Dramione

Chapter 16

Už týden jsme se nehnuli s hledáním Draca a moje zoufalost se začala stupňovat.

„Jdu se projít." Zakřičela jsem do hlubin domu. „Buď ale opatrná zlato!" volal za mnou starostlivý hlas paní Weasleyové. „Budu." Broukla jsem a nechala se obejmout chladným počasím.

Bloumala jsem po cestách a polích. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a promyslet, kde bych měla začít hledat. Usadila jsem se na strom, který rostl prostřed louky. Větve byly vysoko, ale s trochou pomoci, kterou mi ochotně poskytla hůlka, jsem se zvládla vyšplhat nahoru. Snažila jsem se nějak logicky myslet, ale můj mozek jakoby vypnul a jediné, na co jsem dokázala myslet, byl Draco.

***

„Hermiono dělej! Honem pojď sem!" volala na mě Ron ze dveří, jen co mě uviděl. Okamžitě jsem vyběhla a co nejrychleji se vřítila do domu.

„Co se děje?" rozhlížela jsem se zmateně, protože žádné nebezpečí můj mozek neidentifikoval.

„Nic. Klid." Zasmál se Harry a poplácal mě po zádech. Než jsem stihla naštvaně protestovat, strkla mě do obýváku, kde už seděla Ginny a Ron.

„Tak už mluv." Naléhal Ron. „Odmítla nám to říct, dokud tu nebudeš i ty." Zašeptal ke mně Harry, ale pak ztichl, protože Ginny začala: „Takže. Ráno jsem šla na ministerstvo a neptejte se mě proč, taťka chtěl s něčím pomoct, ale to teď není podstatné. Důležité je, že neuvěříte, co jsem slyšela."

Draco

Seděl jsem u stěny a koukal na Marcuse, který spí naproti mě. Dívat se na něj je alespoň nepatrné rozptýlení od té příšerné nudy a hlavně nevědomosti. Otázky typu: Proč tu jsem? Kdo mě tu drží? Mě trápili neustále. Bohužel mi nebylo souzeno znát pravdu. Asi. Tedy aspoň prozatím.

Přemýšlel jsem také nad Hermionou.

Flashback

„Draco, počkej." Smála se Hermiona a klopýtala za Dracem, který ji právě táhl na podle něj naprosto úchvatné místo. „Honem, jinak to nestihneme!" pobízel ji Draco, protože chtěl, aby šlo vše podle plánu. Hermiona se nepřestával smát jeho nedočkavosti, ale poslušně klopýtala dál za ním.

„Draco?" zeptala se nejistě Hermiona. Draco tudy před chvílí šel, tím si byla jistá. Docela určitě viděla, jak zahýbá právě za tenhle roh.

„Baf!" ozvalo se vedle Hermionina ucha a dvě silné paže ji uchopili okolo pasu.

„A mám tě." Smál se Draco k smrti vystrašené Hermioně, která se chtě nechtě začala smát spolu s Dracem.

***

„Je to nádherné." Usmívala se Hermiona s hlavou na Dracově rameni. Seděli na malém kopečku naproti hradu a koukali, jak poslední paprsky toho dne pomalu sklouzávají po věžičkách školy, zatímco dole se jich už zmocnily stíny.

„Ne tak nádherné jako ty." Mrkl na ni Draco. Hermiona s tvářemi, které teď doslova hořely, sklonila hlavu. „Ale no tak." Usmíval se světlovlasý mladík a prsty jí podepřel bradu, čímž donutil dívku se na něj podívat. Nepřestával se usmívat, když sklonil hlavu a něžně políbil jeho vyvolenou.

End of Flaschback

Tahle vzpomínka je moje oblíbená. Pořád si pamatuju ten pocit, jak mě její vlasy šimraly na tváři nebo ten pocit, kdy jsem ji mohl obejmout s vědomím, že je moje. Ano, bylo to hodně sobecké, ale já se prostě nehodlám dělit. Ne o ni. Nikdy!

„Běž spát." Zamumlal Marcus.

„Hm." Zamručel jsem, ale spát se mi nechtělo. Měl jsem pocit, že moje hlava vybouchne pod přívalem citů, emocí a hlavně zmatených myšlenek, které se mi teď jako neřízené střely míhaly před očima. Vyčerpáním, možná nudou nebo hladem, nevím jak, ale usnul jsem.

