Danger | Vkook |

22.

"Musíme ho vzít do nemocnice!" vykřikl hlas Jina, který byl v mé blízkosti. Chtěl jsem otevřít oči, podívat se na danou situaci. 

"Zbláznil jsi se! Zavřou nás!" vykřikl po něm Namjoon. Najednou, jsem se cítil jako by mě nic nebolelo, jako by jsem nebyl zraněný. Otevřel jsem oči a rozhlédl se kolem sebe. Seděl jsem na pohovce, kousek od ostatních. Všichni se nad něčím skláněli a mě bylo jasné, nad čím. Cítil jsem, jak se mi v hrdle zasekl dech, když jsem spatřil Taeho v rohu místnosti jak brečí. 

"Musíme zmizet! Policie je už na cestě sem!"přiběhl Jimin. "Máme tak pět minut odtud vypadnout. Volal jsem Mikelovy a za deset minut bude čekat před naším barákem a pokusí se ho ošetřit." vydechl vyčerpaně a pomohl Taehyung-ovi na nohy. 

"Fajn, ehm.... Jine vezmi mu ruce, já vezmu nohy. Yoongi s J-hopem budou otevírat dveře." promluvil Namjoon pohotově a popadl mě za nohy. Bolestivě jsem sebou škubl, když mě zvedly ze země a nesli zřejmě do auta. "Au! To bolí!" vykřikl jsem, i když mě nemohli slyšet. 

"Polož ho sem. Opatrně." Jin si sedl semnou do zadu, hlavu mi položil na svoje stehna a lehce mi přidržoval košili na stále krvácející ráně. "Je to špatný. Pořád krvácí." pokroutil hlavou. Vyděšeně jsem hleděl na své tělo, které bylo bílé. "Kookie! Hej!" vykřikl najednou, když se mi pokoušel nahmatat puls. "Kurva! Přidej!" 

"Jedu jak nejrychleji můžu, sakra!" 

"Nemá puls!" jakmile toto slovo vypustil Jin ze svých úst Namjoon neváhal a přidal na rychlosti. Nervozně jsem se zakousl do svého rtu a zhluboka dýchal. 

Během několika minut, jsme dorazily před náš dům. Okamžitě jsem se rozeběhl za Jinem a Namjoonem, když vzaly mé tělo dovnitř, kde čekal Mike. Mike, kývl na schodiště a klukům bylo hned jasné, že mě mají odvést do jednoho z pokojů, což také udělali. 

"Jine, v kufru auta mám ostatní věci, přines je." nakázal mu a Jin zmizel. "Potřebuji ručníky, zapalovač, pinetku a dezinfekci."  nakázal Namjoonovi a otočil se ke mě. Jedním tahem roztrhl mé tričko a zděšeně se koukal na mé krvavé tělo. Jin přinesl velkou tašku nástrojů a pomůcek při operacích. "Tohle zapoj do zásuvky, potřebuji mu nahodil puls." 

Vyděšeně jsem sledoval, jak natírá na mé tělo jakýsi gel. Zavřel jsem oči a poslouchal pouze jejich hlasy. "Ustupte!" vyhrkl a já v tom uslyšel první ránu. "Má puls." 

"Ne!" vyhřikl Jin. 

"Tak znova." vydechl a já opět uslyšel další ránu. "Teď."

"Máme ho." vydechl si Jin, společně s Namjoonem a Mikem. 

"Musím jít za ním! Pusť mě Jimine!" vyhrkl Taehyung, který rozrazil dveře od pokoje. "Bože." vyhrkl a přiběhl k mému tělu. "Musí se probudit!"

"Taehyungu, teď bude lepší, když mě necháš dělat svou práci. Jdi dolů. Jin se ti podívá na rány a já až se postarám o Kookieho tak přijdu." promluvil na něho Mike, který mu položil ruku na rameno a posunul ho dál od mého těla. "Namjoone, budeš mi tu asistovat. Potřebuji aby ji dezinfekci, nalil do rány a okolo ní, krev vyčistil." 

Hlasitě jsem vykřikl, když Namjoon lil dezinfekci do ran. Pálilo to, štípalo, a bolelo. "Stop!" vykřikl jsem a padl na kolena. Zavřel jsem oči, jenže když jsem je znovu otevřel, nebyl jsem v místnosti, kde se nacházelo moje tělo. Vyděšeně jsem hleděl kolem sebe a snažil se přijít kde se nacházím. Všude kolem mě byla tma. 

"Je mi to líto." ten hlas. Mike! 

"Ne! Musí žít! Nesmí umřít!" Taehyung. Jeho hlas, zněl tak z ničeně a za všechno můžu jít. 

"Dělal jsem všechno co je v mých silách." proč nikoho z nich nevidím? 

"J-j-jine! O-on umřel?!" rozbrečel se ještě víc Taehyung a následně byly slyšet vzlyky všech členů. 

Opravdu jsem umřel? Jsem tedy v pekle? 

"Kookie, jestli mě slyšíš." promluvil Taehyung, který se dotkl mého těla, cítím to. Pevně mě držel za ruku, a jeho slzy dopadaly na ni. "Prober se mi, prosím. Miluji tě." poslední slovo zašeptal a následně jsem pocítil jeho rty na své studené tváři.