Danger | Vkook |

6.

Po tom co Taehyung odešel z mého pokoje jsem nemohl usnout.Převaloval jsem se z jednoho boku na druhý a pokoušel se najít tu správnou polohu, která by byla natolik dostačující abych se mohl v klidu vyspat. Jenže ani po tom, co jsem se přetočil snad stokrát jsem nemohl usnout. Ležel jsem i na břiše, na zádech jak nějaká mrtvola, dokonce jsem byl otočen tak že na mém polštáři se vyskytli nohy a hlavu jsem měl svěšenou dolů. Zavřel jsem oči. Nechal jsem krev aby se pomalu dostala do mého mozku. Snažil jsem se uklidnit své bijící srdce, které z nějakého neznámého důvodu bilo jako bych uběhl několik kilometrů. Zhluboka jsem se nadechl a posadil se. Otevřel jsem oči a podíval se směrem k oknu, ke kterému jsem následně došel. Jedním pohybem páčky jsem okno otevřel a posadil se na parapet. Zhluboka jsem nadechoval čerství vzduch a nechal se ochlazovat příjemným studeným vánkem. 

Nevím, proč ale něco ve mě mi říkalo že Taehyung přišel sám. Ano přišel sám, ale myslím to tak, že přišel protože se o mě bál on. Možná to tak je, a možná taky ne. Třeba se chtěl jenom přesvědčit, že to co jsem viděl jsem nikomu neřekl. A taky, že neřekl. Možná že jsem srab a posera, ale Namjoon jasně v moment, kdy se to dozvěděl vytáhl svou zbraň a začal si s ní hrát. Bylo to jako by ji na mě mířil. Jako by mě chtěl hned na místě zastřelit a popravdě, nedivil bych se mu. Překazil jsem jejich práci, i když nevím jakou roli v tom měli jelikož byly stejně schovaný za jakousi zdí o několik metrů dál. Bylo to celé divné. 

"Kook?" zašeptal hlas mé matky. Strhl jsem pohled z noční oblohy dovnitř do pokoje a spatřil její tvář, která vykukovala ze dveří. Jemně se na mě usmála a vstoupila dovnitř. "Proč nespíš?" zeptala se ustaraně a posadila se na postel. 

"Nemůžu usnout." promlouval jsem mezitím co jsem slezl z parapetu a zavřel okno. "Jak to že nespíš ty?" zeptal jsem se jí a posadil se vedle ní na postel. 

"Počasí." zasmála se a já taky. Měla pravdu, dnešní večerní počasí nám dalo opravdu zabrat. Bylo dusno, ale přitom foukal příjemný vítr, který by měl vzduch ochlazovat, ale bylo tomu naopak, bylo to ještě horší. "Co kdybych udělala teplé kakao a podívaly se na nějaký film." bouchla mě loktem do žebra. 

"Mami, nejsem malé děcko." protočil jsem očima a lehl si do postele. 

"Dobře tedy." smutně se na mě usmála a políbila mě na čelo. "Dobrou noc." zašeptala do tichého pokoje a zhasla světlo. 

"Dobrou." zašeptal jsem a zavřel oči, vrzání a následně cvaknutí kliky, mě přesvědčilo o tom že je pryč. 

Se zavřenými oči jsem se usmál. Vzpomněl jsem si na chvíle, kdy jsme s mámou jen tak seděli zabalený v dece a koukaly se na různé animované pohádky. Tyhle naše večerní rituály začaly v mých 6-ti letech. Animovaný filmy byly vyměněný za hrané pohádky, pak to byly komedie, a další různé filmy. Byla to sranda, pily jsme horkou čokoládu, pojídaly máslový a sýrový popcorn, který matka vždycky nějakým záhadným způsobem připálila. Bylo to opravdu vtipné sledovat její naštvaný, výraz.

Otevřel jsem oči a postavil se. Obmotal jsem si kolem ramen deku a opustil svůj pokoj. Sešel jsem schody a spatřil matku, v obýváku s hrnkem v ruce. Došel jsem k ní a usmál se. "Mohu se přidat?" ukázal jsem na místo vedle ní a šťastně se usmál, když přikývla hlavou. "Omlouvám se." zašeptal jsem a deku si přisunul až ke krku. "Tyhle večery by se neměli odkládat, nebo je odmítnout." usmál jsem se a položil si hlavu na její rameno.

"Jsi už skoro dospělí Jungkooku, je jasné že za chvíli s námi nebudeš trávit moc času. Najdeš si děvče, a na nás nebudeš mít už čas." Pohladila mě po vlasech a já se usmál. "Mám tě ráda, dítě moje." 

"Já tebe taky." hlavu jsem zabořil ještě více do jejího ramene a sledoval společně se svou matkou film s názvem 'Milionový závod'. 

Další den ráno jsem se probudil s dobrým pocitem. Okamžitě jsem vstal z postele a začal se oblékat do domácího oblečení, což byly šedivé tepláky a volné bílé tričko. Došel jsem do své koupelny, která patří jenom mě. Opláchl jsem si obličej a podíval se do zrcadla. Hlasitě jsem vykřikl, když jsem za sebou spatřil Namjoona, jak má na tváři přihlouplý úsměv od ucha k uchu. "Vylekal jsi mě." chytl jsem se za srdce a utřel si ručníkem tvář. "Co tu proboha děláš?" ručník jsem hodil k umyvadlu a přesunul se zpět do pokoje. 

"Myslím, že víš proč jsem tu." zasmál se a já uslyšel zvuk, té nejhorší věci na světě. "Přišel jsem tě zabít." vydechl. "Věřil jsem ti, kluci ti věřily! Taehyung ti věřil! Zradil jsi nás. Měl sis pro sebe nechat tolik věcí. Všechny jsi je zabil. Taehyunga, Jimina, Jina, Yoongiho, J-hopa! Všechny jsi je poslal na smrt Jeon Jungkooku a já je teď pomstím!" vykřikl s já se otočil. Uviděl jsem jeho uslzenou tvář a klepající se ruku ve které držel vraždící zbraň. Chtěl jsem se vyjádřit k tomu co tu právě všechno řekl. Chtěl jsem mu říct, že je to omyl, ale nestihl jsem to. Z jeho zbraně se najednou proti mě vynořila kulka, která mě zasáhla. Spadl jsem na zem a s posledních sil dýchal. Namjoon, přistoupil ke mě blíže a klekl si. "Myslel jsem si, že jsi k nám konečně zapadl. Že jsme rodina." pokroutil hlavou. 

Chytl jsem jeho ruku a zašeptal. "Já to nebyl." předtím, než jsem upadl do nekonečného spánku. 

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel oči. 

Byl to sen. 

Jenom zlý sen. 

Hi guys!

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla za jeden den napsat dvě části! Doufám, že se vám část líbila a že jste si ji užily. 

Dneska začnu pracovat na traileru. Přemýšlela jsem, jestli udělat trailer k celé povídce nebo přidávat vždy malé útržky toho co vás bude čekat v dalším díle. No, ale to si musím pořádně promyslet. :D 

Dále můžete začít sledovat můj profil, aby jste měli více informací týkající se o tomto příběhu.  

S láskou xxVKxx97