Danger | Vkook |

3.

Potichu jsem šel vedle Lee a snažil se alespoň trošku zapamatovat cestu, kterou mě vedla. Rozhlížel jsem se kolem sebe, abych si zapamatoval i ten nejmenší detail, jelikož je mi jasné, že domů půjdu sám. "Neříkala jsi náhodou, že to bude malá party?" zeptal jsem se, když jsem spatřil barák, který byl obklopen mnoha lidmi. "Sakra vždyť ani nevíš kde je tu vchod?" pokroutil jsem hlavou, když jsem se mezi lidmi snažil najít vstup do baráku. Hudba byla slyšet zevnitř až na chodník proti němu. Všem bylo jedno, jestli jsou vevnitř nebo venku. Tancovaly. Otíraly se o sebe. Někteří na tom byly už tak špatně, že za rohem domu zvracely. Někteří teprve přicházely, stejně jak já s Lee.

"Klídek, hlavně neříkej, že už chceš jít domů." vysmála se mi do obličeje a popadla mě za ruku. Popravdě? Ano, rád bych se teď otočil na patě a vydal se pryč od toho hluku, zpocených a opilých lidí, tam kde je klid. Lee mě vedle mezi lidmi, až jsme se konečně zastavili uprostřed kuchyně, kde snad bylo ještě více lidí než venku na trávníku. "Co si dáš?" křikla na mě, abych ji dobře rozuměl. 

Nebyl jsem nějaký znalec v alkoholu nebo toho co se tu pilo takže mi nezbývalo nic jiného než pokrčit rameny a vyčkat na to až mi Lee vrazí kelímek s obsahem něčeho co budu muset vypít. "Jelikož jsi na studentské party a ne na šprtové akci, tak tu máš." usmála se na mě. 

"Nejsem šprt a na takové akce nechodím, Lee!" řekl jsem poměrně naštvaně a sklopil oči. Spatřil jsem modrý plastový kelímek s obsahem průhledné vody. Jako první co mě napadlo bylo to že by to mohla být pouze obyčejná voda, po přivonění jsem ale zjistil, že je to alkohol. "Chceš mě opít?" nadzvedl jsem obočí. 

"Ne, ale chci aby sis taky trošku užil života. Podívej se na to." roztáhla ruce a otočila se dokola s úsměvem na rtech. 

"Vidím pouze opilé lidi, kteří vypadají že každou chvíli vyvrhnout obsah svého žaludku. A taky vidím partu našich spolužáků, kteří jdou přímo sem." Lee se okamžitě napnula a začala si upravovat své vlasy.

"Jak vypadám?" zeptala se mě.

"Tak jako vždycky. Dokonale." pochválil jsem jí a sledoval jak se pomalu usmála. "Neříkala, jsi náhodou, že se od nich budeš držet dál?" 

"Kookie! Je party, je čas si užít." mrkla na mě a otočila se zády ke mě. Bez toho aby se semnou jakkoliv rozloučila odešla za vysokým blonďákem, který se se svoji partičkou zastavil v rohu obýváku. Pokroutil jsem nad ní hlavou a s kelímkem v ruce se vydal na zadní zahradu. Bylo tu poměrně méně lidí, než vevnitř. 

Posadil jsem se zem a zvedl hlavu, sledoval jsem nebe na kterém se pomalu začaly objevovat hvězdy. 

"Proč nejsi uvnitř?" ozval se zamnou hlas, který mě donutil se otočit, jenže v té tmě jsem dotyčnému neviděl do obličeje. 

"Potřeboval jsem na vzduch a navíc tohle není nic pro mě." pokročil jsem rameny a plastový kelímek položil vedle sebe. Kluk, který ještě před chvíli stál zamnou se posadil několik metrů ode mne a vytáhl z kapsy krabičku cigaret.

"Tak proč jsi tady?" uchechtl se a cigaretu si strčil do úst. Jedním pohybem palce na zapalovači udělal oheň, kterým jsi cigaretu zapálil. Vdechl zabijácký dým do úst, který následně vydechl. 

"Nevím, nechal jsem se přemluvit." 

"Přítelkyně?" 

"Jimine!" zakřičel někdo za námi, otočil jsem hlavu abych uviděl dotyčnou osobu a když jsem spatřil Taehyunga, jak se rozhlíží po zahradě otočil jsem se zpět. "Jo, už jdu!" křikl ten kluk, který tu vedle mě seděl.  "Zatím Kookie." zasmál se a odešel. 

Co to jako mělo být? 

Nevzpomínám si, že bych se mu představoval.

