak se vše zbarvilo do ruda, zaplál obrovský žár ohně a objevil se obličej ženy s přísným a temným výrazem v obličeji. „Drahoušku, já tě jednou najdu" pronesla medovým hlasem, ale něco se mi na něm nezdálo.

Hned jsem otevřela oči a s výkřikem „Mami!!!" jsem se probrala. Byla jsem vyděšená, pot mi stékal po obličeji a já tomu stále nemohla uvěřit. Bylo asi 5 hodin ráno. Sedla jsem si k oknu a sledovala východ slunce. Stále jsem ještě zhluboka dýchala a měla vlasy spadlé v obličeji.

O 3 hodiny později.

Měli jsme se všichni sejít na náměstí. Povídala jsem si s Aquou, Natem a Patrim. Nevěděli jsme, co se bude dít. Najednou někdo hlasitě řekl, ať se uklidníme. Byl to jeden z hlavních pořadatelů zkoušek.

„Utište se, prosím" řekl otráveně, „Takže teď Vám řeknu nějaké podrobnosti. Z naléhavých důvodů budou zkoušky přesunuty o pár dní, takže se budou konat za dva dny..." z davu se ozvalo udivení a lidé si mezi sebou začali něco mumlat. „Ano, je to tak. A ještě jedna změna, děti, kterým bude tento rok 15 let a více a u kterých se neobjeví nadání, budou přesměrováni do nově se vytvářející armády." ukončil větu. Pak ještě dlouhou dobu o něčem blábolil. Zírali jsme na něj s vytřeštěnýma očima „Takže když neprojdu, půjdu do armády??? To není možné..." pošeptala jsem kamarádům. Jelikož mě tento rok má být 15. A ještě jsou už za 2 dny. To je příšerný. Jelikož kromě mích kamarádů nikdo neví, kdo jsou moji rodiče, tak tu obvykle nikdo o ničem neví. Schválně proto mě šoupl do Normandie. Tady žijí obvykle uzavření lidé, alespoň v této vesnici. Ale jsou nápomocní. Nevím, jestli je zrovna nejlepší nápad mě poslat do armády, když mě hledá celá temná strana. Musím si jít promluvit s Rinou. Jen ona někdy mluví s otcem.

Rychle jsem běžela domů „Rino, jsi tu???" vyhrkla jsem rychle ze sebe „Co potřebuješ" zeptala se. „Prý se zkoušky konají už za dva dny, a když budu považována za holku bez nadání, tak mě pošlou do armády. To nesmí ne???" mluvila jsem rychle. „Já o tom vím Igy, je mi to líto, ale budeš tam muset jít" mluvila smutně „Bavila jsem se o tom s tvým tátou a on říkal, že do toho nemůže zasahovat a už se mnou mluvit nebude, prý je to moc nebezpečné." Objala mě. Jediné spojení s mým tátou se přetrhlo. Slzy mi tekly po tváři. Odtrhla jsem se od ní a běžela do pokoje. Zamkla jsem dveře a lehla si na postel. Bylo něco kolem 12.00. Pak jsem asi usnula. Zase se mi zdál pořád ten stejný sen.