Hermiona

„Musíme jít. Teď hned!"

„Hermiono počkej, nemůžeš tam jen tak jít."

„Že nemůžu? Harry, já musím!" bránila jsem se svému kamarádovi, který mě urputně držel za ruku a odmítal mě pustit.

„Má pravdu Hermiono, chce to plán. Zrovna od tebe bych ho čekala." Ušklíbla se Ginny, která mi stejně jako její snoubenec křečovitě svírala ruku.

„Na plán není čas! Prosím pusťte mě!"

„Hele, Hermiono. Klid. Jen se teď prosím nadechni a počkej. Nedělej unáhlená rozhodnutí." Mluvil na mě pomalu Ron.

„Asi je to se mnou hodně špatné co?" zasmála jsem se a cítila, jak stisk na mích zápěstí povoluje.

„Pokud ti musí domlouvat Ron, pak asi jo." Usmála se na mě Ginny a já se na ní vděčně podívala.

„A vážně si neslyšela proč?" zeptala jsem se ještě jednou.

„Hermiono," povzdechla si Ginny „Řekla jsem vám všechno, co jsem slyšela. Neslyšela jsem proč. Jediné co jsem slyšela je to, že ministerstvo drží některé čaroděje na Malfoy Manor."

„Ale to přeci nedává smysl, proč tam? Malfoyovi by nikdy neposkytli dům ministerstvu." Přemýšlela jsem nahlas.

„To je pravda." Přikyvoval Ron.

„Pokud je tam také nedrží." Zamumlal Harry a koukal do prázdna.

„Počkej, co?"

„No je dost možné, že tam zavřeli všechny bývalé smrtijedy, kterým se neprokázala dostatečná vina nebo naopak jí byly zproštěni, takže nešli do Azkabanu." Harryho nápad vlastně nebyl vůbec špatný. Stačilo se ho jen trochu držet a myslet. No tak, Hermiono. Mysli!

„Vážně bychom se tam měli jít podívat." Řekl Ron a Ginny po něm hodila rozezlený pohled: „Ne. Dnes už ne! Je tma a ještě by se nám něco stalo, nevíme, kdo to tam případně hlídá."

„Máš pravdu Ginny." Usmála jsem se na ni a objala ji.

„Takže dohodnuto, zítra v osm tady." uzavřel debatu Harry. Všichni jsme se zvedli a každý se pomalu vydal do svého pokoje. Ginny s Harrym měli pokoj ve druhém patře, takže jsem do třetího šla sama s Ronem. Už jsem měla ruku na klice, když v tom mě jeho hlas zastavil: „Najdeme ho, neboj." Otočila jsem se na něj. Povzbudivě se na mě usmíval. Usmála jsem se na něj zpět a objala ho.

„A mě neobejmeš?" ozval se hlas kousek od nás.

„Pojď sem." Ušklíbla jsem se a objala i George.

***

„Nějak mi nemohl uniknout fakt, že něco plánujete." Šeptal pozdě v noci George, který se momentálně rozvaloval v mojí posteli, zatímco já jsem seděla v křesle.

„Hledáme Draca." Povzdechla jsem si. „Ach tak." Kývl George. „Přečteš mi něco?"

„Kolik ti je?" zasmála jsem se.

„No a co? Na pohádky není jeden nikdy dost starý." Bránil se. „Jak myslíš." Zakroutila jsem hlavou a přivolala si z mé malé provizorní knihovničky Bajky Barda Beedleho. Začala jsem číst, ale Georgův hlas mě hned přerušil: „Tuhle ne, já mám radši Mágovo chlupaté srdce."

„Dobře." Pokrčila jsem rameny a začala číst. Nedočetla jsem ani do půlky a už bylo slyšet klidné oddechování. Přemístila jsem ho do jeho postele a pak se pozdě večer uložila do té své.

„Kde jen si." Zašeptala jsem do tmy a s myšlenkami na něj jsem usnula.

Pozn. autorky:

Ahoj všichni (: Doufám, že jste si užili Vánoce. Nepřejedli se moc a dostali všechno, co jste si přáli! Šťastný nový rok 2017! (: