Danger | Vkook |

18.

S nepříjemnou bolestí v mém trupu jsem dopadl na chladnou zem. Krev se strašnou rychlostí valila do mých úst, a mě nezbývalo nic jiného než svá ústa pootevřít a nechat tmavou tekutinu aby mi samovolně vytékala z úst. Bylo mi špatně. Mohl jsem cítit jak mé tělo je čím dál tím více slabé. 

"Přestaňte!" vyhrkl hlas mého rozzlobeného strýčka, když vešel do sklepa a spatřil mě opět na chladné podlaze, s kaluží krve u svých úst. "Synovče, kolikrát ti budu muset ještě zopakovat, že ten nůž, který máš držet v ruce je na tvou obranu." zasyčel mi do tváře a já se s jeho pomocnou rukou postavil. "Vím, že se bojíš, že by jsi jim mohl jakkoliv ublížit, ale -" zastavil se a prohlédl si mou tvář "podívej se na sebe, tvář je jenom jedna velká fialo-modrová skvrna. To oni ti ubližují, ne ty jim." připomněl mi a já přikývl. "Pro dnešek to stačí, kluci, chci synovce vzít ven." usmál se na mě a já se dostal s jeho svolením ven ze sklepení. Došel jsem do svého pokoje, a sundal ze sebe tričko od krve, které jsem dal přes židli, jelikož jsem věděl, že ho zítra budu opět potřebovat a to samé jsem udělal i s kalhotami. 

Oblékl jsem se do čistého oblečení a vylezl ze svého pokoje. Byl jsem překvapen, že mě strýc bere ven. Přeci jenom, bál se o to aby nás vlastně mě někdo neviděl. Byl jsem zmatený.

"Kam to jedeme?" zeptal jsem se ho když jsem nasedl k němu do auta a připoutal se. Podíval jsem se z okna a snažil se přijít na to kam jedeme, když mi neodpověděl a rozjel se pro mě neznámo kam.

Po několika minutách jsme dojeli na opuštěnou louku za městem. Když vystoupil strýc vystoupil jsem též, byl jsem zmatený. "Co tu děláme?" rozhlédl jsem se kolem sebe.

"Za chvíli tu budou." zasmál se a já z dálky uslyšel motor auta, které se k nám blížilo.

"Ne." vydechl jsem když jsem spatřil šest lidí vystupujících z auta. "Co tu dělají?!" zavrčel jsem naštvaně strýci do ucha a postavil se po jeho boku. 

"Sakra Jine, kde to kurva jsme!" hlas chlapce, který mi zachránil život se dostal do mých uší. Při zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. "Jine! Kurva, proč - Kookie?" 

Pomalu jsem otevřel oči a spatřil onoho chlapce jak stojí přede mnou společně s pěti dalšími lidmi. Odvrátil jsem od nich pohled a podíval se na svého strýce, který si tuhle chvíli náramně užíval. Stáli jsme naproti sobě a já měl strašnou chuť toho chlapce přede mnou pevně objat. "Dám vám, pár minut." uchechtl se strýc a odešel stranou. Neváhal jsem ani sekundu a okamžitě se rozeběhl na chlapce stojícího přede mnou. Ruce jsem mu obmotal kolem jeho krku a pevně tiskl jeho tělo na to mé. "Kookie." vydechl mi do ucha a ruce obmotal kolem mého trupu. 

"Chyběl jsi mi." zašeptal jsem a odtáhl se od něho. Podíval jsem se do jeho očí a spatřil v nich něco co jsem u něho nikdy nespatřil. "Taehyung-u -" 

"Kookie!" vykřikly ostatní a silně mě objaly. Začal jsem se smát, jenže můj šťastný smích přestal přesně v ten moment, kdy mě Hoseok šťouchl do žeber. Sykl jsem bolestí, na což se všichni hned odtáhly a nechápavě na mě hleděli. "Tvoje tvář." vykřikl Jimin, když si prohlídl mou tvář. 

Taehyung ke mě přistoupil, a chytl lem mého trička. Rychle jsem chytil jeho zápěstí a podíval se na něho. "Nedělej to." zašeptal jsem. 

"Kookie." zašeptal vedle mě Namjoon a já přivřel oči. Pomalu jsem pustil jeho zápěstí a ucítil jak se mé tričko pomalu vyhrnuje nahoru. "Zabiju ho." zavrčel Taehyung, který jakmile uviděl mé modřiny pustil mé tričko a prošel kolem mě. 

"Neblbni, mohu si za to vlastně tak trošku já." otočil jsem se a chytl ho za ruku.

"Ty?! Jak by sis mohl modřiny po celém těle udělat ty?!" vykřikl naštvaně. Přistoupil jsem k němu blíže a pohladil ho po tváři. 

"Protože nejsem jako vy. Nedokážu ublížit." vydechl jsem a odstoupil stranou, když jsem spatřil strýce, který se vracel. 

"No, doufám, že jste si popovídaly, protože -" uprostřed věty se začal smát. Kolem nás se najednou začali objevovat lidé ze strýcova gangu. "Nenamáhej se. Nikomu nechci ublížit." promluvil k Yoongimu, který se natahoval pro svou zbraň. "Vezmu si jenom tohoto." ukázal na Taehyung -a a přistoupil k němu blíže. "Nerad bych ti ublížil, tak tě poprosím, aby jsi nastoupil s námi do auta a nedělal jakýkoliv problémy." Taehyung pouze přikývl a vydal se směrem k nám. 

"Tae! Už ani krok!" vyhrkl Namjoon, který měl zbraň přitisknutou k hlavě. 

"Nechceš přeci aby kvůli tomu umřeli ne?" zasmál se strýc a já pokroutil záporně hlavou. 

"Nedělej to." zašeptal jsem, když si Taehyung stoupl vedl mě čelem ke svým přátelům. 

"Výborně, můžeme vyrazit." tleskl strýc rukami a usmál se. "Kookie, sedni si dozadu společně s naším novým hostem." zasmál se a vydal se k autu a já společně s Taehyungem taky. Nastoupily jsme a já se co nejvíce namáčkl na Taehyung - a sedícího vedle mě. 

"Bojím se." zašeptal jsem. 

"Všechno dopadne dobře Kookie." zašeptal mi na zpět a vzal mě za ruku, propletl nám prsty a usmál se na mě. 

"Nebojím se  toho co se stane mě, ale toho co se stane tobě."