Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
Když Monserrat vystoupila z letadla, hned si narazila na hlavu čepku. Oklepala se zimou a vydala se za skupinou vedenou asistentem režie. Chladná Kanada. Jen doufala, že budou v hotelu co nejdříve.
„Mon, my jsme v Torontu, chápeš to?" optala se s údivem Miranda, jejíž doširoka otevřené oči plné dětské radosti ohlížely veškeré okolí.
„Mir, občas mě tvůj postřeh neskutečně překvapuje," zasmála se Mon. I Miranda se usmála a zahákla se do paže své kamarádky.
„Kde že je ten hotel?"
„Asi dvacet minut cesty, kousek od studií," odpověděla Monserrat.
„Steve..." „Kdo?"
„Jeden z těch kameramanů. No, Steve říkal, že večer bude nějaká seznamovací večeře. Nejdou tam všichni, ale hoši nás pozvali," pousmála se Miranda a v očekávání povytáhla obočí na svou kamarádku.
„Pozvali tebe, že?" opravila ji rudovláska a malým úsměvem na tváři. Miranda svraštila obočí. Nechtěla jí říkat, že pozvali jen ji a že říkali: Mir, pojď s námi, bude sranda a o Monserrat se ani nezmínili, ale nikdy by neodešla bez ní.
„Pojď se mnou, prosím," zamlouvala brunetka.
„A kdože všechno tam bude?"
„Pár lidí," usmála se Miranda.
„Fajn," odpověděla Monsrrat, následována radostným vyjeknutím své kamarádky.
Skupina vyšla z letiště, kde je čekalo několik aut. Když celý štáb nastoupil a byl odvezen před malý hotel kousek od centra, byli už všichni uchození, někteří byli mimo z časového posunu, ale Mirandina energie byla zřejmě nevyčerpatelná. Mon se vyspala v letadle, tudíž ani jí časový posun prozatím moc neškodil. V hale hotýlku dostali klíčky svých pokojů, pár instrukcí ohledně chodu každého dne, které už slyšeli snad stokrát, a jakmile asistent režie zavelel rozchod, rozběhl se celý štáb po hotelu do svých pokojů vybalit či dospat posun.
*****
„Mon, co budeš dělat?"
„Vybalím si a ještě mám nějakou práci. Pak si možná budu číst," odpověděla, zatímco do skříně ukládala své oblečení. Co podle počtu kufrů mohla soudit, tipovala, že Miranda bude vybalovat až do samého večera.
„Fajn, chceš s něčím pomoct?" optala se.
„Ne, díky. A ty?" pousmála se Monserrat očekávajíc odpověď: „Prosím, s tím vybalováním. Mě z toho klepne strom."
„Dobře, tak já si to dodělám a hned ti pomůžu." Dívky dostaly pokoj ve vrchním patře hotelu. Nebyl ani velký a ani malý a veškerý štáb obsadil celý hotel. V pokoji měly dvě velké postele se světle hnědobílým povlečením, jež krásně ladilo s tapetami a tmavě hnědým dřevěným nábytkem. Co se líbilo Mirandě, se nezamlouvalo Mon. Jakmile si dobalily, lehly si každá na svou postel a odpočívaly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
