Stačí utopit žal v klasice

2.1K 167 0
                                    


Třískla dveřmi svého prázdného bytu a pustila stavidla řek svého pláče. Se zoufalým nářekem plným zloby prošla bytem, ze zdí strhala fotky Mirandy, roztrhala je na malé kousíčky a následně přešla k oknu. Otevřela ho a mezi spadané listí pustila útržky jejích kdysi krásných vzpomínek. Až když se poslední snesl k zemi jako listí, uklidnila se a zmlkla. Zničila to všechno. Vše co mohla. 

Miranda nebo já? 

Několikrát se zhluboka nadechla a vydechla studeného sychravého vzduchu, jenž proudil do bytu. Až ji otřepala zima, zavřela okno a otočila se do bytu. Svěsila ramena a sklouzla na kolena. Dlaně položila na podlahu a sklonila hlavu. Srdce jí sžírala vina kvůli bolesti, kterou viděla v jeho tváři. Viděla, jak moc se jí snažil pomoci, ale nedokázala zastavit tu odpornou stavbu zdi kolem sebe. Nenáviděla to nekonečné uzavírání se sama do sebe. Nenáviděla svět za to, co jí způsoboval. Mohla udělat cokoliv, ale vždy se vše pokazilo, když byla nejvíce šťastná. 

A co sis myslela? ozval se její vnitřní hlásek plný výsměchu. Že by tě miloval bez překážek? Vždycky jsi věděla, že to přijde, že se toho nedá uchránit a přesto jsi se nechala jím strhnout? Dříve nebo později by to skončilo úplně stejně, nevyvarovala by ses toho. I on to věděl a nic neřekl, ačkoliv tě zná a ví velmi dobře, co by s tebou udělala všechna ta pozornost. 

"Nemohl za to," špitla pro sebe, aby vyvrátila své myšlenky. "Je to jenom moje chyba. Měla jsem myslet dopředu. Zpackala jsem to já sama, on se snažil." 

Tak potom ses mohla snažit i ty. Zavrtěla hlavou, aby se zbavila svého otravného, přesto upřímného myšlení. Vyškrábala se na nohy a došla k ledničce, která však zela prázdnotou. 

*****

Stále nervózně přecházel po svém bytě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Stále nervózně přecházel po svém bytě. Měl sto chutí rozmlátit svůj čajový servis a podpálit všechny ty pečlivě seřazené knihy. Jak mohl něco takového dopustit? Nebylo by lepší, kdyby na ni tolik netlačil a nechal ji jít na premiéru s někým jiným? 

Sobec, Tome... Sobec. 

Mohl to nechat jen tak? Ne, na to je opravdu až příliš velký sobec. Ale řekla mu, že je konec. To musel respektovat, avšak stejně tušil, že to řekla jen proto, aby se ho zbavila. Rozhodl se dát jí čas, který tak moc potřebuje. 

*****

Seděla a nečinně přihlížela dešti za okny. Ozvalo se zvonění mobilu, tak s domněnkou, že volá Tom nebo další nakrklá fanynka, hovor zrušila. Po chvíli se ale zvonění opakovalo, a tak už hovor přijala. 

"CO?!" hrkla. 

"Mon?" ozval se hlas jejího bratra. Zarazila se. 

"Robe?!" vyjekla a opřela se zády o opěradlo gauče. 

"Před chvílí se nám donesla tvoje sláva," řekl smutně s lítostí. Věděl, jak na tom Mon bude. Zaslechl jen její fňuknutí. "Mon, co se stalo?"

"Miranda... po tvém odjezdu jsme se pohádaly a ona pak odjela domů a neukázala se, ani se neozvala. Na premiéře dal Tom na vyrozuměnou, že mezi námi nic není. Na ten popud ona poslala tu fotku do novin a já nevím kam ještě. Hned na to vypuklo tohle šílenství. Zblázním se z toho, Robe."

"Monserrat, hlavně musíš být silná... je tam někde Tom?" Po delší odmlce se ozvala. 

"Jsem u sebe doma... Já jsem řekla, že... že je konec, Robe. Nedokážu to."

"Mon," oslovil ji, ale samými emocemi nevěděl, jak dál. "Nesmíš od Toma odejít. Miluje tě, ne?"

"Ale to ano a já jeho, ale nezvládám číst a poslouchat, že jsem coura, děvka, vypočítavka a že kdybych neměla tak pěknou tvářičku, neopřel by o mě ani kolo. Nezvládám to," šeptala. Tak moc ji chtěl objat... 

"Mon," zašeptal lítostivě. Dobře věděl, že její sebevědomí je na bodu mrazu, ale když mu poslala fotku s Tomem v jeho kostýmu, viděl, že díky němu je silnější, odvážnější a svůj úsměv dává daleko víc najevo. Byla úplně zlomená a jen díky mrše, která se před pár měsíci nazývala její nejlepší kamarádkou. I kdyby si ublížily sebevíc, tohle by Mon nikdy neudělala a ani někdo, kdo má trochu víc soudnosti a cti. "Nech si pomoci."

"Chci být sama, Robe..."

"Samota tě ubíjí, Monserrat," naléhal. Drtilo ji poslouchat ten známý naléhavý tón. Měl pravdu. Položila hovor a zabalila se do deky. 

Já?   (Tom Hiddleston FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat