Dramione

Chapter 3

Enjoy it :) 

„Ginny!" třásla jsem se svou kamarádkou, která doposud spala.

„Ginny prosím, probuď se." zesílila jsem klepání a pořád s hrůzou koukala na tu spoušť.

„Mm. Hermiono, co se dě-„ nedokončila větu Ginny a prudce se posadila. Já si sedla vedle ní a obě jsme koukaly na mé šaty. Tedy na to, co z nich zbylo. Byly celé roztrhané a rozstříhané a spousta kousků i chyběla.

„Kdo to-„ začala Ginny a já jí mlčky vtiskla do ruky svitek pergamenu, který jsem našla mezi těmi kousky.

„Nech Rona nepokoji ty..." četla nahlas Ginny. „U Merlinových vousů, kdo to mohl udělat." mračila se Ginny a pak mě objala.

„Měly bychom jít na snídani." zamumlala Ginny.

„Běž, já nemám hlad." řekla jsem a zachumlala se do deky.

„Dobře. Něco ti donesu. Mám to říct Ronovi?"

„Ne!" vyjekla jsem.

„Dobře." řekla Ginny a odešla. Já se mezitím choulila na posteli a utírala si slzy.

Najednou někdo zaklepal na okno. Překvapeně jsem se otočila. Za oknem seděla sova a zobáčkem bouchala na okno. Vstala jsem a pustila sovičku dovnitř. Vletěla do pokoje a na postel mi položila středně velký baliček. Došla jsem k sovičce a až teď jsem si všimla, že je tam i dopis. Rychle jsem ho otevřela.

Drahá Hermiono,

je mi líto, co se stalo tvým šatům. Doufám, že tyhle poslouží stejně dobře jako ty původní. Přijmi je ode mě jako dar. Nesnaž se zjistit, kdo jsem. Stejně to, i s tvou neobyčejně chytrou hlavinkou, nezjistíš.

Užij si ples.

Po dočtení dopisu jsem se rychle podívala na balíček. Začala jsem ho opatrně rozbalovat. V balíčku se schovávaly naprosto nádherné šaty. Byly světle růžové s dlouhou sukní až na zem. Z mého zasněného zírání mě vyrušilo soviččino mrzuté houkání. Úplně jsem zapomněla, že tady je. Zavřela jsem okno, aby mi neuletěla a rychle přeběhla společenskou místnost do klučičí ložnice, kde jsem si od Harryho vzala pamlskem pro Hedviku. S touto kořistí jsem běžela zpátky do pokoje.

„Tu máš." usmála jsem se na sovičku, která na mě koukala velikýma očima. Teď se spokojeně ládovala pamlskem a já měla tak čas napsat odpověď.

Drahý neznámý,

moc děkuju za šaty. Jsou naprosto úchvatné. Proč nemám zjišťovat tvou identitu? Já jsem hodně zvědavý člověk...

Ještě jednou děkuju.

Dopis jsem přeložila a dala sovičce. Ta jen zahoukala a vyletěla z okna, které jsem jí otevřela. Šaty jsem rychle uklidila do skříně a uklidila jsem i nepořádek po těch původních. Potom jsem se oblékla a svůj čas čekáním na Ginny jsem si skátila četbou.

„Ahoj." pozdravila mě Ginny a já ji s úsměvem odpověděla.

„Koukej." smála jsem se a ukázala jí šaty.

„Kde jsi je vzala?" vydechla užasle Ginny. Podala jsem jí dopis a ona si ho s úsměvem přečetla.

„Tak tajný ctitel jo?" smála se.

„Nech si toho." vyplázla jsem na ní jazyk. Dohodly jsme se, že si sedneme do společenky a třeba si i s klukama něco zahrajeme.

„Znáte tuhle hru?" zeptala jsem se.