Záchrana světů

19. kapitola

Agnes

Cítila jsem to naprosto zřetelně, jakoby byl právě teď a tady se mnou. Jeho ruka se dotkla mojí a oddělala ji od srdce.

,,Jak?" znělo mi v hlavě. ,,Jak ti mám pomoct?"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Walker

,,Žij."

Vždy až když jsem se probudil, jsem slyšel její hlas. Bylo to zvláštní. Jako by ke mně nemohla mluvit ve snech. Nepobíral jsem to, ale byl jsem si jistý, že ten hlas byl její. Rozhodl jsem se její přání splnit.

Vstal jsem z postele a zamířil si to přímo do rohu pro svůj longboard. ,,Je čas žít."

Probudit se.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Agnes

Viděla jsem ve stěně, jak Walker vstal, jak si šel pro své prkno. Poskočila ve mne radost. Chtěl zase žít.

Pozorovala jsem jeho tenisky, podrážky odírající se o povrch longboardu, o povrch cesty. Cvakající kolečka a větr v jeho vlasech. Jak jezdí po rovince, z kopečka, do kopečka.

A pak jsem zahlédla motiv, který měl na spodku desky. Černá a zelená chapadla svíjející se mezi sebou a ještě jako kdyby mezi němi byl profil jednorožce, slabý náčrt. Nevěřícně jsem zírala.

Zelená je přebarvená černá.

A pak se neviditelná chapadla začala plížit po jeho kotnících. Zastavil se mi dech.

Jestli tohle mají na svědomí jednorožci, nemáme moc času.

Pozorovala jsem, jak Walker ztrácí stabilitu, jak se o něho šlahouny temných barev přetahují a hrají si s jeho těžištěm. A jak se poroučí k zemi a odnáší si jako památku odřená kolena.

A jeho longboard jel vesele dál.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Walker

Nechápal jsem, co se děje, už mi bylo líp a nebyl podnět k tomu, abych spadl. Spíš mi to přišlo, jako kdyby mě něco lechtalo na kotnících před tím, než jsem spadl. Přišlo mi to velice zvláštní a říkal jsem si, jestli neblázním. Vstal jsem, ale svůj longboard jsem nikde neviděl. Rozhlédl jsem se pořádně, ale ani na kraji cesty nebyl. Tohle bylo opravdu zvláštní. Vždy když jsem spadl, což bylo zřídkakdy, bylo mé prkno někde poblíž mě nebo jen odjeté dál a spadlé někde u keře nebo tak. Ale že by odjel až někam dál, se mi nikdy nestalo.

Rozešel jsem se směrem, kde by mohl můj longboard být.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Agnes

Sledovala jsem to jak nějakou sketch, longboard jel sám od sebe, pryč od Walkera a tam kde ho nechal spadnout. Kličkoval mezi lidmi, pokud se nějací naskytli a míjel lavečky v parku. Já ale viděla ještě něco, on se nepohyboval sám, to dělaly ty šlahouny, odrážely ho, skryté před lidskými zraky v našem světě.

,,Brácha?"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Thomas

Agnes mi ukázala, co se děje. Nechápal jsem to asi stejně jako ona. Moje mysl jakoby v tu chvíli vypnula a já nevěděl vůbec nic.

,,Co s tím? Co to je? Co máme dělat?" ptala se.