Danger | Vkook |

20.

Bylo několik málo minut po půlnoci, a já se rozhodl k věci, kterou bych neměl dělat. Byl jsem několik dní odříznut od Taehyung-a. Nevěděl jsem co s ním je, jak mu je a jak se cítí. Byl to opravdu divný pocit, jelikož jsem vědět že je tu kvůli mě. Kvůli mě se dostal sem, na místo kde je samé zlo. On si tohle nezasloužil. 

Bylo pravdou, že jsem měl plán jak odtud utéct, jenomže jsem ho nemohl jakkoliv vylepšit. Zbývaly mi totiž pouze dvě základní věci k tomu abych odtud zmizel společně s Taehyung-em. Byl to mobil a kluci z Taeho gangu. Stačil by mi pouze jeden telefonát, který by trval maximálně tak dvacet minut a to by bylo všechno. 

Když jsem se dostal bez problému do obývacího pokoje, snažil jsem se po tmě najít mobil, který patřil mému strýci. Trvalo mi pouze několik minut než jsem mobil našel a vytočil číslo, které jsem se učil několik dní nazpaměť. 

"Halo?" ozval se jeho hlas. Hlasitě jsem si oddechl a promluvil.

"Namjoone?" 

"Kookie! Bože můj jsi v pořádku? Co Tae! Jak mu je?" 

"Namjoone, nemám moc času, prosím poslouchej mě." zašeptal jsem a sledoval schodiště. "Zítra v deset hodin buďte připraveni, potřebuji aby jste odlákaly pozornost a já se bez problému dostal do sklepa. Neptej se mě co tam je, prostě to tak nech." dokončil jsem, když jsem slyšel jak se nadechoval k protestování. "Musíme odtud zmizet jasný? V deset ráno v Black Street." 

"Víš co děláš?" ozval se hlas Yoongiho. 

"Ano, zachraňuji jeho život." zašeptal jsem a hovor vypnul. Hovor jsem smazal a mobil vrátil na to samé místo kde bylo. Rozhlédl jsem se kolem sebe a potichu se vydal zpět do pokoje. Potichu jsem za sebou zavřel dveře a uslyšel hlasité a nepříjemné odkašlání. 

"Kde jsi byl?!" ozval se strýcův hlas. 

"Napít se." zalhal jsem a otočil se čelem k němu. 

"Potřebuji s tebou o ničem důležitém mluvit." kývl hlavou a já si sedl vedle něho. "Zítra se stěhujeme do Anglie, je to tam pro nás více bezpečnější a navíc není žádná možnost, že by vás tam někdo hledal." zasmál se. Popravdě? Byl jsem zaskočen. Nemohl jsem na sobě dát znát jakýkoliv náznak vzteklosti. 

"A v kolik chcete vyrazit?" vydechl jsem smutně a podíval se na strýce. 

"Kolem poledního. V klidu se vyspi, jelikož v Anglii to nebude stejné jako tady." zvedl se a hlasitě se zasmál a následně odešel z mého pokoje. 

Pohodlně jsem si lehl a zavřel oči.

Vyšel jsem z pokoje a zkontroloval čas na mých hodinkách. Zbývalo pouze 10 minut do začátku akce. Rychle jsem seběhl schody a posadil se vedle strýce ke stolu na kterém byly mísy plného jídla. "Dneska je nádherný den." usoudil jsem a podíval se na strýce.

"Máš pravdu." zasmál se. "Ale v Anglii je ještě hezčí." zasmál se a jeho bodyguardi společně s ním. Blbci.  Dojedl jsem svou housku a odsunul se od stolu. Podíval jsem se na hodiny a usmál se. "Dojdu si jenom připravit věci, aby jsme se nezdržovaly." usmál jsem se a postavil se. 

