Danger | Vkook |

4.

Pomalu jsem otevřel oči a spatřil sluneční paprsky, které oknem proklouzly do mého pokoje. Pomalu jsem se posadil a ucítil bolest, která prošla mou hlavou. Automaticky jsem se chytl za zadní část mě hlavy a hlasitě sykl. "Konečně jsi se probudil." ozval se vedle mě hlas. Leknutím jsem poskočil na posteli a podíval se na místo, odkud se ozval hlas. "Myslel jsem si, že si mrtvý." uchechtl se muž. Přivřel jsem oči a snažil se rozpoznat jeho tvář, schovanou v rohu pokoji, kde se nacházela tma. Najednou vyšel a já mu konečně uviděl do tváře. 

"Taehyungu" zašeptal jsem a postavil se opatrně z postele. "Co tu děláš?" zamračil jsem se stejně jako on, když jsem mu položil tuto otázku. 

"Bydlím tu." odvětil ihned. 

"Cože, tohle je můj - tohle není můj pokoj." opravil jsem se hned, co jsme se rozhlídl po místnosti. "Co tu dělám?" 

"Pamatuješ si z večera něco?" zeptal se mě a já zavřel oči. Měl jsem pouze malé útržky z večera. 

Šel jsem s Lee na tu party. 

Odešel jsem.

Výstřel.

  Taehyung.

A následně tma.

"Panebože! Já viděl jsem jak někdo někoho zabil! Taehyungu musím na policii, nahlásit to!" začal jsem zmatkovat a chodit po místnosti sem a tam. 

"Hej, hej uklidni se. Všechno je v pohodě. Nestresuj se." zasmál se a vyndal si z kapsy krabičku cigaret. 

"Nezmatkuj?! Vážně! Byla to vražda! Viděl jsem na vlastní oči vraždu!" křičel jsem a rozhazoval kolem sebe rukami. 

"Můžeš se kurva uklidnit!" vykřikl na mě a bez mrknutí oka na mě namířil svou zbraň, kterou měl zastrčenou za opaskem jeho kalhot. "Už mě nebaví poslouchat ty tvoje kecy o tom jak musíš na policii aby jsi jim všechno vyslepičil! Takže ti radím, drž tu svou roztomilou hubu, nebo ti tahle kulka prolítne mezi očima. Máš na výběr." pokrčil rameny jako by nic a vyčkával na mojí reakci, když jsem po dvou minutách zůstal zticha usmál se a zbraň schoval. "Jdeme dolů." chytl mě silně za paži a táhl mě za sebou ven z pokoje a následně i dolů po schodech do obýváků, kde se nacházela celá jeho parta.

"Tak co, jak to dopadlo?" zasmál se vysoký blonďák, který chodí s Lee do třídy. Seděl v křesle, na kolenou měl zbraň a postupně do ní vkládal náboje. 

"Je živej, což znamená, že bude držet hubu a nikomu nic neřekne. Jinak ví co ho čeká." zasmál se Taehyung, který se posadil na pohovku.  Popravdě, necítil jsem se tu moc dobře. Byl jsem v domě s mafiány? Bože, ani nevím co jsou zač. 

  "Taehyungu, kde mám svoje věci?" zeptal jsem se ho, když jsem si sáhl do kapsy pro mobil, který tam nebyl. Taehyung pouze ukázal prstem na zebe a já přikývl. Došel jsem za něj a spatřil malý dřevěný stůl na kterém byl můj mobil, klíče a peněženka. Okamžitě jsem popadl peněženku a podíval se do ní. 

"Neokradli jsme tě, myslím, že máme víc peněz než celé toho město dohromady." zasmál se kluk, který včera na té party seděl vedle mě a povídal si semnou. "Jsem Jimin." postavil se a podal mi ruku. Byl jsem si nejistý, ale pak jsem jeho ruku přijal. "Jeon Jungkook." 

"Tenhle blbec co furt spí se jmenuje Min Yoongi ale říkáme mu Suga, je to jednoduché a krátké." zasmál se a já s ním. "Vedle něho je Kim Taehyung o tom ti nic říkat nebudu, myslím že ho znáš dost. Vedle něho je Jung Hoseok nebo-li J-Hope." 

"Čus Kook." mávnul rukou a já se zamračil. Nesnáším, když mi tak někdo říká. "Ten co sedí v křesle, támhle v tom ten blonďák je Kim Namjoon nebo-li Rap Monster." 

"Rap Monster?" zeptal jsem se pro jistotu ještě jednou, abych se ujistil, že jsem ho dobře slyšel. "Jo, miluje Rap a je to Monstrum co se týče, tohoto všeho." zasmál se a ukázal na jeho zbraň, kterou nabil. 

"Jo, ale zapomněl dodat, že já jsem tady Leader, takže mě všichni poslouchají." 

