Danger | Vkook |

21.

Stál jsem dole u schodiště a netrpělivě hleděl na velké hodiny přede mnou. Bylo několik minut po desátý, což mě velice znepokojovalo. Uslyšel jsem hlasité kašlání vedle mě což mě donutilo přestat sledovat hodiny a podívat na vedle sebe. Dech se mi zasekl v hrdle, když jsem spatřil Taehyung- ovo tělo ležet na zemi. Jako by tušil že na něho hledím, zvedl pomalu hlavu a zadíval se do mých očí. Tak moc jsem mu chtěl pomoci, obejmout ho a odejít, jenže teď se to nehodilo. Hlasité kroky které se rychle blížily mě přerušily. Byl to můj strýc s jeho muži, kteří ho na každém kroku následovaly. 

"Připraveni?" promluvil

"Neměli jsme odjíždět za několik hodin?" zamračil jsem se, když jsem spatřil jak berou strýcovy tašky ven do auta. 

"Změna plánu, vyrážíme za půl hodiny." zasmál se a položil ruku na moje rameno. "Za chvíli budeme pryč a nebudeme mít žádné starosti." 

"Jo, to bude fajn." falešně jsem se usmál a přikývl hlavou. "Odvedu ho do auta." ukázal jsem na Taehyung-a a strýc přikývl. Došel jsem k němu a pomalu ho zvedl na nohy. Jeho ruka se obmotala kolem mého pasu, když se postavil a zhluboka se nadechl. V celém domě se ozval zvonek. "Máš sílu střílet." zašeptal jsem mu do ucha na což on přikývl. "Je za mým opaskem až řeknu teď, vystřel. Zmizíme odtud." znovu jsem zašeptal a sledoval svého strýce jak jde ke dveřím. Když uchopil do své ruky kliku, ucítil jsem jak Tae bere zbraň za mým opaskem a čeká na můj povel. Dveře se otevřeli a padl první výstřel. "Teď!" vykřikl jsem a Tae vystřelil. 

"Jdeme!" uslyšel jsem hlas Jimina, který vpadl dovnitř a rozeběhl se k nám. "Jste celý?!" vykřikl a pomohl mi s Taehyung- em za roh aby byl v bezpečí. 

"Teď už jo." vydechl jsem se pustil Tae-ho, vzal jsem si od něho zbraň a nabil ji. "Dostaň ho do auta." promluvil jsem k Jiminovi, který se koukal na Tae-ho zranění na ruce. 

"Cože?! Vůbec!" vyhrkl Tae a podíval se na mě. "Pomůžu vám." pokroutil jsem hlavou, když mu Jimin dal do ruky zbraň a odběhl pomoc klukům. 

"Jsi zraněný. Měl by jsi tu zůstat a ani se nehnout." odvrátil jsem pohled a zkontroloval chodbičku za námi zda je čistá. 

"Kookie?" 

"Ano?" nadzvedl jsem obočí a otočil svou hlavu k němu. Než jsem se stihl zhluboka nadechnout, jeho rty se setkali s těmi mými. Zbraň, kterou jsem pevně držel v ruce mi málem vypadla. 

"Neopustím tě, rozumíš?" vydechl, když se ode mě odtáhl a oblízl si své napuchlé rty. Zlehka jsem přikývl a pomohl mu na nohy. Zlehka se o mě opíral, když jsem vyšel zpoza rohu a začal střílet. "Yoongi" Za tebou!" vyhrkl zamnou Tae a vystřelil za Yoongiho, který se na něho nechápavě koukal. Následně mu došlo, že mu zachránil život a tak se jenom usmál a rozeběhl se k nám. 

"Kookie, jsme v pasti." 

"Cože?! Polovina lidí má být už dávno na letišti!" vykřikl jsem naštvaně a schoval se za stěnu, společně i s ostatními kluky. Všechno utichlo. Nebylo tu slyšet nic jiného než hlasité oddechování. 

"Už jsi skončil!" ozval se hlas mého strýce. Nechápavě jsem nakrčil obočí. Byl jsem si jist, že jsem ho zasáhl. "Je to zbytečné. Vyjdi ven synovče a já slibuji že tvé kamarády nechám jít." 

Přemýšlel jsem. Nebyl jsem si jistý, zda je strýc opravdu chopen dodržet své slovo, ale musel jsem to alespoň vyzkoušet. "Nejdřív jim dej volnou cestu, pak mě dostaneš!" vykřikl jsem mu nazpět. Kluci se na mě nechápavě podívaly. Snažil jsem se ignorovatTaehyung-ův pohled na mě, takže jsem se raději celou tu dobu koukal na Namjoona, jak kroutí hlavou v záporu. 

"Nemusíš to dělat, jsme tým Kookie, dostaneme se ven všichni." řekl Jin, který stál vedle něho a koukal se na mě. 

"Raději umřu, než aby se stalo něco vám. Strýc není zrovna z těch lidí, kteří dodržují svá slova." pokrčil jsem rameny a smutně se usmál. "Měli by jste jít." promluvil jsem, když se strýc ozval se slovy, že cestu mají volnou. 

"Nikam nejdeme." promluvil J-hope a vyšel jako první. Postavil se a ruce si zkřížil na prsou. To samé následně udělali všichni i Taehyung. Já se postavil vedle něho a čekal co se stane dál. 

"Chcete umřít všichni?" zasmál se strýc a namířil svou zbraň na mě. Popravdě, moc mužů mu tu nezbylo. Každý z nás namířil svou braň na muže před sebou. Strýc mířil na mě a já mířil na něho. Když jsem si všiml, že se připravený střílet, zadržel jsem dech. Jeho ruce se totiž o několik centimetrů posunula, tudíž mířil  na Taehyunga. Neváhal jsem ani vteřinu a skočil před něho. Dvě kulky zasáhly můj hrudník. Jedna od strýce a jedna od muže, který stál vedle něho. 

Dopadl jsem na zem, cítil jsem jak se krev začíná rychle vsakovat do mého trička, které bylo během několik sekund červené. Opět nastalo ticho. Strýc utekl. Jeho muži, jsou mrtví. 

"Kookie?!" vykřikly všichni a klekli si vedle mě. Taehyung stál na místě a sledoval krev, která začala téct vedle mě. "Budeš v pořádku! Zavolejte nikdo záchranku!" vyhrkl Jin, který si sundal svou košili a pevně ji přitiskl na místo rány, to samé udělal i Namjoon. Jimin neváhal a okamžitě vyndal ze své kapsy mobil. 

Cítil jsem jak se mi začínají zavírat oči. Hlava se mi začala motat a já všechno viděl dvojitě. "Měl jsi mě nechat umřít." promluvilTaehyung, když si klekl vedle mě a pohladil mě po vlasech.

"Mám tě rád Taehyungu. Nezapomeň na to." zašeptal jsem a upadl do temnoty.