Dramione

Chapter 5

Draco

Upravil jsem si kravatu a vydal se do společenky, kde už na mě čekala Pansy. Měla brčálově zelené šaty a jen co mě uviděla, roztáhla se její červeně zvýrazněná pusa do ne příliš hezkého úsměvu.

„Ahoj Draco." usmívala se na mě.

„Ahoj." řekl jsem a nabídl jí rámě. Vydali jsme se do Velké síně. Bylo tu už hodně lidí. Tanečních se proplétali v rytmu hudby a ti co netancovali, posedávali u okolních stolečků nebo si nalévali pití. Pansy mě chytila za ruku a táhla mě do davu. Tancoval jsem s ní asi dva tance. Při třetím jsem jí utekl. Není špatná tanečnice, ale jinak ji rád nemám. Pusu nezavře a je otravná. Na ples jsem ji pozval tak trochu z povinnosti. Čekalo se to ode mě. Najednou jsem zahlédl onu volánkovou růžovou látku. Vydal jsem se za ní. Stála u stolku s nápoji a vypadalo to, že něco hledá.

„Smím prosit." zeptal jsem se. Otočila se na mě a překvapeně vykulila oči. Uznávám, že není zrovna obvykle, abych ji žádal o tanec nebo abych já o něco žádal, ale potřeboval jsem chvíli utéct od Pansy a v její přítomnosti se vždycky cítím tak klidný a uklidnit jsem vážně potřeboval.

„Dobře." řekla a trochu váhavě se chytla mé ruky. Vedl jsem jí kolem stolků až na začátek parketu. Položil jsem ji ruku na bok a přitáhl si ji k sobě. Strašně hezky voněla. Ale co to plácám. Ona se mě chytla za rameno a pak za mou ruku. Vpletli jsme se do davu a kroužili po parketu. Nejsem špatný tanečník, a jak jsem s překvapením zjistil, ani ona netancovala špatně. Vlastně dobře. Dobře! Tancuje přímo skvěle. Nemluvili jsme a mně to vyhovovalo. Nepotřeboval jsem mluvit, ale bylo mi jasné, že se zeptá. Moje domněnka se potvrdila, když řekla: „Proč?"

„Co proč?" podíval jsem se na ní. Protočila oči a zeptala se znovu: „Proč se mnou tancuješ?" pokrčil jsem rameny a nic neřekl. Potom jsem rychle zvedl ruku a udělal s ní celkem povedenou otočku.

„Ani nevím."

„Aha." ušklíbla se. Tanec už skončil a ona udělal malé pukrle.

„Děkuji za tanec, pane Malfoyi."

Zasmál jsem se a uklonil se jí: „Nemáte zač, slečno Grangerová." Usmála se na mě a odešla za tou zrzkou z její koleje. Ginny se myslím jmenuje. Seděli u stolku a já usoudil, že nastal čas odtud vypadnout. Pansy byla bůhvíkde a mě to ani nevadilo. Šel jsem se ještě projít po hradě, protože spát se mi ještě nechtělo. Když jsem procházel kolem knihovny, zasáhla mě nějaká kletba a já se sesunul podél dveří na zem. Pohltila mě tma a já si nic nepamatuju.

***

Vzbudil mě hlas, který volal mé jméno.

„Draco?" někdo mi odhrnul vlasy z obličeje. Otevřel jsem oči a podíval se na osobu, která u mě klečela. Byla to ona. Co tu dělá? A kde že to vlastně jsem? 

„Hermiono?" zasténal jsem potichu. Pomalu mě posunula, tak abych měl svou hlavu na jejím klíně. Bylo to mnohem pohodlnější, než to jak jsem byl zkroucený u zdi, to se musí uznat.

„Episkey." zašeptala potom a já cítil, jak se každá rána v mém těle zatahuje a léčí. Bolelo to trochu, ale dalo se to vydržet.

„Kdo ti to udělal?" Zavrtěl jsem pouze hlavou, protože na víc jsem se nevzmohl.

„Budeš muset na ošetřovnu." šeptala a při tom mě pohladila o tváři. Zabránil jsem nutkání se k její tváři nahnout.

„Zvládneš tam dojít?" zeptalas po chvíli ticha.