Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
„Mon! Chápeš to?!" volala Miranda už přes celou ulici na svou kamarádku. Monserrat protočila oči a stáhla si níž kapuci svého černého kabátu, zatímco její kamarádka běžela naproti ní v křiklavě rudé bundě. „Mon, Mon, Mon, jsme tam! Budeme natáčet Crimson Peak!!! Sice tam hned hrát nebudu, ale být jednou z maskérek! Panebože! Mon, já asi sebou seknu!" radovala se Miranda tak, že to věděl celý Londýn.
„Fajn, neřvi tak. Mně taky ten mail přišel," tišila ji Monserrat a rozhlédla se po několika kolemjdoucích, kteří dívkám nevěnovali ani špetku pozornosti.
„Tak proč se neraduješ?" optala se sklesle.
„Mir, mám z toho radost, ale jsem unavená," pousmála se.
„Měla by sis najít kluka," vydechla.
„Řekla ta, co je single," protočila oči Mon.
„Jenom proto, že jsem se před měsícem rozešla s Johnem," oplatila jí Miranda.
„Nezačínej zase," varovala ji.
„Ale opravdu bys někoho potřebovala," domlouvala jí.
„Pojď si radši někam sednout, už je mi zima," navrhla Monserrat a rozešla se ulicí. Nepotřebovala další přednášku o životě staré báby s tucty koček.
Když došly do kavárny a usadily se u stolu, začaly si povídat.
„Máš sbaleno?" zeptala se hned Miranda.
„Ovšemže mám. Sbalit si pár věcí do kufru mi ještě nečiní až takové problémy," pousmála se a usrkla svého čaje.
„Ježiši, že se ptám," protočila oči Miranda.
„Tys balila?"
„Snad tři hodiny. Netušila jsem, že sbalit se na tak dlouhou dobu, mi bude tak dlouho trvat," vydechla.
„A víš, že mě ani nepřekvapuje, že ses tak dlouho balila? Mir, vždy balíš kupu věcí. Pamatuješ, jak jsme jely do Francie? Myslím, že to byl týden a tys měla dva velké kufry a tašku s botami? Jsi blázen, stejně jsi všechno nenosila a oblékla sis maximálně čtvrtinu. Balila sis celý šatník?" pousmála se Mon.
„Ne, ale chci být připravena na všechno. Už se nebavme o mých kufrech, co Benedict? O, jak já se těším," sepjala ruce Miranda a zasněně se usmála. Monserrat protočila oči a předvedla ukázkový facepalm, který již měla díky své kamarádce nacvičený dokonale.
„Mir, kdybys byla na poslední schůzce a nezapomněla na ni, dozvěděla by ses, že místo Bena převzal Hiddleston," řekla Monserrat a podívala se na ni skrz husté řasy v očekávání její reakce. Buď bude řvát, protože nejede Ben, anebo bude řvát, protože místo něj jede Hiddly, jak mu Mon říkala.
„Děláš si srandu?" zeptala se Miranda s vykulenýma očima. Mon zavrtěla hlavou. „O... můj... bože!"
„Mir, ticho, nevyšiluj."
„O MŮJ BOŽE!!! Ten chlap je BŮH!!!" zakřičela přes celou kavárnu. „Proč jsi mi to neřekla hned?"
„Ani nevím. Máš chodit na schůzky a ne se flákat doma. Máš jediné štěstí, že Guillermo mi sežral, že jsi nemocná."
„Jasně, Mon. Bez tvých přetvářek by mě vyhodili i ze školy. Jsi moje zlato, hm?" usmála se Miranda.
„No to je sice fajn, ale mám u tebe už asi kilometr dlouhý seznam. Drahá přítelkyně, máš co dělat."
„V kolik máme být na letišti?" zeptala se.
„V 8:00."
„Už?" zhrozila se Miranda už jen nad představou brzkého vstávání.
„Jo, už."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nějak jsem se rozjela :D Nu což, když mě to baví... Jednou kvůli tomu budu brečet, jelikož nebudu schopna dělat cokoliv jiného :D S povídkou jsem začala nedávno při přemýšlení nad natáčením Purpuráče. Naprosto jsem si zamilovala skvělou práci maskéru a návrhářů, jelikož ti duchové jsou geniální... :D A samozřejmě Tom... další srdcovka :D :D Nemám dopředu naplánované nějaké zápletky, ale s každou další kapitolkou měě napadají věci dopředu, tudíž spoléhám na osud a vlastní nápady. Předem děkuji všem, co to aspoň otevřou a kouknou na pár kapitolek :D Doufám, že nezklamu :*
