Záchrana světů

11. kapitola

V šest ráno jsem se dopotácela domů, abych stihla školu. Spala jsem totiž u Tejma, trochu jsme se zakecali, koukali na filmy a žrali zelený popcorn. Jo, fakt byl zelený, je to Tejmova specialita, nevím, jak to dělá, ale byl dobrej.

Tím pádem jsem se tam zdržela déle a Tejm mi nabídl, že u něho můžu přespat, nechal mi svoji ložnici a spal v obyváku, takže taková neplánovaná přespávačka. Bylo to ale super.

Sotva co odemknu dveře, narazím na mámu. ,,Kde jsi byla?" 

Nejsem snad malé dítě, ale taky nechcu mít se svými rodiči za zle.

,,U Tejma," zívnu.

Máma povytáhne obočí. ,,U toho Tejma?"

,,Jo."

,,Myslela jsem, že ho nemáš ráda."

Pokrčím rameny. ,,Já taky, pak jsme se ale potkali v parku a byl fajn." O básničkách jí vykládat nebudu, mám takové štěstí, že je nenašla ve schránce.

,,Hmmmm, kamarádi....."

,,K ničemu nedošlo. Co si o mně myslíš? My spolu ani nedokážem chodit, vždyť v jednom kuse se hádáme."

,,Tak hádáte se... Tak proč se kamarádíte?" 

Jako vážně?

,,Mami, já musím jít do školy. Upřímně, to co je mezi mnou a Tejmem tě nemusí vůbec zajímat..." Obešla jsem ji, vyzula si boty a zavřela se v pokoji.

To co je mezi mnou a Tejmem..... jedno hluboké přátelství plné důvěry...

Je až nemožné, že za takovou krátkou dobu se dokáží dva lidé tak blízko přiblížit, takhle moc jsem se neodvážila ani věřit holkám, nebo třeba sobě.

Jak je to jen možné?

  ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 

Do školy už jsem si nesla deštník a přeskakovala kaluže, po nějaké době zase sprchlo. Holky tedy čekaly vevnitř. Už zdálky jsem viděla Beckyinu modrou hlavu, kterou si takhle nechala zmalovat u kadeřníka. Vzadu má modrý melír a vepředu modrý, docela široký, pramen vlasů. Nerr si u kadeřníka nechala jen udělat zábaly a masky na vlasy. Raději jsem se jich včera ani neptala, kolik to stálo.

Vkročím dovnitř a holky se na mne nedůvěřivě dívají, nechápu proč, o kousek dál stojí Sell a mává všem před obličejem svým mobilem. O chvíli později si všimne mojí maličkosti.

,,Ale, ale, kdopak se nám to tu ukázal.."

Jen protočím oči a čekám, co z ní zase vyleze.

,,Naše děvečka."

Cože? Kde k tomuhle slovu zase přišla. Potěš noho.

Ukáže mi svůj mobil, kde je fotka mě a Tejma, jak se objímáme, vyfocená pravděpodobně z křoví. A já si včera říkala, co to tam šustilo.

Všechny zraky se upírají na mě, Sell má vítězoslavný výraz, Rebeca přešlapuje a tváří se rozpačitě, Nerr se zase kouše do svých černých rtů a Becky si namotává loknu na prsty.

,,Co mi na to řekneš, všemi milovaná Agnes?"

Přejíždím pohledem mezi ní a fotkou. Ona mě pozorovala! Jak to ale dokázala? No, raději si zachovám dobré jméno.

,,Ale, ale, kohopak to tu máme? Naši stolkerku Sell."

Vykulí oči, tohle zřejmě nečekala. Někteří z přihlížejících se teď smějí jí, místo mě.