Danger | Vkook |

12.

Ucítil jsem jak se auto zastavilo. Polkl jsem a snažil se zůstat v klidu. Dveře vedle mě se otevřeli, cizí paže mě chytly za zápěstí a silně mě vytáhly z auta tak že jsem dopadl zadkem na tvrdou zem. Sykl jsem bolestí, když mě postavil na nohy a ruce mi za zády zkroutil ještě více. "Kde je Lee?" zeptal jsem se když jsem uslyšel kroky vzdalující se ode mne.  Žádná odpověď, pouze hlasitý smích.

"Jdi!" křikl a popostrčil mě zřejmě před sebe. Oči jsem měl stále zavázané a tak stejně i ruce. Nevěděl jsem kudy mám jít a tak jsem stál pořád na místě, dokud mi někdo nepoložil své dlaně na má ramena a nepomohla mi schůzí. Bylo mi jasné kdo to je, ale nemohl jsem mluvit, jako by se mi hlas zasekl někde uprostřed krku a já nemohl ze sebe vydat ani jednu jedinou hlásku.

Navíc jsem byl stále zmatený z toho že Namjoon a jeho parta - kvůli které jsme vlastně v této situaci - znala Lee a Lee znala je. Bylo to pro mě nepochopitelný.

"Sedni si!" opět ten nepříjemný mužský hlas, který byl u mě blízko. Jeho ruce se ocitly na mé hrudi, když mě silně strčil a já dopadl na židli za mnou. Jedním tahem šátku, který byl na mých očích jsem opět spatřil světlo. Silně jsem k sobě stiskl oční víčka a zamračil se. Několikrát jsem následně zamrkal aby si zvykl na to silné světlo který bylo namířené přímo na mě. Jako u nějakého výslechu.

"Konečně, trvalo vám to." zamračil se vysoký a svalnatý muž, který se pouhými třemi kroky dostal až ke mě. Kurva! Opřel se o židli a prohlédl si mě. "Kdo to je?" zeptal se a pootočil hlavu ke svým gorilám.

"JungKook."

"Proč je tady?! Bože to jste tak neschopný mi přivést někoho z jejich party!" rozkřikl se a odstoupil dva kroky ode mě.

"Ale pane, on je zná. A navíc máme ji." kývl hlavu ke stěně, kde byla opřená Lee a zhluboka dýchala. Mé oči se rozšířily když se naše pohledy střetli. Rty naznačila že je v pohodě, ale opak byl pravdou. Její ruka, která byla na jejím břiše se pokoušela zastavit krvácení. Krev se jí valila mezi prsty dolů po jejím oblečení až nakonec skončila na zemi. "Kluci jí ošetří, zranila se když šla pro toho chlapce." uchechtl se a já se zamračil.

"To je lež! Postřelil jsi ji!" vykřikl jsem bez ohledu na následky, které přišli během sekundy. Jeho dlaň se střetla s mojí tváří.

"Kookie, buď ticho." ozvala se Lee u které seděl muž a snažil se jí zastavit krvácení.

"Odveďte jí." rozkázal muž a všichni se na něho podívaly. Muž došel k muži který měl odvézt Lee a něco mu zašeptal do ucha. "Myslím, že jsem se zapomněl představit, jsem Onynhyung alias v boss tohoto všeho." zasmál se.

"To se máš teda čím chlubit." vyprskl jsem a rozhlédl se kolem sebe.

"Být tebou tak držím hubu. Ani nevíš co všechno se chystá. Navíc mám pro tebe návrh." postavil se a otočil se zády ke mě.

"Návrh?" zamračil jsem se.

"Buďto půjdeš teď semnou a budeš můj společník nebo tu zemřeš." pokrčil rameny a já se zamračil ještě více.

"Cože? Proč zrovna já bych měl být váš společník."

"Jde vidět, že toho o sobě moc nevíš co?" uchechtl se a já se zamračil ještě více. "Jsi Jungkook neříkej, že ti to rodiče nikdy neřekli." zasmál se.

"Co by mi měli říct?"

"Něco víc o naší rodině."

"Naší?!" vyhrkl jsem a on přikývl