This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 2

Nemohl jsem se pohnout až do chvíle, kdy do mě Louis strčil, jak se přese mě rychle snažil dostat k Debbie. „Panebože, Deb!“ vyjekl, když se mu naskytl stejný pohled jako mě a rychle se svezl na kolena za její hlavu, která čouhala z bočního okýnka.Auto bylo převrácené na střeše a položené na kovovém plotu, okolo nějakého sloupu. Jedna kovová tyčka o průměru asi 3 centimetrů se uvolnila a zabodla se Debbie do levé části hrudi.

„Prosím tě, řekni mi… řekni mi, že žije,“ vzlykal jsem za Louisem, který jí kontroloval tep.

„Jo, žije! Ale potřebujeme jí odtud dostat,“ řekl a chytil ji opatrně za paže, když se jí snažil vytáhnout, což ovšem nebylo možné.

„Louisi, přestaň! To nepůjde,“ křikl jsem po něm a ukázal na tyčku, která se táhla od Debbiiného hrudníku až daleko za konstrukci vybitého předního skla, takže nebylo možné ji z toho auta dostat, pokud měla tu tyčku v sobě.

„Ale jo půjde. Běž tam!“ přikázal mi Louis, ale já jen zakroutil hlavou.

„Nemůžeš to vyndat. Když to vyndáš, tak vykrvácí,“ řekl jsem mu a stále se nemohl ani pohnout. Bylo mi zle z toho pohledu. Všude byla krev. Krev mojí kamarádky. Kamarádky, kterou jsem měl na starost. Kamarádky, kterou jsem miloval a nechtěl ji ztratit.

„To já vím, ale zůstat tu nemůže. Jdi tam sakra!“ křičel po mně a já přinutil své nohy, aby došly před čelní sklo.

„Co chceš dělat?“ ptal jsem se roztřeseně.

„Chytnu jí hlavu a nadzvednu jí, zatímco ty to protlačíš skrz tu konstrukci tak, aby se to vešlo tady tím okýnkem,“ řekl mi svůj šílený nápad a mě se v tom momentě zasekly ruce a spadla mi čelist.

„To si děláš srandu ne? Nebudu to do ní vrážet. Vymysli něco jiného,“ protestoval jsem proti jeho plánu.

„Harolde, kurva dělej, co ti říkám! Už to má v sobě skrz naskrz, takže jí víc neublížíš, jo? Jenom to prostě o kousek posuneš a zachráníš ji tím život,“ snažil se mi domluvit. Nechápal jsem, kde se v něm bralo tolik klidu. Uchytil jsem tedy tyčku oběma rukama, ale jakmile se mé ruce dotkly studeného železa, tak jsem ucukl.

„Já nemůžu, Lou. Neudělám to!“ řekl jsem ustrašeně a málem se složil na kolena.

„Do prdele, Harolde! To auto bouchne, tak si pospěš!“ křikl po mě a já znovu uchopil tyč do svých dlaní. „Připravený?“ zeptal se mě, zatímco se připravoval na nadzvednutí bezvládného těla Deb.Pokývnul jsem, zavřel oči a vší silou zatlačil. „Dobrý!“ křikl Louis a tahal Deb ven. „Chyť ji za nohy,“ poručil mi a já tak učinil.

Sotva jsme ji odnesli na cestu a položili ji vedle Niallova auta, tak moje auto vybouchlo. Otočil jsem se a zakryl si tvář, když začaly šlehat horké plameny.Jakmile se dalo otočit, tak jsem spatřil Louise, jak svým tělem zakrývá tělo Deb a pak se nadzvedl a uchytil její pořezaný obličej do svých dlaní a začal k ní mluvit.

„Debbie, to bude dobrý. Ty to zvládneš. Harry, volej záchranku,“ zavolal na mě, ale já nemohl, jinak bych to udělal už dávno.

„Nemám telefon. Nemohli bychom ji prostě odvézt?“ řekl jsem, ale to už mi Louis házel Niallův mobil.

„Bude to zase dobrý, lásko. Promiň, že jsem byl teď takový. Nenávidím se za všechno, co jsem ti řekl a udělal. Miluju tě. Slyšíš mě?! Miluju tě, tak šíleně moc, že jestli mi umřeš, tak se zabiju! Nesnesu být na tomto světě bez tebe, takže to vydrž. Sanitka tu bude, co nevidět,“ mluvil Louis k Debbie, která byla v bezvědomí, zatímco jsem naši polohu hlásil do telefonu.