Záchrana světů

16. kapitola

Asi mi šťouchlo v hlavě, nebo já opravdu nevím, ale jsem tak zoufalá, že ohmatávám stěnu a snažím se přijít na to, co s ní mám udělat. Chtěla jsem do ní i bodat holí, ale bratr mi to zapověděl. Prohlásil: ,,Nejdříve musíme rozluštit ten text a potom si s ní můžeš bodat, jak chceš." 

No, to jsem zvědavá, když se nedíval, cvičila jsem si sestavu karate s holí, pokud něco takového vůbec existuje a jestli ne, tak teď už jo. Jsem mistryně karate s holí s růžovo-černým páskem tady v tomhle podivným Časopásmu! Ha! Už mám pro to další název- Časopásmo. Ty kráso, jestli to takhle půjde dál vydám knížku Všechna jména tohohle podivnýho světa, sepsala Agnes - nějaká troska, co uvízla vevnitř toho obludária.

,,Hele, prosimtě, netancuj s tou holí polku a podej mi ji." Neochotně jsem svému drahému bratrovi podala svůj nejoblíbenější předmět (a to proto, že momentálně tady žádné jiné předměty nemáme).

,,Netancuju s ní polku."

,,Jasně, jasně," spustil ironickým tónem a přitom hleděl na vyryté znaky na holi. 

Na zjevně nalakovaném dřevě se klikatily jemné linky meduvského písma i mě tolik známá latinka, která oproti meduvskému písmu vypadala tvrdčeji.

,,Vypadá to na báseň, ale napsat to dvěma jazyky, ufff, dá nám to asi zabrat," podrbal se na bradě, počítám tak po biliardé osmdesáté osmé.

,,Jo, kdybychom si to aspoň mohli sepsat na papírek," souhlasím.

Pokrčí rameny, ,,Třeba je to jen další z úkolů, co máme splnit - zapamatovat si překlad té básně a nic jiného nám asi ani nezbude, musíme se nějak posunout dál."

,,Pravda." Víc jsem na to neřekla, nic mě nenapadalo a ani nebylo potřeba něco ještě říkat.

,,Pustím se teda do toho, zkusím rozluštit něco z té meduvštiny, budu ti to říkat, tak se snaž toho pochytit co nejvíc."

,,To ses obrátil na tu pravou teda."

,,Co jiného mi zbývá?"

Taky pravda.

,, Až zříš stěnu padnout, bla bla - něco zhasnou... Je to strašně složitě napsané, moc to nepochytávám, asi nám to zabere ještě více času."

,,Noo, super," kecla jsem sebou do trávy, položila se na záda a zpívala si písničku, co mě přišla na mysl. ,,Zhasnou tvoje světy, a á hmmm, tvoje světýýýýý."

,,Cože?" zhrozil se Thomas.

,,To zpívám tak špatně, nebo co?"

,,Zazpívej to znova!"

,,Um, cože?" byla jsem trochu zmatená.

,,Zpívej."

Našla jsem melodii a pokračovala: ,,A ty půjdeš tmou, hlubokouuuu.."

,,Nééé, to předtím," naléhal a točil zápěstím v náznaku, že něco přetáčí.

,,Zhasnou tvoje světy.."

,,TO JE ONO!"

,,Um, cože? Jsem úplně mimo."

,,Ten verš, co jsem nemohl rozluštit!" jezdil prstem po holi a mumlal, ,,Až zříš stěnu padnout, tvoje světy zhasnou. Agnes! Ty jseš zlato!" Chytl mě za hlavu kolem krku a mlaskl mi pusu na čelo, byl jak v extázi.

,,No, no, nemáš zač, he."

Ale už mě moc nevnímal a dál se věnoval překladu, má sice teprve první verš, ale naděje ho teda neopouští.