Záchrana světů

17. kapitola

Agnes

Nechápu, proč nechce přiznat, že mám pravdu,  protože já ji mám, jsem si tím stoprocentně jistá. Jenže on je chlap, takže to asi nepřizná, ješitnej chlap s egem. Zaskočila jsem ho tak moc, že neví, jak se na to vymluvit, jak najít jinou odpověď, tak prostě tvrdí, že to tak není. Ale je, jiná odpověď neexistuje.

,,Nechápu tě. Proč by to tak nemohlo bejt? Nemáš na to jinou odpověď, budeš muset přiznat, že mám pravdu."

Očividně si stále nebyl jistý sám sebou, ale najednou se v něm něco pohnulo.

,,Tak hele, řekněme, že to bude teda ta tvoje teorie, že stačí když budeme živí a přítomni...Jenže to jaksi znamená, že tu zůstaneme trčet! A pak umřeme, co pak, hmm? To už nevíš, že? Protože by se tus srazily," odprostřed věty začal nepříjemně zvyšovat hlas.

,,Aha," špitla jsem. ,,Ale aspoň jsem přišla s něčím. Ty jsi toho ještě moc nenavrhl, hmm?"

Thomas si prohlédl hůl a mumlal si básničku pořád dokola. ,,Počkej, nech mě přemýšlet, rozeberu si ještě tu báseň popořádku."

,,Jak myslíš, doufám ale, že taky na něco přijdeš."

,,Tááákže," nadechl se a zase pořádně vydechl. ,,Až zříš stěny padnout, tvoje světy zhasnou. To je jasné, až uvidím, jak se stěny střetávají, zaniknou oba světy. A ty zanikneš spolu s nimi, zanikneš, pohltí tě stíny. Jo, to je taky úplně jasné, protože uvidím ten střet, je jasné, že se budu nacházet tady, takže mě to zabije, což by mě zabilo, i když bych byl u mě v pokoji."

Když řekl to u mě v pokoji, strašně mě píchlo v srdci a málem jsem ho vyškytla.

Pokračoval: ,,Aby tomu zabránil si, zabraň zhasnout tvojí svíci. A tady nastává problém, protože je to ta nejmíň pochopitelná část. Jediné, co se dá pochopit, je to, že je to návod, jak zabránit uváděnému neštěstí v podobě sražení stěn. My potřebujeme tu svíci a protože celá báseň v sobě nemá přenesený slovní význam a je zcela jasná, nemusí to nutně znamenat, že svíce je něco jiného než opravdová svíce."

,,Ehm, cože?" Vůbec jsem tu jeho filozofickou větu nepochopila.

,,Snažím se tím říct, že celá báseň je napsaná normálně, všechno je popsané, tak jak to je, není to nijak uvedeno přeneseně. Takže možná hledáme zbytečně ve svíci přenesený význam a je to prostě jenom obyčejná svíčka. Chápeš? Líp ti to asi vysvětlit nedokážu."

Pořád to bylo na mě filozofické ale ,,Asi jo, chápu to." Odmlčela jsem se. ,,Ale nevěřím tomu, že by se tu nacházely nějaké svíčky."

,,Já upřímně taky ne, ale můžeme se zkusit po nich podívat. Třeba byly nějaké v té chatrči a jen jsme je přehlédli."

To zní jako plán.

,,Jasně, pojďme to omrknout," řekla jsem optimisticky i přesto, že to zase znělo depresivně jednoduše, ale tady prostě není co dělat, takže uvítám každou změnu v denním programu a v kontrole svých aktivit.

    ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ ~~~~~~ 

Jo, jasně, znělo to jednoduše, že jo. Ale jenom to tak ZNĚLO. Protože mi tu chatrč nemůžeme najít a já asi začnu zase chytat záchvaty vzteku, ale můj bratr je jak knižním přenesením ztělesnění klidu, takže se snažím následovat jeho příkladu. Ale trošičku k mé radosti začíná už pomalu taky vypadat zoufale.

,,Vždyť byla přece tady! Nemohla se vypařit!"

Já osobně věřila tomu vypaření, ale chtěla jsem být teď ta racionálně uvažující. ,,Hele a nezmátl nás prostě ten krvavý déšť a nesvedl nás ze stopy a proto jsme teď dezorientovaní?"