Danger | Vkook |

23.

Uběhlo několik dní, co se Kookie neprobral. Celou tu dobu co nehybně ležel na posteli se hodně věcí změnilo. Kluci se snažily hodně-krát seknout se svou prací, ale minulost, jim to nedovolila. Mají až příliš mnoho nepřátel na to aby mohli žít, obyčejné životy, jako ostatní.Taehyung jako jediný strávil u Kookie-ho nejvíce svého času. Samozřejmě, ostatní u něho byly též na několik hodil, aleTaehyung tam strávil třeba celý den a noc. Celou tu bodu pozoroval jeho nehybné tělo a promlouval k němu. Věděl, nebo alespoň doufal v to, že ho Kookie slyší a pozorně poslouchá, každé slovo, které vypustí ze svých úst určené jenom jemu. 

"Prober se. Už je to několik dnů, co tu takhle nehybně ležíš a já k tobě opět mluvím, ani nevíš, jak moc bych tě chtěl obejmout, políbit. Um.. Kluci si začaly povídat o tom, že by bylo dobré tě vzít do nemocnice, přeci jenom, tam mají vybavení, možná by ti pomohli se probrat, ale Namjoon s tím nesouhlasí. Má strach, víš na jednu stranu ho chápu, vyptávaly by se, zavolali by policii a nás všechny by zavřely a ty? Ty by jsi zůstal sám." pohladil ho po ruce, "Jenže na druhou stranu mu to i vyčítám, třeba by jsi byl dávno vzhůru, povídal by sis s někým, kdo by byl s tebou na pokoji, smál by jsi se. Měl by jsi radost, z toho, že jsi opět vzhůru." smutně se zasmál a postavil se. "Ty jsi zachránil mě, a já dnes večer zachráním tebe." zašeptal mu do ucha, políbil ho na tvář a odešel z pokoje, došel do obýváku, kde seděli ostatní a řešily dnešní večerní akci. 

"Pojedeš s námi, nebo tu zůstaneš s ním?" kývl Namjoon hlavou směrem k pokoji, kde byl Kookie. 

"Zůstanu tu s ním."  řekl okamžitě připraven na to nejhorší. 

Když se blížila devátá hodina večerní a všichni byly pryč, vzalTaehyung věci do svých rukou. Došel do pokoje a vzal Kookie do náruče, S velkou námahou, otevřít a zavřít za sebou troje dveře se konečně dostalTaehyung ke svému auta, kde na zadní sedadla položil jeho tělo. Přikryl ho dekou a zavřel dveře. Posadil se na místo spolujezdce a vydechl. "Připraven?" 

"Dělám správnou věc Miku?" otočil se dozadu a sledoval jeho tělo. 

"Taehyung - u, je to tvoje rozhodnutí. Nemám právo ti do toho dle mluvit." nastartoval vůz a podíval se naTaehyung-a. "Mám?"

"Ano, až vejdeme dovnitř, odjeď a vysvětli to klukům. Nemůžu ho nechat umřít." sklopil hlavu a vydechl. Auto se rozjelo, jeho hlava se opět zvedla a otočila se. Sledoval opět jeho tělo. Chce ho zachránit protože ho miluje. Chce ho zachránit, protože mu to dluží. Chce aby žil, i když on bude mrtev. Chce aby se opět usmíval, i když on bude brečet. Chce pro něho jen to nejlepší, i když pro sebe mu z bude jen všechno zlý. 

Auto se po pár minutách zastavilo u nemocnice.Taehyung vystoupil a rozloučil se s Mikem. Vzal do náruče Kookieho tělo a vydal se s ním ke vchodu do nemocnice. Hned co vstoupil dovnitř se vedle něho objevilo několik zdravotních sestřiček, který se ho začaly vyptávat co se stalo. Když jimTaehyung odpověděl, že byl postřelený, neváhaly a okamžitě zavolaly policii.Taehyung jim řekl vše potřebné, o tom že byl několik minut bez pulzu, že několik dní jenom spí, že se ještě neprobudil a jaké prášky mu pomocí injekční stříkačky dávaly na uzdravování. 

Během několika sekund, mu Kookiho vytrhli z náruče a odvezli pryč z jeho dohledu, neměl šanci se s ním rozloučit. "Kim Taehyung." ozvalo se za ním, na což se on otočil a spatřil před sebou dva muže v policejní uniformě. "Pojďte prosím s námi." vyzvali ho a on pouze přikývl. 

Věděl, že dohadovat se s nimi nemá žádnou cenu. Stejně by vyhrály. Když se dostali do menší pracovny na konci chodby v nemocnici, posadily Taehyung-a do čela stolu a položily mu jednoduchou otázku. 

"Jste členem gangu-"

"Ano jsem." přerušil je a vytáhl ze stého opasku zbraň, kterou položil před ně. "Vím, že o mě víte všechno. Tak proč to zdržování?" 

"Potřebujeme vědět, kdo postřelil panaJeon-a Jungkook-a."

"O toho muže je postaráno, o to se nebojte."  usmál seTaehyung a pocítil na zápěstí studený kov. 

"Jste zatčen za vraždy třetího stupně. Za několik dní vás čeká soud, který rozhodně o vašem trestu, ale jelikož jste jeden z členů, nejobávanějšího gangu, nečekejte s tím, že dostanete dva roky." zasmál se hlasitě jeden z policistů co vedlTaehyung-a před sebou ven z nemocnice. 

  Taehyung-ovi je jedno, kolik zůstane lez za mřížemi, jediná věc, která ho zajímala byla ta, aby se Kookie probral. 

"Miluju tě Kookie." zašeptal směrem k nemocnici, když seděl v policejním autě a sledoval třetí patro. 

"Tae." zašeptal Kookie do prázdna svého nemocničního pokoje a otevřel oči. 

***********

The END! 

Nemůžu uvěřit, že už je konec. Je mi jasné, že mě budete chtít všichni zabít, že jsem to ukončila takhle, ale má to tak být. Neuzavřené konce jsou přeci nejlepší, protože si konec můžete domyslet sami i když v tomhle případě nevím no. :D   

Ani nevíte, jakou mám radost, že má tenhle příběh přes 2.000 přečtení, to je pro mě neuvěřitelné číslo, jelikož když jsem začínala, hrozně jsem se bála toho, že to nikdo číst nebude. :D 

Takže se mějte hezky a užívejte života. Na mém profilu se objeví určitě ještě mnoho příběhů, takže ho sledujte. :D 

S láskou xxVKxx97