Danger | Vkook |

9.

"Hej, Lee." usmál jsem se a došel ke své kamarádce, kterou jsem objal zezadu. "Celý týden, jsem o tobě neslyšel." otočil jsem se čelem k ní a spatřil její tvář. "Bože." zašeptal jsem, když jsem spatřil její oteklé tváře, opuchlé červené oči jako by několik hodin, dokonce i dní jenom brečela. Okamžitě jsem jí objal a hladil po zádech. "Co se stalo?" zeptal jsem se a trošku se od ní odtáhl. 

"To je dobrý Kookie." falešně se na mě usmála a setřela si slzy, které jí stékaly po tváři. "Musím jít na hodinu." zašeptala a byla pryč. Zmateně jsem sledoval místo, kde před chvíli stála. Byl jsem zmatený a vyděšený zároveň. Lee byla typ dívky, která se snažila světu ukázat, že je drsná, že nikdy neuronila ani jednu slzičku, jenže jak jde vidět, Lee srazilo na kolena něco hodně hodně silného a mocného. Nikdy jsem jí neviděl v tomto stavu. 

Z mého přemýšlení o tom jak se o Lee co nejlépe postarat mě vyrušil zvuk, který jasně naznačoval tomu, že hodina začala. Okamžitě jsem se rozeběhl do třídy a posadil se do poslední lavice v první řadě. Náš učitel matematiky, který mě neměl moc v lásce, stejně jako celá třída jeho, vstoupil do třídy s papíry v ruce. Bez jakéhokoliv pozdravu začal každému do lavice rozdávat jeden papír. 

Studenti v prvních lavicích, se začaly okamžitě otáčet a ústy naznačily, že se jedná o test. Nebyl jsem v matematice dobrý, takže jsem hned vědět, že tento test dopadne stejně jako ten minulý, za pět. Když učitel došel ke mě a položil mou písemku na stůl tak promluvil. "Doufám, že jsi se učil." a odešel. 

Porozhlédl jsem se po třídě a spatřilTaehyunga, který seděl v lavici hned vedle mě. Jak to, že jsem ho předtím neviděl? Taehyung  utrhl ze svého sešitu čistý papír na který začal cosi psát. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost, jelikož jsem se snažil soustředit na příklady na první stránce papíru. 

Alespoň za 3Jeon Jungkooku! Alespoň za 3 sakra!  

Na mou lavici dopadl papír z vedlejší lavice, podíval jsem se na Taehyung -a, který mi ukázal palec nahoru a usmál se na mě. Co nejtišeji jsem srovnal zmačkaný papír. Byly na něm napsané postupy a výsledky k nějakým příkladům. Podíval jsem se na Taehyung -a, který mi nevěnoval žádnou pozornost, jelikož se snažil dohnat čas, který ztratil tím, že mi psal výsledky. 

Neváhal jsem a začal jsem postupy a výsledky opisovat. 

Po skončení hodiny jsem papír okamžitě zmuchlal a dal si ho do kapsy, předtím než jsem vstal a test odevzdal učitelovi na stůl. Prošel jsem kolem Taehyung- ova stolu a zastavil se. "Proč jsi mi pomohl." zeptal jsem se okamžitě a dlaněmi se opřel o jeho stůl. 

"Stačilo by říct, děkuji." pokroutil hlavou a začal si balit věci ze stolu. 

"O co ti jde?" zamračil jsem se a odstoupil, když se postavil a prošel kolem mě. Opět pokroutil hlavou a vydal se pryč. Chytl jsem ho za zápěstí což zapříčinilo, jeho syknutí od bolesti, odstrčil mě od sebe a chytl se za ruku. "Promiň, jestli jsem ti nějak ublížil." zamrmlal jsem si spíše pro sebe a podíval se na něho.

"Nestarej se o to." vyprskl naštvaně a odešel ze třídy, já ho po několika dalších minutách následoval. Došel jsem ke své skříňce a otočil se zády k ní, opřel jsem se o ní a svůj pohled zaměřil na Lee, která stála před Jiminem a o něčem tak spolu diskutovaly. 

Odkud se ti dva znají?

  Z pohledu Taehyung - a 

Hned po škole jsem jel domů. Neměl jsem náladu se někde zdržovat. "Hej, neříkal jsi náhodou, že nemáš odvoz." podíval jsem se na Jimina, který seděl na sedačce a sledoval dnešní fotbalový zápas.