This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 14

Vrátil se asi po patnácti minutách, takže jsem ani nestihla usnout. Vlastně by to ani nešlo, i kdybych se snažila, protože moje mysl nedokázala vypnout. Pořád se mi v hlavě honily všechny věci, které by se teď mohly stát. Nebyla jsem připravená na větší projevy náklonosti než jaké jsem mu doposud dokázala dát. Líbat ho byla jedna věc a byla to ta nejlehčí věc, ale meta, která následovala po líbání, se mi absolutně nelíbila.

Věděla jsem, že on už se jednou přes všechny mety dostal a tudíž by v tom neměl být problém, ale pro mě to bylo všechno zase jako poprvé a to ani nemluvím o tom, že jsem pořád nevěděla, co k Harrymu skutečně cítím. Možná jsem ho jednou dokázala milovat jinak, ale co když to napodruhé nezvládnu? Co když pro něj v mém srdci nebude nikdy více místa, než už tam celý život dosud měl? Co pak?

Všechno tohle zaplavovalo mou mysl a nedovolilo mi to propadnout spánku. Jenže v okamžiku, kdy otevřel dveře a vešel do pokoje pouze v černých boxerkách a po jeho bronzové pokožce se ještě místy kutálely malé, lesklé kapičky vody, které osuškou nesetřel, tak v tom okamžiku všechno uvnitř mé hlavy utichlo. V tu chvíli tam nebylo nic. Pouze prázdnota.

Kdyby se mě teď někdo zeptal na jméno – nevěděla bych ho. Nedokázala bych mu říct ani své vlastní jméno, natož ještě aby mysl mohla formulovat nějaké smysluplné myšlenky. Všechno co se mi vybavilo, byla pouze některá slova, která se mi snažila popsat výjev před mýma očima. A převládalo jediné. Sexy. Ano! Tak přesně takhle se mi právě jevil můj nejlepší kámoš a už i přítel v jednom.

V té chvíli jsem se sama sobě ani nedivila, že předtím asi přeskočila jiskra. Vždyť on už nebyl to suché, roztomilé klubíčko, které mi věčně zavrtávalo hlavu do vlasů nebo leželo schoulené s hlavou na mém klíně. Teď z něj bylo sexy monstrum plné namakaných svalů a účesu alá ‚Koukejte na mě, mám ty nejlepší kadeře na světě a všichni ostatní se můžete jít zahrabat.‘ Lhala bych, kdybych neřekla, že byl naprosto k sežrání! Jo, ale i to můžete říct o svém nej kámoši, co? Nebo ne?

„Na co tak koukáš?“ zeptal se pobaveně, když procházel kolem a směřoval si to rovnou ke skříni, ze které vytáhl bílé triko a oblékl si ho. Kruci! Překazil mi výhled, ponadávala jsem si v duchu.

„Ehh… na nic,“ zalhala jsem a donutila své oči přesměrovat k tmavému koutu pokoje. Byla to moje jediná šance, jak na sebe neupoutat zbytečně moc nechtěné pozornosti. V ruce jsem drtila přikrývku a očima jsem doslova hltala prostor kousek ode dveří, dokud mi ho nezastínilo jeho tělo, které se natáhlo vedle mě a zalezlo pod společnou přikrývku.

Tak a je to tu. Teď to přijde, zhrozila jsem se a jenom propalovala každý jeho pohyb, než si kolem sebe udělal konečně pohodlí a pak jen dál bystře sledovala, co bude dělat. Jakmile matrace přijala jeho tělo, tak se nadzvedl na ruku a tu druhou přehodil přese mě a zapřel se těsně vedle mé hlavy. Začal se sklánět pro polibek, ale já rychle odvrátila hlavu ve snaze zabránit tak čemukoliv dalšímu. Povzdechl si a zapadal zase zpátky do vyhloubeniny v matraci. Pak beze slova jenom ležel a koukal do stropu. Asi jsi neměla odmítat. Ranila jsi jeho city. Bože, seš to ty ale kráva pitomá, Debro!, nadala jsem si.

„Promiň,“ kuňkla jsem svou nevysvětlenou omluvu a převrátila jsem se na bok čelem k němu. Když se mi podíval do očí, tak jsem ke své omluvě dodala ještě malý omluvný úsměv. Jeho koutky se zvedly do úsměvu a rukou mi zastrčil za ucho pramen vlasů, co mi neposedně spadl do obličeje a přitom palcem pohladil mou již skoro zcela uzdravenou tvář. Jediná jizvička, která tam zůstávala, byla ta těsně nad levým obočím.

„Neomlouvej se. Dovedu si představit, jaké to pro tebe je a chci, abys věděla, že netrvám na ničem jiném než na tom, že musíš bojovat, aby ses zase uzdravila a vzpomněla si na co možná nejvíce věcí ze své minulosti. Náš vztah teď vůbec není důležitý, zlato. A dokud se ti nevrátí tvé staré city, tak se nemusíš přemáhat, pokud jde o mě. Já to přežiju, když dostanu jen jednu pusu denně a to ještě od Booa. Takže buď v klidu. Náš vztah teď není prioritou číslo jedna,“ snažil se mi vysvětlit své plány a ústupky, zatímco hleděl do mých měňavých očí. Jednou totiž měly šedo-modrý odstín a jindy zas šedo-zelený. Nevěděla jsem, který přesně byl v ten okamžik převládající.