Záchrana světů

9. kapitola

Mnou se rozleje ten pocit šťastného dítěte. Lepší už to být ani nemůže, nejen že je Walker sexy, má o mě zájem, a tak dále. On dokonce učí tělocvik!!!!!!!!!! (!!!!!!!!!!!!!)

Klid, Agnes, Klid. Nemůžeš takhle bláznit. Hlavně nezačni ječet.

V okamžiku se ale zchladím když zahlédnu jeho tvrdý pohled. Jak z kamene. Nepřístupný. Tváří se tak kvůli těm šíleným holkám tady všude kolem? Můžu doufat, že ano. Ke mně byl zatím vždy milý a ohleduplný, a taky mě obdarovával svým lišáckým úsměvem. Nemůžu se přestat usmívat, když na tohle pomyslím.

Všimnu si, že Walker tázavě zvedl obočí a nenápadně se ušklíbl směrem ke mně. Asi se směju jak koblížek z reklamy. Uf.  Aspoň můžu být ráda, že se nemračí zrovna na mě. Je to jen profesionální výraz učitele tělocviku, který nemůže dát najevo své emoce. Tečka.

Tělocvik je bezvadný, běháme nekonečné kolečka (samozřejmě mi to jde ze všech nejlíp), hrajem volejbal, což je moje nejoblíbenější sportovní hra, ale raději mám plážový. Pomalu dostávám dojem, že mi asi Walker čte myšlenky, protože děláme samé - aspoň pro mě - zábavné věci. Zkouším se po něm podívat, ale stále má tu kovovou masku a chová se chladně, možná to i trochu zavinila Sell, která se na začátku hodiny chtěla vymluvit, že nemůže cvičit, kvůli tam tomu. Walker opáčil, že ho ženské problémy nezajímají a ať si to vyřeší sama, na to Sell odešla do šatny a z tama někam pryč, asi po půl hodině se ozvalo ze školního rozhlasu ať nestresujem naši spolužačku Sell Birgindovou, neboť se její tatík pan Birgindon rozhodl zažalovat školu. Když tohle zahlásili, tak se v okamžiku všichni otočili na Walkera, protože je to zjevně jeho vina, jenomže on se stále tvářil tak ledově, že mu je to nejspíš u zadku.

Jako žalovat školu za to, že má vaše dcera zrovna svoje dny a necítí se dobře na sportování, mi přijde docela přehnané. Měla si před začátkem školy dojít k lékaři, nebo tak něco, přece věděla, že máme dnes tělocvik, ale asi neměla čas. To víte, lak na nehty schne pomalu a ona si přece nechtěla pokazit manikúru. Opravdu, některé holky nepochopím.

Ke konci vyučování mě Walker zastavuje, přede všema, aby si nemysleli, že pácháme spolu něco zakázaného, a taky určitě nechce, aby se mi ty holky posmívaly. Za to jsem mu vděčná.

,,Slečno Varneová, dnes máte místo geografie latinu."

,,Ano, latinářka mi o tom už řekla."

Je divný říct, před učitelem "latinářka", ještě když na vás všichni koukaj. Ale já nevím, jak se jmenuje, to mě snad omlouvá.

,,Dobře," s tímhle Walker odchází. 

V šatně se mě holky začínají vyptávat. ,,Ty ho máš na doučko?" ,,Jaký je?" ,,Tváří se pořád stejně?" ,,Jak se k tobě chová?" A tak dále, a tak dále, a tak dále.

Musím jim zalhat, anebo se vymluvit. Já nelžu, já se jen vymlouvám.

,,No, je to celkem nuda. Tváří se furt stejně, ani jednou se neusměje..." Bolí mě, že tohle musím o něm říkat, ale ty holky by mě povraždily, kdyby slyšely pravdu.

,,Ach.." Celou šatnou se ozve vzdychnutí. Asi všechny doufaly, že není tak tvrdý. Právě jsem jim sebrala i tu poslední nadějnou myšlenku, kterou si o něm přechovávaly.

,,Třeba je na chlapy," spustí Dredka.  V tom případě jsem chlap, že? O tom silně pochybuju, ba ne, to dokonce vyvracím, jako nepotvrzenou a zcela nepravdivou teorii.

,,Tak to by se na kluky usmíval, ne?" odvětí holka, kterou znám jen od vidění.

Šatnou se začne linout vášnivá debata o Walkerovi a jeho orientaci, chce se mi z toho zvracet. Proto se rychle převlékám, beru si věci a padám pryč. Reb, Nerr a Becky jdou taky.