Danger | Vkook |

1.

Stál jsem před budovou školy a nervozně vyhlížel Lee. Jednou rukou jsem si přidržoval svůj batoh na rameni aby nespadl a koutkem oka jsem hleděl na hodinky, které byly připevněné na mém zápěstí. Když jsem uslyšel kroky, a následně dívčí hlas, které volalo mé jméno, zvedl jsem hlavu a usmál se. "No konečně, za pět minut začíná hodina." vyhrkl jsem rychle a popadl Lee za zápěstí  táhl jí za sebou do budovy. "Víš, že nerad chodím pozdě." promluvil jsem potichu, když jsme zastavily u mé skříňky, abych si mohl vzít všechny potřebné věci na první hodinu. 

"Já vím, omlouvám se." objala mě a já se usmál. "Co máš první hodinu Kook." ušklíbla se a rozcuchala mi jedním pohybem své ruky vlasy. 

"Um! Přestaň." zavrčel jsem a ruku jí odtáhl. "Matematiku." odpověděl jsem poměrně potichu a vydal se po boku Lee k její skříňce.

"Nebuď protivný." udeřila mě loktem do žeber na což jsem hlasitě sykl bolestí. 

"Za co?!" vyprskl jsem naštvaně a zamračil se na ní. Lee mi nevěnovala žádnou pozornost, jenom se s otevřenými ústy koukala za mě. "Lee. Tohle není vtipný, docela je to až strašidelný." a bylo to tak, její pohled nebyl moc příjemný. 

"Je tady." zašeptala spíše pro sebe. 

"Kdo je tady. Lee. Vážně mě děsíš." 

"Ten kluk, o kterým jsme si včera psali je tu." zašeptala, abych to slyšel jenom já. 

Hlasitě jsem se zasmál, což způsobilo že se na mě Lee zamračila a svou dlaň přiložila na mé ústa. "Můžeš držet pusu. Tohle není vtipný Kook." zasyčela blízko mé tváře. 

"CkfkdO fSvmvdE DmdĚcmdJdvE?!" pokoušel jsem se mluvit.

"Cože?" zamračila se a následně svou dlaň odendala. 

"Co se děje?" zeptal jsem se znova a zamračil se. Lee se podívala na hodiny visící za mnou, následně mě popadla za paži a vedla mě na toalety. "Lee, myslím, že tady bych být neměl." pokroutil jsem hlavou a sledoval Lee jak kontroluje všechny kabinky, zda tu někdo není. 

"Ten o kterém jsme si včera psali je nebezpečný." nechápavě jsem se na ní podíval. "Kamarádí se s nebezpečnými lidmi Kook. Je nebezpečný." 

"Lee, uklidni se. Třeba jsi se jen spletla. Třeba to není on." usmál jsem se. 

"Sakra Kook, existuje něco jako -" "Jako internet, a tam si o všech všechno najdeš." dokončil jsem její větu a povzdychl si. "Já vím, já vím." kýval jsem hlavou a přistoupil k ní blíže. "Ale to že se baví se špatnými lidmi, neznamená, že i on je špatný Lee. Nesuď knihu podle obalu."

"Já vím, ale mám z něho špatný pocit. Matka mi jasně řekla ať se od něho držím dál."

"Lee, řekni mi kdy jsi naposledy poslechla svou matku?"  nadzvedl jsem obočí a vydechl. V ten moment, kdy chtěla Lee promluvit se otevřeli dveře. Oba dva jsme trhli hlavou ke dveřím a spatřily dívku, která se na nás nechápavě dívala. 

"Tohle jsou dámy?" optala se pro jistotu, když mě spatřila. Podíval jsem se zpět na Lee a řekl jí že se sejdeme po škole v naší kavárně a odešel. 

Zrovna, když jsem vstoupil do třídy, zazvonilo. Prošel jsem kolem lavic až dozadu učebny a posadil se na své místo. Z tašky jsem vyndal učebnici matematiky, sešity a propisku. Otevřel jsem sešit, který jsem měl spíše na kreslení, než na výuku. 

Byl jsem docela překvapen, že ani po deseti minutách hodiny, náš profesor nedorazil. Bylo to u něho něco neobvyklého. Někdy se dokonce stalo že tu byl i několik minut před začátkem hodiny. 

