Dramione

Chapter 6

Stále pohled Draca :)

Ráno jsem se vzbudil s bolestí hlavy. S překvapením jsem zjistil, že je ještě tma. Podíval jsem se na hodiny. Bylo šest hodin ráno. K mému ještě většímu překvapení napomohl fakt, že tu kromě kluka naproti tady nejsem sám. Vedle mého lůžka seděla tmavovláska v plesových šatech. Hlavu měla položenou na posteli a svou ruku- no to mě podrž- měla propletenou s tou mou. Naše prsty se proplétaly jako hadi a nebudu si stěžovat, bylo to příjemné. Klidně oddechovala. Byla tak roztomilá. Nesnáším se za celé ty roky nadávek. Otec mi do hlavy před začátkem školy nahustil takových lží a já se podle nich řídil, ale před týdnem se mi konečně otevřely oči a já viděl, co všechno jsem napáchal. Ubližoval jsem lidem a hlavně jsem ubližoval jí. Jak jsem na ni mohl být tak hnusný, vždyť je přímo dokonalá. Je chytrá, statečná, krásná, obětavá a neskutečně laskavá. Jednoduše dokonalá a hlavně je z Nebelvíru. Pitomý Moudrý klobouk. Proč není ve Zmijozelu? Všechno by bylo jednodušší. Ale život není jednoduchý a tak to prostě je. Z mých velmi intelektuálních myšlenek mě vyrušilo to, že se ta, o které jsem vlastně přemýšlel, pohnula. Její vlasy mě polechtaly na ruce a já se musel usmát. Po chvíli otevřela oči. Párkrát zamrkala a pak se podívala na mě, usmála se.

„Dobré ráno." řekl jsem jí.

„Dobré." zamumlala.

„Je ti líp?" ptala se a pak se podívala na naše propletené ruce. Začervenala se a chtěla svou ruku vytáhnout, ale já ji nepustil.

„Jo. Je mi líp."

„To je dobře."

Hermiona

„Dobré ráno." řekl Draco.

„Dobré." zamumlala jsem taky. Byla jsem celá rozlámaná z toho, jak jsem celou noc spala v takovéhle neobvyklé pozici a ještě k tomu všemu v šatech a v účesu.

„Je ti líp?" zeptala jsem se ho a rozhlédla se po místnosti. Můj pohled upoutala moje ruka. Vlastně NAŠE ruce. Drželi jsme se za ruku! Tahle skutečnost okamžitě vehnala červeň do mých tváří, chtěla jsem svou ruku z té jeho nenápadně vyprostit, ale on mě držel pevně, tak abych mu nevyklouzla.

„Jo. Je mi líp." usmál se.

„To je dobře." řekla jsem. Koukali jsme na sebe a já si teď uvědomila, že je vážně hezký. Bouřkové oči se občas schovaly za pár světlých pramenů vlasů. Ostře řezaná tvář z něj dělala ještě neodolatelnějšího. Byl prostě krásný.

„Uhm. Měla bych už jít." vykoktala jsem po chvíli ticha, když jsme na sebe jen tak koukali.

„Dobře." zašeptal a sklopil pohled. Podívala jsem se také na naše ruce a jemně tu svou vytáhla z pod té jeho.

„Tak ahoj." usmála jsem se na něj povzbudivě.

„Přijdeš ještě?" řekl k mému obrovskému překvapení. Co se to sním děje?

„Jestli chceš." Kývl hlavou a usmál se.

„Dobře. Ahoj."

„Ahoj." Zavřela jsem za sebou potichu dveře a vydala se tichým hradem do svého pokoje.

„Heslo." zabručela na mě rozespalá Buclatá dáma.

„Prasečí rypák." řekla jsem jí. Bez řečí mě pustila a já se konečně dostala k sobě do pokoje. Ginny tu nebyla, místo toho na její posteli ležel krátký vzkaz, na kterém stálo, že dnes přespí u Harryho. Usmála jsem se a šla do sprchy. Konečně jsem si sundala ty krásné, ale na noc trochu nepohodlné šaty. Převlékla jsem se do pyžama a šla ještě spát. Byla neděle a já chtěla dospat to, co jsem v noci nestihla.