Dramione

Chapter 19

Ahoj (: Moc se omlouvám, že nevycházely kapitoly. Snad vám to tahle vynahradí (: 

Probudím se v nějakém pokoji. Opatrně se rozhlížím kolem. Je to tu malé, ale útulné.

„Draco?" Otočím se za hlasem a uvidím Hermionu. Sedí u mé postele, knížku na klíně a usmívá se na mě. „Kde to jsem?" zachraptím. Hermiona mi okamžitě podá sklenici s vodou a řekne: „V Doupěti." Jen jsem kývl a vděčně se napil.

„Proč vás tam drželi?" zeptala se. „Absolutně netuším." Pokrčil jsem rameny. Vzala si ode mě skleničku a usmála se: „Jsem strašně ráda, že jsi v pořádku."

„Děkuju, za všechno." Řekl jsem upřímně a stiskl ji ruku. Jen nad tím hraně mávla rukou a já se musel ušklíbnout.

„Co pusa na přivítanou?"

„Když tak hezky prosíš." Protočila Hermiona očima, ale vzápětí se ke mně sklonila a jemně mi vtiskla na rty polibek.

„Hermiono máš-„ ozval se ode dveří hlas „Aha. Tak já přijdu za chvilku." Než jsem se já nebo Hermiona stihli otočit, byl dotyčný pryč.

„Jak si mě vůbec našla?" zeptal jsem se s úsměvem a propletl si s ní prsty.

„Nebylo to tak těžké," Uculila se „První možností byl Malfoy Manor, takže zbývalo jen vymyslet, jak se dostaneme dovnitř, ale ani to nebylo tak náročné jako válka s Voldemortem."

„Jsi prostě neuvěřitelná." „Já vím." Ušklíbla se. „Hele! To je můj úšklebek."

„Teď už ne."

„Zlodějko." Usmál jsem se a ona jen nevinně pokrčila rameny, ale mě neošálila. I dokonalá Hermiona Grangerová má svou temnější, hravou stránku.

Hermiona

„Půjdu teď dolů a ty si ještě odpočiň, dobře?" usmála jsem se na Draca a ten jen unaveně kývl. Potichu jsem za sebou zavřela dveře a sešla do kuchyně, kde zrovna seděl Ron a Harry. „Měli bychom zjistit, co je ten Marcus zač." nadhodil Harry opatrně. Unaveně jsem kývla a posadila se vedle nich.

„Zajdu se na něj podívat. Mám dojem, že už jsem ho někde viděla." Přemýšlela jsem nahlas.

„Chceš, abychom šli s tebou?" zeptal se Harry.

„Ne, to je dobrý. Odpočiňte si, za chvíli jsem zpátky." Kluci jen kývli. Já se mezitím došla převléknout do vhodnějšího oblečení a pak se přemístila do centra Londýna do malé postranní uličky. Odtamtud jsem došla až k velké cihlové budově. Figurína ve výloze na mě kývla a já mohla nerušeně projít výlohou. Ihned jsem zašla na informace.

„Přejete si?" oslovila mě starší kouzelnice.

„Ráda bych navštívila Marcuse. Přivedla jsem ho sem včera večer."

„4. patro, pokoj č. 55." Usmála se na mě. „Děkuju."

Došla jsem k výtahu, k mé smůle tam byla dlouhá fronta, tak jsem se rozhodla vyzkoušet svou fyzičku a vyjít do čtvrtého patra po schodech. Zaklepala jsem na dveře, a když se ozvalo dále, vešla jsem dovnitř. V pokoji byla jediná postel, na ní ležel Marcus, který se už zdál být v pořádku.

„Ahoj." Pozdravila jsem a sedla si na židli vedle postele.

„Ahoj. Ty asi budeš Hermiona, že jo?" zeptal se.

„Jo, to jsem." Usmála jsem se. „Draco o tobě hodně mluvil." Poznamenal. „Vážně?" „No, ve spaní. Normálně jsme moc nemluvili." Ušklíbl se.

„Jen jsem se tě chtěla zeptat,..." „Nevím, Hermiono. Nemám tušení, kdo nás tam zavřel nebo proč. Rád bych taky něco věděl, ale bohužel." Řekl narovinu.

„To je škoda, ale neboj, my něco zjistíme. Brzy zase přijdu." Usmála jsem se a rovnou se i rozloučila, protože tohle nemělo cenu.

***

„Ahoj." Usmála jsem se na Draca a vešla do pokoje. „Stalo se něco?" okamžitě se ptal Draco a odhrnul mi peřinu, ukazujíc ať si k němu lehnu.

„Ne. Nic se nestalo, jen jsem unavená." Povzdechla jsem si. „Pojď sem."

„Byla jsem za Marcusem v nemocnici a ptala jsem se ho, jestli neví, kdo vás tam zavřel. Nic nevěděl."

„Proč je u Svatého Munga?" nakrčil nechápavě obočí.

„Paní Weasleyová ho tady nechtěla. Nevím proč." Pokrčila jsem rameny. „Aha."

„A jak je tobě?"

„Teď už mi je fajn." Usmál se na mě Draco a pohladil mě po tváři.

„Je pozdě, nepůjdeme spát?" navrhla jsem a ani jsem nečekala na odpověď a uvelebila se na Dracově hrudi. „Koukám, že moji odpověď asi nepotřebuješ, co?" zasmál se Draco.

„Ne nijak zvlášť." Ušklíbla jsem se.

„Pusu na dobrou noc?" nadhodil a roztomile se usmál.

„Jsi jako malý." Protočila jsem očima. „A proto mě zbožňuješ." Mrkl na mě Draco.

„No neví-„ nestihla jsem dokončit svoje pochyby, protože mě umlčel svými rty.

***

V Doupěti už všichni spali. Tedy všichni není správné slovo. Spali všichni kromě Draca. Nemohl usnout. Hermiona vedle něj klidně oddechovala, ale k Dracovi spánek nepřicházel. Pořád mu nedali spát otázky, kterého trápili už celý jeho pobyt ve vězení v Malfoy Manor. Kdo ho tam držel? A proč?...

„Však já to zjistím." Zašeptal do tmy. Když to řekl nahlas, znělo to přesvědčivěji. Povzdechl si a přitáhl si Hermionu blíž a pak se konečně vydal vstříc spánku.