Dveře se otevřeli a v nich se objevil náš profesor, který se na nás usmál. "Omluvám se za zpoždění, ale měli jsme s vyučujícími poradu, ohledně vašeho nového žáka." kývl hlavou a ukázal rukou ke dveřím. Zadržel jsem dech, když jsem spatřil osobu vcházející dovnitř místnosti. Postavil se vedle profesora a usmál se. 

"Představ se své nové třídě." vyzval ho učitel na což on protočil očima a vydechl. 

"Fajn, jmenuju se Kim Taehyung, ale říkejte mi V. Nepokoušejte se mi postavit do cesty nebo to s vámi nedopadne dobře." mrknul a otočil se na profesora, který na něho koukal s pootevřenými ústy. 

"D-dobře, jdi si sednout tamhle do zadní lavice." ukázal směrem ke mě a já sklopil hlavu. Popravdě, z toho co řekl jsem neměl zrovna dobrý pocit. Hrál jsem si se svou tužkou, když jsem vedle své lavice zahlídl jeho nohy. Posadil se do lavice vedle mě. 

"Hej, jsi to ty. Ten blbec co do mě včera vrazil." 

"M-mluvíš na m-mě?" zakoktal jsem a ukázal prstem na sebe. 

"Ne, mluvím na toho za tebou blbečku." protočil očima a pokroutil hlavou. Následně mávl rukou a levou nohu vykopl nahoru tak aby si ji mohl pohodlně položit na lavici. Bylo jasné, že to učitel zahlídl, jelikož byl zrovna otočen čelem k nám a pozoroval ho. Jenže, mu nic neřekl. Zřejmě měla Lee pravdu. Je nebezpečný a všichni se ho bojí. 

"Lee!" vykřikl jsem, když jsem vběhl do chodby plnou studentů a běžel ke své kamarádce. "Měla jsi pravdu, mám pocit, že i učitel na matematiku má z něho strach." vydechl jsem

"O čem to mluvíš?"

"O tom novém studentovi, jak jsi mi včera o něm psala. Chodí semnou do třídy."  promluvil jsem potichu. 

"Kravina." pokroutila hlavou a zabouchla svou skříňku. 

"Je to pravda, učitel mu nic neřekl na to, že měl nohy na stole. Nás by zabil, kdyby jsme mu to udělaly." uchechtl jsem se, jelikož mi to přišlo trošku vtipné. 

"Nemyslím to, že se to učitel bojí, ale to že s tebou chodí do třídy, jelikož celou hodinu byl semnou ve třídě." zamračila se a otočila se čelem ke mě. "Možná, že jich přestoupilo víc. Možná - Jsou to oni." vydechla a nenápadně ukázala na druhou stranu chodby. Nenápadně jsem se otočil a spatřil svého nového spolužáka s partou dalších pro mě neznámých kluků.

"Jo, tam ten, jak má roztrhané džíny na kolenou, mikinu, černou bundu a hnědé vlasy, tak to je Kim Taehyung, chodí semnou do třídy." promluvil jsem na Lee, která držela v ruce svůj mobil a něco do něho ťukala. 

"Já se včera bavila o tom s těmi růžovými vlasy. A popravdě nahání mi strach." vydechla a položila ruku na mé rameno a usmála se na mě. "Jestli jsou nebezpečný, neměli by být ve vězení, nebo tak něco?" 

"Já nevím Kook, ale tohle není naše starost, musíme být prostě milý a všechno bude v pořádku. Navíc Namjoon se sem kouká." 

"Kdo je Namjoon?"

"Ten s těmi růžovými vlasy. Bože, jdou sem." zašeptala a otočila se záda ke mě. 

"Hej! Lee!" uslyšel jsem za sebou hluboký a nepříjemný hlas, který mě donutil se otočit a stát tváří tvář všem šesti klukům. Bože.

"Kde je tu jídelna." promluvil ten s těmi růžovými vlasy a opřel se o skříňku vedle Lee. Lee se zhluboka nadechla a tiše promluvila.

"Za rohem, jsou skleněný dveře s velkým nápisem. Nemůžeš to minout." 

"Díky, zlato." mrkl na ní a vydal se na odchod společně se svými přáteli. 

"Tak tohle bude ještě zajímavý." promluvila Lee a já pouze přikývl.