Dramione

Chapter 1

Předem bych chtěla upozornit, že děj mého příběhu dějově nesouvisí s knížkou ani s filmem. Odehrává se přibližně v šestém ročníku, ale jak říkám, dějově to absolutně nesedí.

Užijte si čtení :) 

Procházela jsem chodbami a hledala nějaké klidné místo na čtení. Jako vždy jsem skončila v knihovně. Usadila jsem se a ponořila se do vcelku napínavého děje knížky. „Hermiono!?" odtrhla jsem zrak od knížky a podívala se na Ginny, která se vyřítila zpoza rohu.

„Stalo se něco?"

„Harry mě pozval na ples!" vyjekla Ginny a skočila mi kolem krku.

„To je paráda." Usmála jsem se. Byla jsem ráda za ni. Oba je mám ráda a myslím si, že mezi nimi by to bylo absolutně super.

„No a co ty? S kým půjdeš ty?" zeptala se Ginny, když se trošku uklidnila.

„Já- já nevím. Já asi nepůjdu," povzdychla jsem si, protože jsem opravdu neměla s kým jít a ani se mi nechtělo.

„Hermiono! Je to vánočná ples! Musíš jít!" zamračila se Ginny.

„Hm." Zabrblala jsem a nechala se Ginny odtáhnout ven z knihovny. Šli jsme na oběd. Ginny pořád básnila o tom, jak je Harry úžasný. Zmlkla až ve chvíli, kdy si celá nadšená sedla vedla Harryho a já si tedy sedla na místo vedle Rona. Ten do sebe cpal kuře a bylo mu úplně jedno, že mu omastek stéká po bradě. Kapičky se hromadili na bradě a už to vypadalo, že nějaká spadne a zašpiní mu oblečení, ale tomu Ron šikovně zabránil tím, že si bradu utřel do rukávu.

„Rone! Ty prase!" vyjekla jsem.

„Co?" zahuhlal s plnou pusou a otočil se na mě. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a sama si dala na talíř trochu brambor a kousek masa. Další hodinu jsme měli lektvary, a jelikož jsem vážně nechtěla přijít pozdě, vstala jsem a šla na hodinu. Na nikoho jsem nečekala, protože ostatní chodili později. Usadila jsem se v první lavici a připravila si učebnice.

„Koho to tu máme?" ozval se arogantní hlas a já hned poznala, komu patří. Otočila jsem se připravená čelit jeho pronikavému pohledu a narážkám. Ve dveřích stál sám Zmijozelský princ, za ním stáli, jako vždy Crabbe a Goyle s tupými výrazy. Pansy byla doslova nalepená na Malfoyově ruce. Neodpovídala jsem a Malfoy pokračoval: „Copak mudlovská šmejdko? Ukousla sis jazyk?"

„Sklapni Malfoyi." Řekl hlas za ním a Malfoy se líně otočil. Stál tam rudý Ron, který hned prošel kolem něj a sedl si vedle mě. Za ním si razil cestu Harry, který si sedl vedle Rona.

„Díky." Špitla jsem k Ronovi, když se Malfoy otočil a šel si sednout na svoje místo v zadních lavicích.

„Blbec jeden." Procedil Ron mezi zuby a to bylo všechno, co stihl říct, protože se do třídy vřítil profesor Snape a hodina začala. Ron vedle mě celou hodinu usínal. Já si dělala zápisky a Harry ten se aspoň tvářil, že dává pozor.

„Do příští hodiny mi vypracujte tří stránkovou esej na tohle téma." Řekl profesor Snape a ukázal na tabuli, na které se objevilo zadání. Vše jsem si zapsala a chystala se jít do knihovny, abych to měla co nejdříve za sebou.

„Hermiono počkej." Vyjekl Ron a chytil mě za ruku.

„Co je?" zeptala jsem se zmateně.

„Pomůžeš mi?" usmál se Ron a já kývla. Vydali jsme se do knihovny. Ron celou dobu mlčel a mě to vlastně ani nevadilo. V knihovně jsem nám vyndala potřebné knížky a začala jsem psát. Po chvilce jsem si všimla, že na mě Ron kouká.

„Stalo se něco?" zeptala jsem se.

„Ne- ne. Já jen... Ale nic." Zakoktal se Ron a znovu začal psát.

Svou esej jsem měla poměrně brzo a tak jsem se podívala k Ronovi, který měl sotva půl stránky, smilovala jsem se nad ním a řekla: „Piš..." takhle jsem mu nadiktovala celé ty stránky.

„Děkuju Hermiono. Jsi úžasná." Smál se Ron, když dopsal poslední slovo.

„Já vím." Ušklíbla jsem se a společně se vydali na večeři.

„Víš, přemýšlel jsem." Začal Ron.

„A jejé." Neodpustila jsem si poznámku. Ron se jen ušklíbl a pokračoval: „S kým jdeš na ples?" touhle otázkou mě dokonale zaskočil. Chce jít se mnou nebo se jen tak ze slušnosti ptá?

„Já- já asi nepůjdu." Vykoktala jsem, protože jsem opravdu nevěděla, co mám říct.

„Aha." Řekl a já tak nějak čekala, že něco dořekne. Nic neřekl, tak jsem se musela zeptat sama: „Proč? S kým jdeš ty?"