"Jistě. Omlouvám se. A ten naproti němu je Kim Seokjin alias Jin je nejstarší ze všech." usadil se na pohovku vedle myslím, že jeho jménu je Suga, a pohodlně se uvelebil. 

"A jak máme říkat tobě? Máš nějakou přezdívku, nebo tak něco?" 

"Moje kamarádka mi říká Kookie, ale tu přezdívku nesná-". "Super, takže Kookie kolik ti je?" zavrčel jsem. Za prvé, nenechal mě dokončit vetu, kdyby mě ji nechal dokončit věděl by že tuhle přezdívku nesnáším. Kurva, 

"18."

"Říkal jsi kamarádka?" ozval se Rap Monster a já přikývl. "Myslíš Lee Chaerin?" 

"Ano, co je s ní?" 

"Nic, nic." zasmál se a postavil se. "Taehyungu odvez ho domů. A tobě Kookie radím, aby jsi držel jazyk za zuby. Nerad si totiž špiním ruce něčí krví a ještě k tomu, tvojí vinou. Takže... jestli jenom cekneš, najdu si tě. I kdyby jsi odjel z toho dle města, nebo ze země. Mám svoje lidi po celém světu, lusknutím prstu by jsi mohl přijít o hlavu. Rozumíš?" nadzvedl obočí, když dokončil svůj monolog a já vystrašeně přikývl. "Skvělí. Uvidíme se ve škole."  poplácal mě po zádech div mi nevyrazil dech. 

"Opravdu ho musím odvézt já?" stěžoval si Taehyung, který se neochotně postavil z pohovky a došel k Namjoon - ovi . 

"Ty jsi ho zachránil, ty ho také odvezeš. A jestli jenom cekne budeš první na seznamu. Jasný?" 

"Jestli cekne budu to já kdo mu vrazí kulku mezi oči." zavrčel Taehyung a došel ke dveřím. 

Celou cestu jízdy bylo v autě ticho. Přemýšlel jsem nad tím, co řekl Namjoon. Proč by měTaehyung zachraňoval. Nesnáší mě. Srazil jsem ho, pak jsem mu shodil jídlo a už od začátku co nastoupil k nám do školy na mě kouká jak na vraha. Proč mě tedy zachránil. 

"Jsme tu." zavrčel nepříjemně a já se odpoutal. 

"Díky za odvoz." zašeptal jsem, když jsem vystoupil a následně sledoval jak auto odjíždí pryč. Otočil jsem se čelem k baráku a zhluboka se nadechl. Bylo mi jasné, že rodiče budou čekat na mé vysvětlení proč jsem nepřišel domů a proč jsem jim nebral mobil. 

Potichu jsem vyšel dovnitř domu, sundal jsem si boty a vyšel do obýváku. Jak jsem si mysle, má matka seděla na pohovce a otec hned vedle ní. Oba měli ruce zkřížené na prsou a zamračeně mě sledovaly. "A-ahoj." zakoktal jsem a zůstal raději stát mezi futry. 

"Ahoj! Ahoj! To je všechno co nám řekneš?!" vykřikla má matka. "Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde jsi byl! Báli jsme se o tebe! Volala mi dokonce i Lee že jsi odešel a že tě nemůže nikde najít. Málem jsme volali na policii!" 

"J-já omlouvám se."

"Doufám, že máš alespoň dobrý důvod toho proč jsi odešel a nezvedal nám mobil!"

"Mému kamarádovi co tam byl nebylo dobře, pomohl jsem mu domů a pak jsem tam zůstal. Jeho rodiče byly pryč a nechtěl jsem ho tam nechat samotného. Byl opilý a já se o něho musel postarat." sklopil jsem hlavu a doufal, že mi tuhle lež uvěří.

"Jediný co jsi musel bylo nám zavolat Jeon Jungkook! Žádali jsme po tobě, aby jsi byl v čas doma! Kdyby jsi nám zavolal a řekl nám to co jsi nám řekl teď, nezlobily by jsme se. Zklamal jsi nás. Mysleli jsme, že jsi dospělí a že jsi zodpovědný, ale jak vidíme, tak jsme se zmýlily." Pokroutil můj otec hlavou. "Jdi nahoru do svého pokoje, zítra máš školu, měl by jsi se připravit." zašeptal. 

Jeho slova byly silná. Mohl jsem cítit tu bolest a strach co jsem jim způsobil. Zklamal jsem se. A to jenom kvůli své blbosti. Kdybych zůstal na té party až do konce a nikam nešel, neměl bych z toho takový problémy jaké mám teď.

"Dobře." zašeptal jsem a se sklopenou hlavou jsem se vydal do svého pokoje. 

Hi guys!

Tak další část je na světě! Kdyby jste chtěli někdo další část příběhu věnovat, stačí si pouze napsat!

S láskou xxVKxx97