Danger | Vkook |

Prolog

Seděl jsem na břehu jednoho malého potůčku. Se zavřenými oči jsem poslouchal šum větví. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Otevřel jsem oči a sáhl pro můj batoh, který byl za mými zády. Vyndaval jsem postupně všechny učebnice a sešity, jen abych našel jeden papír, který mi dneska zničil zbytek celého dne. 

Kus bílého papíru, který jsem hledal vyčuhoval z učebnice matematiky. Znovu a nahlas jsem si povzdychl když jsem spatřil opět tu červenou zakroužkovanou známku, která byla podtržená. Všechny věci jsem následně naházel zpět do batohu, a pevně svíral papír ve svých dlaní. 

Jestli se někdo z rodiny dozví, že jsem z písemky, dostal plný počet - 5 - nebude to pro mě nic dobrého. Můj táta, společně s mu matkou, zbožňují předmět matematika. Nechápu co je na tom tak dokonalého. Rodiče chtějí abych se po škole vydal jejich směrem. Což znamená chodit na matematickou školu a studovat dál matematiku.

 Znovu jsem zahlídl tu známku napsanou v rohu a písemku zmuchlal. Napřáhl jsem se a následně papír hodil do potůčku. Uslyšel jsem podivné zvuky, vycházející z mé kapsy. Hned mi došlo že je to můj mobil, který měl ztišené zvonění, takže jenom vibroval. 

"Ano mami?" 

"Kde jsi, řekla jsem ti, že večere bude v sedm." vydechla a já se zarazil. To už je tolik?

"Promiň mi to. Za deset minut jsem doma." zvedl jsem se a mobil zandal zpět do kapsy. Popadl jsem svou tašku a rozeběhl se k našemu domku, který je odtud necelých 20 minut chůze. Ve čtvrtině své cesty jsem na křižovatce do někoho narazil. Spadl jsem na zem a podíval se na dotyčnou osobu, která stála nade mnou. 

Byl to kluk, který mohl být stejně starý jako já. Chtěl jsem si ho prohlídnout od hlavy až k patě, jenomže jeho hluboký a nepříjemný hlas, mě zastavil. "Neumíš dávat pozor sakra!" zakřičel na mě a já se rychle postavil, upravil jsem si batoh na rameni a omluvil se mu. "Debile." zavrčel si pro sebe a obešel mě. Sklopil jsem hlavu a zhluboka se nadechl, předtím, než jsem se znovu rozeběhl domů.

**

Po večeři jsem zalezl do svého pokoje a svalil se na postel. Natáhl jsem se pro svůj notebook, který ležel na zemi a položil ho na peřinu. Přihlásil jsem se na Twitter a začal si psát s Lee. 

LeeYoung: Hej Kookie slyšel jsi o tom?

JungK-Young: O čem přesně myslíš? 

LeeYoung: Zítra k nám do školy nastoupí nový žák. 

LeeYoung: Je sexy.

LeeYoung: A hlavně je nezadaný.

JungK-Young: Jak to můžeš vědět? 

LeeYoung: Nezapomeň, že jsem dcera ředitelky, vím všechno. A navíc existuje něco jako internet Kook. Stačí ho pouze používat ;)

JungK-Young: Neříkej mi Kook nesnáším to! A nedělej ze mě blbečka Lee!

LeeYoung: Dobře, dobře. Už mlčím Kook. :D

LeeYoung: Řekl jsi rodičům o té písemce?

Notebook jsem po přečtení zprávy zaklapl a položil ho vedle sebe, zavřel jsem oči a relaxoval. Jenže z příjemného relaxování jsem přešel náhle do tvrdého spánku.