This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 25

Harry’s POV (o pár desítek minut dříve)

Ráno – po pár kraťoučkých hodinách spánku -, když jsem se malinko probral, potřeboval jsem zahřát. Proto jsem se přetočil k zádům své přítelkyně, pevně si ji k sobě přivinul a začal nasávat vůni jejích po melounu vonících vlasů.

„Dobré ráno,“ zašeptala a políbila hřbet mé ruky.

„I tobě, sluníčko,“ zašeptal jsem jí do ucha a vztyčil se nad ní. I po ránu dokázala být tak roztomilá, že mě z toho přecházel zrak. Ale ještě štěstí, že to schytal jenom ten zrak a ničeho jiného se to nedotklo. Obzvláště mého citu ve rtech. To bych nepřežil, kdybych je nemohl použít k tomu, abych znovu okusil tu sladkou chuť jejích rtíků a uspokojil tak její touhu po těch mých.

Z těch polibků mě mrazilo. Byly tak procítěné, že jsem se pod jejich kouzlem topil ve vlastních emocích. A skoro nikdy jsem je nedokázal přinutit zůstat jen u toho sladkého otírání. Potřeboval jsem celoplošné tření. Potřeboval jsem cítit její tělo na svém. Potřeboval jsem vědět, že je jen a jen moje.

„Nechtěl bys už přestat a jít se umýt?“ zeptala se mě mezi polibky, ale nespustila ze mě ani ruce ani nohy a já se stejně nikam nechystal. Jen jsem zakroutil hlavou a silně jí skousl ret. „Já ale myslím, že bys už měl jít,“ nepřestávala mě provokovat.

Něco tím sledovala, ale já zatím netušil co. Doufal jsem, že mi to třeba její pupíček poví a tak jsem ho pod přikrývkou navštívil a zkusil mu domluvit, ať řekne pravdu.

„Opravdu je to příjemné, miláčku, ale já myslela, že jsi v noci říkal něco, že musíš brzo ráno zase vypadnout kvůli nějakému focení s klukama,“ pronesla se smíchem.

„A kurnik!“ zamumlal jsem jí do pupku a s hrůzou v očích se vynořil z pod přikrývky a kouknul na hodiny - 8:19. Za jedenáct minut jsem tam měl být. „Do prdele!“ zhrozil jsem se nad tím, a jak jsem se tak snažil se rychle vymotat ze spárů jednak nohou mé přítelkyně a jednak celé té blbé přikrývky, tak se mi někde zamotala noha a já hodil držku na podlahu. Sammy to ohromně pobavilo. „To vůbec není směšné, lásko,“ řekl jsem jí, jakmile jsem tam začal poskakovat jako jednonohý klokan, když jsem se snažil si obléknout ponožku, což byl první kus oblečení, který jsem našel. Až potom přišly na řadu boxerky a kalhoty.

„No, to máš pravdu, miláčku. Ty jsi totiž směšný celý už od narození, co?“ chechtala se. Rychle jsem si odskočil do koupelny umýt obličej a zuby a vrátil se zpět do ložnice.

„Co je na mě směšného?“ zeptal jsem se vážně a natáhl si triko.

„Všechno, lásko. Všechno. Ještě před chvílí jsi měl starosti s domlouváním mému němému pupíku a teď tady poletuješ jako splašený kůň,“ pokračovala pobaveně, ale věnovala mi tak láskyplný pohled, že jsem jí to hned odpustil. „Jo a to tričko… máš ho naruby.“

„Ale nemám,“ mávl jsem nad tím rukou a sklonil se nad ní. „Vážně bych tu rád zůstal, ale práce volá. Uvidíme se zítra,“ řekl jsem a políbil ji.

„To se sem dnes v noci nevkradeš? Jako včera?“ zeptala se se rty přilepenými na těch mých. Odtáhl jsem se, ale jenom na délku jejích paží, které pořád zůstávaly spojené za mým krkem.

„Abych zase dostal pánvičkou přes obličej?“ rozesmál jsem se nad včerejší bolestnou vzpomínkou.

Ono totiž, já se Sum nenahlásil, že za ní ze studia přijdu a stejně už bylo něco po třetí, tak jsem měl dojem, že bude spát, ale ona ne. Musela si jít zrovna do kuchyně pro vodu, když jsem začal strkat klíče do zámku. Pravda, trochu jsem s tím v té tmě zápasil, ale to co přišlo pak, když jsem ty dveře nakonec otevřel, to jsem si nezasloužil. Můj nos dokonale poznal tvrdost mé pánvičky. Ještě štěstí, že Sammy neměla takovou sílu, aby mi ho tou ranou zlomila.