Záchrana světů

2. kapitola

Nejdřív mě napadlo, že je to brácha, jenže podle toho, jak se rodiče tvářili, tak asi nebyl. A navíc, tenhle kluk vypadal tak na dvaadvacet, ne na třicet.
Byl vysoký a měl krásně hnědé učesané vlasy, žádný gel jako spousta kluků nosí, prostě jenom načesané. 

,,Dobrý večer, omlouvám se, že ruším..." A má božský hlas!

Pan Fugison vstal, ,,To nic, pojď dál," chytl toho kluka za rameno. Táta supěl.

,,Takže pane Varnee, tohle je Michal, váš nástupník. Tímhle vám dávám výpověď," vypustil z pusy ten tlusťoch.

Bezděky jsem otevřela pusu a upadla mi dezertní vidlička, všechny zraky se na mě upíraly, včetně Michalového. Teď už se mi nezdál tak krásný jako před chvílí. Kvůli němu táta přišel o práci a ta pro něho už v tomhle pokročilém věku znamenala hodně. Kašlu na to, že jsem dospělá.

,,To nemůžete!!" zavřeštěla jsem.

,,Ale můžeme, ty pošuku," odvětila Karmen.

,,Drž hubu!"

,,Prosím?! Co si to dovoluješ k mé dceři?" zeptal se mě hrubým hlasem.

,,A co si to vy dovolujete k mému otci?" odpověděla jsem otázkou.

,,A dost!" vložil se do toho Michal, ,,Pokud můj nástup znamená tohle, tak už tu práci nechci." Usmál se na mě, vrátila jsem mu zmatený  pohled.

,,Ale chceš!" nedal se pan Fugison, ,,Já stejně už pana Varnea nechci."
S těmihle slovy se tahle vyšinutá rodinka vytratila. Máma třeštila oči a táta se snažil svou zlost kontrolovat.
Michal zůstal, ,,Moc se omluvám pane Va.a.em..."

,,Varnee."

,,Pane Varnee, tu pozici samozřejmě nepřijmu, když....."

Táta sklíčeně mávl rukou, ,,Jen tu práci vem, mě už stejně nechtějí."

,,Stejně ji nevezmu, když vím, co to způsobilo. Mimochodem, já jsem Michal Sworowsky," podával nám ruku. Sworowsky? Zvláštní jméno. Ruku jsem mu stiskla jako první, ,,Agnes Varneová."

,,Máš nádherné jméno."

,,Děkuju," špitla jsem.

Pak se představil i táta a máma. Michal už musel jít, rozhodla jsem se, že ho doprovodím, když tu práci nepřijal. Ne, že bych mu tu práci nepřála, jenže víte, co to způsobilo.

Před panelákem jsem se už chtěla rozloučit, jenže Michal mě předběhl, ,,Pojď se projít do parku." A tak jsem šla.

,,Em, Agnes, je mi fakt líto, co se stalo, a proto chci tebe a tvé rodiče zítra večer pozvat na večeři."

,,No, dobře," upřímně jsem ale nevěděla, co říct. ,,Já jim to oznámím."

,,To jsem rád," pohladil mě po tváři, usmála jsem se, cítila jsem se uvolněná. A ejhle! Vlasy mi zplavěly a jeden pramen se uvolnil z pod paruky.

,,Co to?" zeptal se překvapeně, a něžně mi pramen dal za ucho. ,,Dobrou noc," zašeptal a odešel. Tobě taky.
Zajímalo by mě, jestli se těm vlasům divil jako spousta dalších lidí.

Domů jsem šla víc než spokojená, takový dokonalý kluk! Pche, až moc, jen aby tam nebyl nějaký ten zádrhel.

Doma jsem řekla, že nás Michal zve na tu večeři.

,,No to bych prosila!" rozhazovala matka pohoršeně rukama.

Táta se jen plácl do čela, ,,Ach, ať tam jde Agnes sama." Spiklenecky na mě mrkl.
,,My se jí do toho míchat nebudeme. Zítra nás prostě omluv, že jsme nemohli přijít." Pak šel uklidnit mamku.