This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 28

„Co tady sakra děláš?“ vyjel jsem na něj a stoupl si tak, abych zastínil odhalené tělo své přítelkyně, jenž se po prvotním šoku vzpamatovala, seskočila z barového pultíku a schovala se za mě.

„Jel jsem náhodou kolem, tak jsem si řekl, že si skočím k doktorce na šuk, ale jak vidím, už je tady obsazeno, tak se nejspíš stavím později. Tedy, pokud si nechcete dát trojku, ale to bys, hádám, asi nechtěl, když si pořád musíš dokazovat, jaký jsi v tom přeborník. Nesnesl bys byť jen pomyšlení na to, že by mohl být někdo lepší než ty,“ mluvil s tolika arogancí v hlase, že by mu kdekdo s radostí v momentě ukroutil krk.

„Ty se tady později nestavíš! Ty se tu totiž nestavíš už nikdy, pokud nebudeš pozvaný. A vůbec, jak ses sem do prdele dostal?“ zatrhl jsem mu jeho choutky na mou holku a přitom šoku mi absolutně nedošlo, že zná místo, kde schovávám náhradní klíč.

„To bys nevěřil, ale úplně normálně dveřmi,“ řekl jízlivě a hodil po mně posměšný obličej.

„Jo, to už mi došlo. Hoď sem ten klíč,“ poručil jsem mu a nastavil dlaně. Nevěřícně se na ně podíval a pak se začal téměř až hystericky smát. Trhalo mi to uši.

„Ty si myslíš, že ti dám jedinou věc, díky které tě můžu nějak kontaktovat?“ pochechtával se bez přestání dál.

„Mám mobil, ty debile!“ naštval jsem se, abych se ho pokusil nějak zastavit od toho protivného smíchu.

„Jo jasně, že ho máš, ale v píči tý děvky je ti k ničemu!“ jeho smích přestal, ale přišlo ještě něco mnohem horšího.

„Tak to by stačilo! To odvoláš a omluvíš se jí!“ řekl jsem rázně a čekal na to, až to udělá.

„A proč bych to měl jako dělat? Copak ty si myslíš, že chrápe jenom s tebou?“

„Louisi, mě tímhle nenasereš, ale pořád čekám na tu omluvu. Ona ti nic neudělala. Vlastně, stará se o to, aby tvou holku dala do kupy a mohl jsi s ní bezproblémově spát, takže si zaslouží tvou omluvu!“ snažil jsem se dál a jeho trapných, ohraných poznámek si nevšímal. Stoupl bych si dobrovolně klidně i před pistoli s tím, ať mě zastřelí, jestli mi má přítelkyně není věrná. Tak moc jsem věděl, že je jen a jen má.

„MOU HOLKU? Copak ty ses už dočista zbláznil? Já žádnou nemám, ale jak je vidno ty o ně nemáš nouzi, co? Kromě těch dvou, kolik kurviček jsi ještě vošoustal za tu dobu, hmm? Pět? Deset? Možná tě podceňuju. Tak padesát? Stihl ses už vyspat alespoň se všema holkama z Londýna?“ začal mě provokovat a já už se jen tak tak držel, abych neudělal rychlý výpad k němu a nedal mu do držky.

Za mě osobně mi to bylo docela jedno, co si žvaní, ale bál jsem se, aby mu na to třeba neskočila Summer. Přeci jen už tak jsem měl dost komplikovaný vztah - nehledě na to, jak krásný byl - a vystavit Summer nějakým dalším pochybnostem o tom vztahu nebo o mě jsem si opravdu nepřál. Jestli ji tím nahlodá, tak ať si mě nepřeje, hajzl jeden!, to bylo to jediné, na co jsem v ten okamžik dokázal myslet.

„Asi tě to překvapí, ale stačí mi jedna,“ snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu a reagovat nepřehnaně. Opět propukl v ohromný smích.

„Tobě, jo? Tobě, že stačí jedna? Bože, to si snad ani nezasloužím dostat takovou dávku vtipu už takhle po ránu. Co budu dělat večer?“ pochechtával se, až se za břicho popadal.

„No, jak chceš. Já mám alespoň reálný vztah a ne jako někdo desítky imaginárních, se kterýmkoliv člověkem, co mu přijde pod ruku. Co jsi zase provedl Edovi včera? A neříkej mi to, co se mi prohnalo hlavou. Toho bys snad ani nebyl schopen.“