Dramione

Chapter 2

„Já jsem se totiž chtěl zeptat, jestli bys nešla se mnou." Zamumlal Ron a já se usmála.

„Dobře."

„Super." Usmál se Ron taky a společně jsme došli na večeři, kde už byl Harry a i Ginny.

„Ginny? Máš po večeři čas?" zašeptala jsem svojí nejlepší kamarádce do ucha, když se Ron nedíval. „Jasně." Usmála se na mě. Potom jsme se společně zvedly, rozloučili se s Ronem a s Harrym a vydaly se do dívčích ložnic.

„Tak copak?" usadila se Ginny na mé posteli. Já si sedla naproti ní.

„Víš, Ron mě pozval na ples a já nemám žádné šaty!" vychrlila jsem na Ginny a ta se rozzářila jako sluníčko.

"To znamená jediný! Jde se nakupovat!" smála se. Jelikož celý týden před plesem byla prodloužená večerka o hodinu, tak jsme se v klidu vydali do Prasinek, abychom mi sehnaly nějaké šaty.

„Jaké si představuješ?" ptala se Ginny, když se prohrabovala spoustou ramínek. Látka jen šustila a ramínka o sebe bouchala v pravidelném rytmu, to jak je Ginny prohlížela. 

„No. Měli by být jednoduché, ale zároveň hezké. Nenápadné, ale nesmím v tom být jako šedá myš, chápeš?"

„Zkus si tyhle." Řekla místo toho Ginny a už mě strkala do zkoušecí kabinky.

„Ne." Vrtěla hlavou Ginny, když jsem rozhrnula závěs. Právě jsem měla na sobě snad dvacáté šaty a pořád to nebyly ty pravé. Tyhle byli výrazně červené. Měly celkem velký výstřih a celkově byly moc odvážné.

Souhlasně jsem zavrtěla hlavou a šla si je sundat.

„Ginny? Myslím, že bychom se už měly vrátit." Řekla jsem, když jsem zjistila, že za 10 minut končí večerka.

„Ale vždyť ještě nemáme šaty." Protestovala rudovláska, ale potom přikývla a vydaly se na cestu zpátky do hradu.

„Neboj. Seženeme ti ty nejlepší šaty." Zamumlala Ginny těsně předtím než usnula. Musela jsem se usmát. Potom jsem se zachumlala do měkoučké peřinky a vydala se do světa snů, kde už se pravděpodobně nacházela většina hradu.

Tmavovlasá dívka pomalu stoupala po schodech. Nahoře se zastavila, překvapilo ji, že není sama. O zábradlí se opíral světlovlasý mladík. Díval se do dáli a zřejmě si ani dívčiny přítomnosti nevšiml. Tmavovláska se už chtěla otočit, ale jeho hlas jí v tom zabránil: „Počkej. Nechoď." Zašeptal tak tiše, že si dívka chvíli myslela, že se jí to jen zdálo. Zastavila se a vyčkávala, co chlapec udělá. Pomalu se otočil a vydal se k dívce, která instinktivně začala couvat. Mladík se usmál nad její reakcí a pomalu se rukama zapřel o stěnu, o kterou se tmavovláska opírala. Dívka na něj překvapeně hleděla svýma velkýma očima, které se teď pomalu schovaly za závoj řas. Chlapec se k dívce naklonil a něžně přitiskl své rty na ty její.

V tu chvíli se v Nebelvírské ložnici probudila zmatená dívka, která si marně snažila vzpomenout na tvář chlapce ze svého snu. Netušila, že o podobnou věc se pokouší i jistý mladík, který ležel na opačné straně hradu, o pár poschodí níž.

***

„Vstávej Ginny! Přijdeme pozdě na hodinu!" budila jsem mou nejlepší kamarádku, která mě právě ignorovala a dál spala.

„Jak chceš. Aquamenti." Řekla jsem a má drahá rozespalá kamarádka byla v tu ránu mokrá od hlavy až k patě.

„Hermiono! To si neudělala!" vyjekla a rychle vyskočila z postele.