Danger | Vkook |

13.

Seděl jsem připoutaný na židli a rozhlížel se kolem sebe. Snažil jsem se najít něco, co by mi pomohlo nějak přeříznout lana, která jsou obmotána kolem mého zápěstí a kotníku, jenže tu nic nebylo. Časovač bomby, který byl připevněn na protější stěně, ukazoval zbývajících 5 minut do skončení mého života. Začal jsem si přehrávat ve své hlavě všechny své vzpomínky, které mě udělaly šťastným. Začal jsem vzpomínat na své rodiče. Byl jsem z toho všeho tak strašně moc vyčerpaný, že jsem zavřel oči a pouze vyčkával na moment, kdy umřu. 

"Sakra, někde tady musí být!" ten hlas. Taehyung! "Kookie! Jsi tu?!" zakřičel. Otevřel jsem oči a usmál se. 

"Tady! Halo! Slyšíš mě!" zakřičel jsem a doufal, že ten tichý hlásek uslyší. Popravdě, neměl jsem ani sílu mluvit, jelikož mé rty byly opuchlé a krvavé, stejně tak jako zbylá část mé tváře. 

"Slyšel jsi to? To musel být on." ozval se další hlas. Jimin. 

"Tady!" vykřikl jsem znovu a kovové dveře se otevřeli. 

"Kookie!" vyhrkl Taehyung, který přiběhl ke mě a vzal mou tvář do jeho dlaní. Sykl jsem bolestí a podíval se na něho. "Musíme tě dostat ven." zamrmlal a klekl si, stejně jako Jimin. Snažily se rozvázat uzly na laně, ale nedařilo se jim. Čas se krátit a z předchozích 5 minut se staly 3 minuty. Jimin vytáhl z kapsy zapalovač, který pomocí palce vytvořil oheň. Zapalovač dal pod provazy, které začaly během několika sekund hořet. Toto opakoval ještě třikrát, než jsem měl ruce a i nohy opět volné. Taehyung mi pomohl se postavit, jenže všechnu sílu kterou jsem měl mě zradila a já padl na zem. Zbývají dvě minuty do ukončení mého života. Vzal jsemTaehyung- ovu ruku a podíval se na něho. 

"Zachraňte se. Běžte." zašeptal jsem. 

Taehyung zakroutil hlavou a promluvil. "Nenechám tě tu." řekl jasně a skrčil se ke mě. Jeho levá ruka vklouzla pod moje nohy a pravá ruka se objevila na mých zádech, nestihl jsem jakkoliv namítat, jelikož měTaehyung zvedl ze země. Měl mě v náručí a usmál se na mě. Otočil jsem hlavu a vytřeštil oči. 

"K-kluci." zakoktal jsem a rukou ukázal na bombu, kde se odpočítávala poslední minuta.Taehyung ani Jimin neváhaly a rozeběhli se ven. Ruce jsem si obmotal kolemTaehyung-ova krku a pevně se ho držel. 

Hlasitý výbuch a následně tvrdý pád na zem. Ležel jsem pod Taehyung- em, který mě bránil svým tělem před věcmi, které létaly kvůli výbuchu vzduchem. "V pořádku?" zašeptal, po několika minutách a já kývl hlavou. 

"Ty?" 

"Jo, o mě se neboj." mrkl na mě a já se s jeho pomocí postavil na nohy. 

"Bože, to bylo hustý!" vyhrkl Jimin, který se rychle postavil ze země a přiběhl k nám. "Kookie, jsi v pohodě?" položil ruku na má záda a já přikývl. 

"Jak se to vezme." ukázal jsem na svou dobitou tvář a bolestivě se ušklíbl.

"Jasně, blbá otázka. Měli bychom jít, ošetřit tě a tak." otočil se zády ke mě a šel směrem k jejich aut, které bylo nedaleko od nás. 

"Pojď." promluvil potichuTaehyung a podepřel mě. Otevřel mi dveře a pomohl mi nasednou do auta. 

"Děkuji." zašeptal jsem a on se pouze usmál. "Je Lee v pořádku?" 

"Ano, Namjoon už mi volal, sejdeme se prý u nás." otočil se na mě Jimin a já kývl hlavou. Celou cestu bylo ticho. Bylo vidět, že Jimin se chtěl na něco zeptat, protože se vždycky zhluboka nadechl a následně pokroutil hlavou jako by své myšlenky chtěl zahnat. 

"Co máš na srdci, Jimine." promluvil jsem, když zastavil před jejich domem a vypl motor. Jimin se podíval do zpětného zrcátka. "Každou chvíli se nadechuješ jak kdyby jsi chtěl mluvit, tak se ptám o co jde." protočil jsem očima a on pokroutil hlavou. 

"Kookie, tohle není to co by jsi chtěl právě teď rozebírat. Pak ti to řeknu ano? Slibuji." vystoupil z auta a odešel dovnitř zatím co já aTaehyung jsme zůstaly uvnitř auta. 

"Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se mě a já vydechl. 

"Nejsem a ani nebudu." sklopil jsem hlavu. Uslyšel jsem zvuk otevíraní a následně zavírání dveří. Hlavu jsem opřel sedačku a zavřel oči. "Měli by jsme jít." promluvil Taehyung, když otevřel dveře a podíval se na mě. 

"Nevyznám se v tobě." zašeptal jsem a otevřel oči. "V jednu chvíli na mě křičíš a vypadáš, že mě každou chvíli zabiješ, ale pak jsi takhle hodný a je to... mateš mě." řekl jsem nevrle a podíval se na něho.  

"Pojď." ignoroval mě a pomohl mi z auta. Společně jsme vstoupily dovnitř a dostaly se do obýváku. 

"Lee." vydechl jsem, když jsem spatřil drobnou postavu schoulenou v Namjoon-ovo objetí. Lee se postavila a okamžitě ke mě přiběhla. "Je mi to tak líto." vydechla, když svou hruď nalepila na tu mou a silně mě objala. Můj výraz se změnil v bolestivý, ale nedal jsem na sobě nic znát. 

"Pusť ho." přiběhl k nám Namjoon a odtrhl ode mě Lee. "Bolí ho to." zašeptal jí do ucha a já posmutněl. 

"Je to moje chyba. Kdybych tě nevylákala do školy nemuselo by k tomu dojít." zašeptala a svou hlavu zabořila do jeho hrudi. Natáhl jsem svou ruku směrem k ní a lehce jí pohladil po paži. 

"Není to tvoje chyba, Lee." zašeptal jsem a podíval se na Taehyung - a. "Můžu se tu někdy vykoupat?" 

"Jo, určitě. Pojď ukážu ti koupelnu." V tichosti, jsem došli do horního patra kde se nacházelo sedm dveří. "Půjdeme ke mě do pokoje." řekl, když šel k posledním dveří které otevřel a já vstoupil dovnitř. Jeho pokoj byl dvakrát větší než ten můj a to můj pokoj není zase úplně tak malý. Na jedné stěně měl různé plakáty zpěváků a sportovců. Následně tu měl velký pracovní stůl na kterém měl tři notebooky. "Jeden mám do školy a ty dva jsou na biznis." promluvil, když si všiml mého nechápavého pohledu.

"Aha." zašeptal jsem a kývl hlavou.

"Tu máš nějaké mé oblečení, snad ti bude." usmál se a podal mi své oblečení, které měl složené.

"Děkuji." šeptl jsem a obešel ho

"Jungkookie?"

"Ano?" otočil jsem se na něho a usmál se.

"Já - nech to být." mávl rukou a odešel z pokoje.