Danger | Vkook |

16.

Už je to týden. Týden od toho co jsem naposledy viděl jeho tvář a slyšel jeho hlas. Už týden po něm všichni beznadějně pátráme a snažíme se alespoň přijít na jedno malé vodítko, které by nám mohlo alespoň naznačit, kde se ten hoch schovává. Či jestli se vůbec schovává. Ano přesně tak. Po několik dnech strávených nad počítačem Lee přišla s tím, jestli ho někdo znova neunesl. Namjoon to zamítl a byl ji jasně jist, že se prostě jenom potřeboval vyvětrat, dál od toho dle města, dál od nás, od Lee, od rodiny a ode mně. 

Na jednu stranu jsem si byl vědom, že tohle všechno je má vina. Kdybych ho tenkrát nechal raději utíkat pryč a nezatáhl ho do té uličky, nemusely by jsme tu takhle sedět a utěšovat každých několik minut Lee s tím, že je určitě v pořádku. Jenže na druhou stranu jsem rád, že jsem ho zachránil. Kdybych ho nechal, byl by určitě mrtví a Lee by to dávala za vinu mě. Což by byla pravda, jenže já věděl, že tenhle kluk je její nejlepší přítel, proto jsem ho zachránil. "Hej, jsi v pohodě?" ozval se hlas Yoongiho, který vstoupil do mého pokoje a tím mě vyrušil z mých myšlenek, kterých jsem se chtěl už dávno zbavit. 

"Jo, v pohodě." vydechl jsem unaveně a počítač dal stranou. Yoongi se posadil vedle mě a ruku si přehodil přes má ramena. "Našli jste něco?" vydechl jsem a následně si hlasitě zívl. Několik dní jsem nespal. Jediné co mě drželo vzhůru bylo velké množství kávy a několik plechovek hnusného a sladkého energy drinků. A hlavně myšlenka na Jungkooka. Nevím kde je, jak mu je, jestli mu náhodou není venku zima, jelikož počasí se docela z ničeho nic ochladilo. 

"Posloucháš mě?" drkl do mě Yoongi a já zakroutil hlavou v zápor.  "Myslel jsem si to." vydechl a počítač vedle mě zaklapl a odnesl ho na pracovní stůl. Nechápavě jsem ho sledoval jak šel k mé skříni a vytahoval z ní volné šedé tepláky a volné bílé tričko, které po mě hodil. "Měl by ses vyspat. Vypadáš příšerně." uchechtl se já se zamračil ještě více. 

"Nemůžu usnout, pokoušel jsem se o to, ale nějak to nejde." pokroutil jsem hlavou a oblečení položil vedle sebe na postel. 

"Hele,Jungkook mi taky přirostl k srdci, dokonce jsem si myslel, že by se mohl stát jedním z nás." usmál se. "Taky mám o něho strach, ale pokud ho chceš najít, musíš mít sílu. Vyděl jsem tě jak jsi dneska vypil minimálně deset hrnku kávy a k tomu ty hnusný enegry drinky." vydechl a zvedl jednu zmačkanou plechovku od redbullu ze země. "Seber se trošku. Takhle si akorát kurvíš život." 

"Nepřirostl mi k srdci jako vám všem." vyprskl jsem a sledoval jak pomalu opouští můj pokoj. 

Zastavil se, otevřel dveře a vyšel ven bez jediného slova. Vydechl jsem a sundal si své tričko, které jsem měl na sobě alespoň dva dny, když v tom se otevřeli dveře a vykoukl z nich Yoongi s velikým úsměvem na rtech. "Já vím, tobě totiž přirostl k srdci více než nám." mrkl na mě a zabouchl dveře. 

"Idiote!" 

"Přiznej si to!" zakřičel mi nazpět a já pokroutil hlavou. Převlíkl jsem se do pyžama a oblečení, které jsem měl na sobě jsem hodil do rohu pokoje. Peřinu jsem posunul tak abych mohl v klidu padnout do postele a lehnout si. Zavřel jsem oči a přetočil se na pravý bok. Natáhl jsem ruku a objal polštář, který byl na druhý straně postele. 

Nevím jak dlouho jsem takhle ležel, ale mě to přišlo jako celá věčnost. I když jsem měl oči celou tu dobu zavřený, nemohl jsem spát. Proto mi nezbývalo nic jiného než vylézt z postele a dojít do koupelny. Opláchl jsem svůj obličej a podíval se na svůj odraz. Popravdě, vypadal jsem hrozně. Kruhy pod očima, bílá pleť a to hlavní červené oči z nedostatku spánku. Vyšel jsem z pokoje a mířil si to dolů do přízemí. "Nemůžeš spát." ozval se okamžitě Yoongi, když mě spatřil mezi dveřmi. Kývl jsem hlavou a posadil se do křesla, kde většinou sedí Namjoon, jenže teď tu nebyl.