Záchrana světů

10. kapitola

Ještě ten den večer mi napsal Tejm, že má zítra volno a můžeme spolu něco podniknout. Vůbec se mi to nezdálo jako špatný nápad, tak jsem souhlasila.

Ve škole to utíkalo rychle, měla jsem doučování z literatury (někdo vyslyšel moje volání?), biologie a chemie. Ty poslední dvě byly celkem nuda, vlastně všechno z toho byla nuda. Ale, co se dá dělat. Když jsem odcházela, už před školou čekal Tejm. Jestli přišel před třetí, musely se holky po něm sápat. Chudák. Ale nevypadá polomrtvý, takže asi v pohodě.

,,Ahoj, Ag."

,,Čau, jestli mi chceš ale říkat přezdívkou, tak radši Nes."

,,Fajn," lajdácky pokrčil rameny. ,,Nepůjdem ke mně? Říkal jsem si, že bychom spolu mohli něco uvařit a ty mě trochu seznámíš s kuchyní, mohla by to bejt celkem sranda."

,,Jasně! To si mám hrát na mámu?"

,,To by bylo dobrý."

Zasmějem se tomu, máma má totiž obrovský odpor ke sportu, nevím jestli to Tejm tuší, ale směje se taky.

,,No, upřímně, ty jsi hezčí."

,,Aby ne. Bylo by divný, kdyby se ti líbila moje máma."

Zamilované vtípky, i když se moc nemusíme, a přesto jsme přátelé, možná i nejlepší. S nikým jsem se ještě necítila tak svá, takže můžu klidně chrlit nesmysly a on to vezme. Tak jsem si řekla, že to zkusím.

,,Blá-blý. Grtttt, šrt, tuř, hnut."

,,Kvák, kvák, gugz, plssššš," on na to.

,,My asi nejsem normální, že?" zeptám se.

,,Jak bychom mohli?"

,, Takže mě obviňuješ, že jsem cvok?!"

,,Takhle jsem to neřekl! V tom případě jsi ty obvinila zase mě, že jsem dement!"

A je to tady zas, hádáme se.

,,Nech toho," už je to nuda. Můžem se hádat jindy.

,,Ty toho nech. Hledáš si přátele na hádání? V tom případě nejsem..."

,,Naštvenej, protože tě mám moc rád," dokončím za něho větu.

Už se zase usmívá. ,,Ty si nedáš pokoj, co?"

,,Ne, ale pamatuj si, kdo otravoval první."

Pamatuje si to, a moc dobře. Byl to totiž on.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Zrovna jsme v kuchyni. Tejm, mi dal kuchařku, že mu z ní mám dávat náhodné recepty a on je bude vařit. Potom se vystřídáme. Zadala jsem mu kremrole a rovnou řekla, že nebudu vařit náhodné recepty, tak teď děláme kremrole spolu.

Ještě k tomu donesl hru Miluješ mě?. Jsou  to takové kartičky s otázkama, které si navzájem pokládáte, podle odpovědí by vám mělo vyjít, jak moc se máte rádi. Zatím nám to moc nevychází.

,,Měl jsem holku, koupila nám tuhle hru, hráli jsem ji jen jednou, vyšlo nám to záporně. Na základě toho mě opustila. Holka odešla, hra zůstala."

,,To je celkem smutný. Ale zas máš kliku, že si nemusel zůstat s takovou blbkou, co věří nějaký hře."

,,To je celkem pravda. Teď poslouchej," jednou rukou hnětl těsto a druhou četl z kartičky. ,,Máte výročí vztahu; já na to zapomněl, ty máš dárek. Co uděláš, když zjistíš, že jsem zapomněl?"