Jak to že mě zná. 

Taehyung! 

Mělo mě to napadnout hned. Jsou to kamarádi, je jasný, že mu řekl o tom kreténovi - o mě- , který do něho strčil a pak mu dokonce shodil i jeho oběd.  

Plácnul jsem se do čela a odešel dovnitř. Pokoušel jsem se najít Lee abych jí oznámil, že jdu domů, jenže po půl hodině hledání jsem to vzdal. Vyšel jsem hlavními dveřmi ven a rozhlídl se kolem sebe. 

Přišli jsme s Lee z levé nebo z pravé strany? 

Hlasitě jsem si povzdechl a vydal se doleva.  Šel jsem jako jediný po asfaltový cestě směrem domů. Kopal jsem do malých kamínků, které se mi pletly pod nohy a nesledoval cestu před sebou. 

Hlasitý smích a prosení o pomoc mě donutilo zastavit. Polkl jsem a otočil se kolem sebe, zda mě nikdo nesleduje. Zamračil jsem se, když se ozval opět smích a následně hlasité zakňučení od bolesti. Trošku jsem se přikrčil a schoval se za menší zídku. Kvůli menší dírce která byla v zídce jsem měl dokonalý výhled na partu kluků, který stály v kolečku a něčemu se tam hlasitě smály. 

Vydechl jsem úlevou a byl připraven odejít s pocitem, že je to pouze parta přátel, kteří se spolu baví, jenže když jeden z nich vytáhl zbraň a namířil jí před sebe, ztuhl jsem. Bylo pouze otázkou jestli je za zbraň pravá nebo ne. Vytřeštil jsem oči, když jsem následně spatřil kluka, ve stejném věku jako jsou oni, jak ležel na zemi a ztěžka popadal dech. Zbraň byla namířena na něj. Kluk, který stál nad ním a držel ho za límec bundy promluvil. "Kde jsou ty prachy!" jeho hlas byl nepříjemný, až jsem leknutím poskočil. 

"N-nevím." odpověděl mu. Jenže to asi nebyla přesně ta odpověď, co chtěl slyšet a proto kluka udeřil ještě jednou do obličeje, který byl už tak zakrvácený. Útočník, si odplivl vedle něho a pustil ho. Napadený se otočil na břicho a vykašlal krev, vzhlédl do stejné úrovně jako jsem byl já a podíval se na mě. 

"Poslední slova?" zeptal se ho předtím, než mu zbraň přiložil k zadní straně hlavy. Než měl kluk šanci promluvit kulka proletěla jeho hlavou. Hlasitě jsem vykřikl a tím jsem je donutil se podívat mým směrem. Neváhal jsem a co nejrychleji jsem se rozeběhl od toho prokletého místa pryč. 

Hlasité nadávky a hlavně kroky se ozývaly těsně zamnou. Bylo mi jasné, že skončím jako ten kluk. Utíkal jsem jak nejrychleji to bylo možné. Cítil jsem slzy, jak mi tečou po tváři dolů až k mému krku. Po nějaké době jsem začínal vidět rozmazaně, což mi vůbec nepomáhalo k tomu abych přidal na rychlosti, spíše jsem zpomaloval, jelikož jsem před sebou nic neviděl. 

Krev v mých žilách se zastavila přesně v ten moment, když se kolem mého trupu a kolem mé pusy objevily dvě cizí ruce. Mohl bych říci, že mi málem vypadly oči, když mě osoba přitlačila ke stěně jednoho domu a pevně mi svírala ústa, abych za sebe nevydal žádnou hlásku. Nemohl jsem identifikovat, kdo to je, jelikož měl na obličeji černou kuklu. 

Uslyšel sem blížející se hlasy. "Najděte ho!" ten hlas, to byl hlas toho co zavraždil toho chlapce. Najednou se kolem nás mihlo několik stínu a když hlasitý dupot utichl nadechl jsem se. 

"Co tě to popadlo!" zakřičel Taehyung, který stál naproti mě s černou kuklou v ruce. "Všechno jsi zkazil! Co jsi tam vůbec dělal, kurva!" křičel na mě. Byl jsem zmatený a též vyděšený. Nevěděl jsem, jestli se to co se stalo byla realita, nebo to pouze bylo v mé hlavě. 

Najednou jsem ale ucítil děsnou bolest hlavy, která zapříčinila to, že jsem spadl na zem a zavřel oči.

Hi guys!

Doufám, že se vám další část povídky líbila. Pokud máte nějaký nápad co bych mohla v povídce změnit, určitě mi to napište. 

S láskou xxVKxx97