Nikdo nic neřekl, až na moment, kdy jsem došel ke schodům, vedoucí do sklepa. "Šéfe, myslím že máme problém." ozval se hlas nejmladšího a v tom jsem uslyšel výstřely. Bylo mi jasné, kdo to je proto jsem neváhal a rozeběhl se co nejrychleji do sklepení. "Tae!" vykřikl jsem, když jsem scházel poslední schod a rozhlížel se kolem sebe. "Kookie?!" ozval se tichý a slabý hlásek. 

"Tae! Panebože! Jsem tak rád, že jsi v pořádku." usmál jsem se, když jsem otevřel dveře a spatřil ho sedět na studené podlaze. Okamžitě jsem si k němu klekl a pevně ho objal. 

"Co tu děláš? Nejde tě tu strýc." 

"Musíme odtud zmizet. Kluci jsou nahoře, čekají jenom na nás." usmál jsem se a rozvázal mu ruce. Provaz jsem hodil do rohu místnosti a pomohl mu na nohy. Jeho ruka se obmotala kolem mého krku , mezitím co ta moje se pevně obmotala kolem jeho pasu , když jsem ho držel ve své blízkosti a na nohou. Když jsem vyšli poslední schod, čekal tam na nás Jimin. Usmál se, když nás spatřil a pobouchla mě po rameni. 

"Musíme jít zadními dveřmi, přední hlídají. Kluci jsou tam dle." ukázal směrem na obývák a já přikývl. 

"Můžeme?" podíval jsem se na Taeho a on přikývl. Když jsme prošli chodbu a byly téměř u zadního vchodu, ucítil jsem ve svém boku štípanou a ostrou bolest, která mě donutila pustit Taeho a padnout na kolena. 

"Kookie!" vyhrkli kluci a rozeběhli se mým směrem. Jediný J-hope a Yoongi, stály na nohách a zbraněmi mířili před sebe, pro případ, že by se tu objevil další z těch kreténů. "Musíme domů, musím mu to zašít!" vyhrkl Jin. 

"Na tři. Raz.... Dva... Tři."

"Kurva pomalu!" vyhrkl jsem, když mi pomohli zpět na nohy. 

"Yoongi, pomoc Taemu. Jdeme k autu." vyhrkl Namjoon, který mě držel a pomáhal mi dostat se z tohoto domu pryč. 

"Kde je strýc." 

"Neboj se, je o něho postaráno." zasmál se Jimin, když mi otevřel dveře od auta a já s bolestmi nastoupil dovnitř. Byl jsem zklamaný. To já se měl postarat o to, že se ten kretén, už nikdy v životě nenadechne. 

"Hej." ozval se vedle mě hlas, který mě donutil se otočit a usmát se. 

"Tae." vydechl jsem. "Jak je ti?" chytl jsem ho za ruku a usmál se. 

"Dobře." vydechl a položil své dlaně a mé tváře. Bez jakéhokoliv náznaku, přitiskl svoje rty na ty moje a nechal je tam takto přiložené několik sekund. Odtáhl se a vydechl. "Ale teď. Teď mi je úžasně." usmál se. 

"Tae!" vyhrkl jsem, když se začal přede mnou pomalu ztrácet. "Nee!" 

"Neeeee!" vyhrkl jsem a rychle se posadil na posteli. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zhluboka dýchal. Byl to sen. Všechno to byl sen. Konečky prstů jsem si přejel přes rty a zavřel oči. Ten polibek. Ten polibek byl tak živý. Opravdový. Stále cítím jeho rty na těch mých. 

Ale neboj se Tae, za několik hodin tě opět políbím, jenže teď to nebude v mém snu, ale v naší realitě. 

Ano, ano já vím. Jsem hrozná! Dlouho nebyla žádná část, ale to tím, že jsem neměla nápady a pak tu taky byla škola. 

Chtěla bych vás všechny poprosit, jestli by jste si nepřečetli mou novou story s Jiminem, najdete ji na mém profilu s názvem Snapchat.

s Láskou 

xxVKxx97