Já? (Tom Hiddleston FF)

Hostina jako pro bohy

Ráno se Monserrat probouzela velmi pomalu a několikrát. Jednou ji probudil mobil s příchozí sms od Guilla, načež znovu usnula. 

Nakonec se ale probudit odhodlala. Ze všeho nejdřív si začala uvědomovat Tomovu blízkost a teplo, jež z něj sálalo jako z krbu. Dlouze se nadechla nosem, přičemž nasála jeho vůni, která by ji v životě neomrzela. Pak otevřela oči a několikrát pohladila jeho hruď. Tom požitkářsky zamručel a napjal každý sval. 

"Dobré ráno," šeptla Mon s úsměvem a opřela si bradu o jeho prsa. 

"Dobré? Nenapadá mě lepší slovo, než dokonalé," usmál se on a otevřel oči, jimiž okamžitě vyhledal její tvář. 

"Dokonalé nebude dlouho..." 

"Proč by?" optal se znepokojivě a zamračil se. Mon si nejdřív detailně prohlédla vrásku, jež se mu vytvořila mezi obočím. "Drahá, děsíš mě... Stalo se něco?" 

"Psal Guill."  Čekala, až jí něco na to řekne, ale byl potichu. "Když nám zrušili natáčení v Casa Loma, snažil se Guill vymyslet, co na dnešek..."

"A?" popoháněl ji nedočkavě. 

"Původně chtěl posunout natáčení v Hamiltonu, ale ani to se mu nepodařilo."

"Baví tě, mě tak napínat?" optal se. 

"Je sranda dívat se na tvé nadějeplné výrazy," usmála se. Tom zcela uvolnil všechny mimické svaly a jen zvedl jedno obočí. "Dneska máme volno." 

"Ó ty mrško," pousmál se lišácky a už se po ní natahoval, když vtom se Mon překulila a vyskočila z postele. Tom se na ni zmateně a překvapeně zatvářil. 

"Půjdu pro snídani a pokud bude prázdný pokoj, vezmu si nějaké oblečení. Hm?" zazubila se na něj a už si oblékala tepláky. 

"To půjdeš takhle?" zeptal se a zapřel se o lokty. 

"Fááájn, nejdřív poletím do pokoje a až pak na snídani," opravila se. Po chvilce odešla na chodbu. Když procházela okolo pokojů, z některých zaslechla spokojené pochrupování, z jiných hlasy z televize a z dalších hudbu. Každý si své volno užíval, jak chtěl. Odhodlaně vstoupila do svého pokoje, ale cosi ji zarazilo. Všude okolo byly její věci... jen její věci. Prošla všechny skříně, poličky dokonce i v koupelně, ale nikde neviděla nic, co by patřilo Mirandě. První, co ji napadlo, bylo, že se prostě jen přestěhovala, což by jí tolik nevadilo. Převlékla se, vyčistila si zuby a učesala se. Potom vyšla k hale do jídelny. Tam potkala u pultu s jídlem Jessicu. 

"Dobré ráno," pozdravila zrzku. 

"Ahoj," usmála se na ni Jessica. "Balíš sváču na výlet?" 

"Snídani do pokoje," vysvětlila Mon a na talířky nabírala sýry, zeleninu a šunku. 

"Na dva talířky?" dotázala se Jessica s úsměvem a vševědoucně se podívala do Moniných očí. Ta na ni svá kukadla třeštila a marně se pokoušela vymýšlet výmluvu. "Mně se vymlouvat nemusíš, je mi to naprosto jasné... A neboj, budu mlčet jako hrob." Mon si viditelně oddychla. 

"Děkuju," pousmála se na ni. 

"Není vůbec zač. A pozdrav Toma," zazubila se zrzka a odešla ke stolu. Při odchodu z jídelny potkala Guilla a s přáním krásného rána kolem něj prošla. 

"Monserrat!" zavolal za ní. 

"Ano?" otočila se k režisérovi a tázavě zvedla obočí. 

"Nevíš, proč se Miranda rozhodla odjet?" zeptal se. V ten moment ji zamrazilo a jen pootevřela ústa.