Dramione

Chapter 10

↓(Tučně je část z minulého dílu... aby to mělo trochu smysl:)) ↓

„Jsi tu?"

„Jo, jen jsem se zamyslel." Vydechl jsem.

„U Merlinových vousů." Vyjekla a dala si ruku přes pusu. Koukala se na mě a já absolutně netušil, co se děje.

„Co je?" ptal jsem se zmateně a hledal v její tváři něco, co by mi prozradilo nějaké bližší informace.

„Ty – ty jsi přemýšlel!" řekla a pak se začala smát.

„Ha ha ha." Zašklebil jsem se na ni, ale pak jsem se začal smát taky.

„O čem si přemýšlel?" zeptala se po chvíli smíchu.

„To ti prozradím, až budeš starší." Vítězně jsem se usmál a ona jen zakroutila hlavou. Pak ze mě slezla a natáhla ke mně ruku. Chytil jsem se jí a s její pomocí se postavil na nohy.

„Díky za dnešek." Usmála se na mě.

„Rádo se stalo." Odpověděl jsem.

Asi nikdy mě nepřestane udivovat a tak se mi nedivte, že jsem byl překvapený, když mě objala. Samozřejmě jsem v tu chvíli byl nejšťastnější čaroděj na celém světě. S úsměvem jsem ji objal kolem pasu.

„Dobrou." Usmála se na mě, když mě pustila.

„Dobrou." Popřál jsem jí a dal jí rychlou pusu na tvář. Její líčka okamžitě zčervenala a já se nemohl ubránit malému ušklíbnutí. Byla roztomilá. Když viděla, že se na ni dívám, zakryla si obličej dlaněmi. S úsměvem na rtech jsem vzal její ruce do svých a odtáhl je od jejího obličeje. Dívala se na zem. Jemně jsem ji chytil za bradu a přinutil ji, se na mě podívat. Opatrně, abych ji nevyděsil, jsem se začal sklánět. Pak jsem se jen lehce dotkl rty jejích úst, která se jen zachvěla, ale žádnou známku po odporu nejevila. Odtáhl jsem se a zkoumal její obličej. Koukala se na ně překvapeně, ale pak se sama postavila na špičky a vyšla mi vstříc. Rukama mi cuchala vlasy a já se nemohl nabažit toho, jak se její tělo tiskne k tomu mému nebo jak nádherně pasují její rty do těch mích.

„Za pět minut zavíráme!" volala knihovnice a Hermiona se ode mě v tu chvíli odtáhla. Oba jsme rychle dýchali.

„Měli bychom jít." Zaculila se a já jen kývl.

„Radši pojď." Ušklíbl jsem se a natáhl k ní ruku. Propletla si semnou prsty a společně jsme vyšli z knihovny. Doprovodil jsem ji až pod schody k Nebelvírské věži.

„Tak teda dobrou." Usmála se a už se chtěla otočit a jít.

„No počkej! A co pusa na dobrou noc?" Zasmála se a poslala mi vzdušnou pusu a zmizela za obrazem Buclaté dámy, která si mě měřila podezíravým pohledem. Poslal jsem jí vzdušnou pusu a šel pryč. Za zády jsem ještě slyšel, jak se chichotá.

Hermiona

Nemůžu usnout. Pořád se mi hlavou honí myšlenky na něj. Na Zmijozelského prince, který mi naprosto zamotal hlavu. Ginny vedle mě pokojně oddechuje a já se o to samé snažím už dvě hodiny. S povzdychnutím si vezmu knížku a rozsvítím. Ještě stihnu zatáhnout závěsy kolem postele. Nakonec se mi podaří usnout k ránu a celé dopoledne jsem unavená, ale i tak se ze všech sil snažím dávat pozor a jako vždy jediná odpovídám učitelům.

„Hermiono?" drknul do mě Ron u oběda.

„Jo?" zabručela jsem a dál se šťourala ve šťouchaných bramborách.