Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
Pět dní byla Mon jako začarovaná. Odmítala kamkoliv vyjít, ani z oken se nepodívala. I pod nimi se občas objevil nějaký novinář. Oběma chodili emaily a zprávy od kdejakého týdeníku, novin, časopisu nebo pořadu. Oba je zanechávali bez odpovědi. Mimo takové dotěrné záležitosti se Monserrat ozvaly stovky fanynek, kamarádek i bývalých spolužaček, které do té doby neměly ani potuchy o její existenci. Z těch stovek mailů našla hrst kladných, které jí její vztah přály a jejich autorky jí držely palce.
Naráz se celý svět dozvěděl o Monserrat Whitechapel, vystudované premiantce filmové akademie, chytré studentce, která obešla celou Británii s olympiádami, soutěžemi a kdoví s čím ještě. Každý najednou poznával její tvář. Každý se nebál vyjádřit své pocity vůči ženě, která zabrala srdce jejich idola. Bylo to to jediné a to hlavní, čemu se chtěla vyhnout. Dokonce se i bála jenom vyjít z jeho bytu, aby se vrátila k sobě alespoň pro nějaké věci, a tak se Tom nabídl.
"Mon?" zavolal do bytu po svém návratu. V ruce nesl velkou kabelu s jejím oblečením a dalšími věcmi. Zrovna spala schoulená v křesle kousek od okna. Potichu zamkl dveře a svlékl si kabát. Skoro po špičkách přešel do obýváku a klekl si ke křeslu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V její tváři šla znát únava způsobená kopou starostí. I jeho obtěžovaly zprávy a dopisy fanynek, o kterých Mon raději ani neříkal, ale byl přeci jen zvyklý. Když spala a tiskla k sobe svůj pletený bílý svetr, vypadala neskutečně křehce. Jako porcelánová panenka. Neodolal nutkání pohladit ji po ruce. Pomalu rozevřela víčka a očima vyhledala jeho tvář. "Promiň," zašeptal.
"To nic," špitla a její rty naznačily cosi jako úsměv.
"Chceš si promluvit?" zeptal se a pohladil ji po tváři. Tiše přikývla a sesunula se na zem na chlupatý koberec vedle něj. Chtěl navrhnout, aby se posadili na pohovku, ale Mon popadla jeho ruku a tiskla ji mezi svýma. Pohrávala si s jeho prsty a zaujatě je pozorovala.
"Myslíš, že to přejde?" optala se tiše.
"Samozřejmě. Jen tomu musíme dát čas. Je jisté, že se ještě fotky objeví, ale musíme se přes to přenést, Mon," řekl jí jemně. Oči se jí znovu začaly zalévat slzami.
"Dneska mi přišlo devatenáct mailů. Všechny do jednoho mě nazvaly děvkou, courou a chudinkou," zašeptala a probodávala při tom koberec svým pohledem. Tom zavřel oči a potlačil vztek. "Tome, vždycky jsem se snažila zapadnout, vždycky jsem byla jiná. Jsem prostě introvert, ale pokaždé jsem byla s ... Mirandou. Začínám mít problémy vyslovit její jméno. Při natáčení jsem měla pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si váží mé práce a já je mám ráda. Byla jsme nadšená z těch nabídek, které mi přišly ohledně další práce. S tebou jsem získala aspoň špetku ztraceného sebevědomí, ale s těmi maily... Ani mě neznají, ačkoliv znají můj životopis nazpaměť. Tome, já to nezvládám. Mám strach vyjít ven, protože vím, že tam všude číhají novináři." Pohlédla mu do očí a s tím Tom ucítil, jak se mu vzdálila. Znovu před sebou začala stavět hradby. Vyděšeně se jí podíval do očí.
"Monserrat, zvládneš to, spolu to zvládneme. Nenech je, aby ti zničili život," vyhrkl a naléhavě jí hleděl do očí a dodával jí odvahu. "Chci ti být oporou, dovol mi to." Z očí jí skanuly slzy, načež pustila jeho ruku, která bezvládně spadla do vláken koberce. Zavrtěla hlavou.
"Tome, já to nedokážu. Chci, aby to přestalo." Chápal, že ji svět znovu zranil a zasáhl jí další pátou ránu, ale nemohl dovolit, aby ho opustila, což nyní dávala značně najevo.
"Prosím. Chci ti pomoct, chci tě chránit," pokračoval stejně naléhavě dál. Zvyšoval při tom hlas, aniž by si to uvědomoval. Znovu zavrtěla hlavou.
"Potřebuju čas," šeptla a vyškrábala se na nohy. Chvíli šokovaně přihlížel, jak si nazouvá kozačky a obléká si kabát, načež za ní vystřelil.
"Mon! Neodcházej, pomůžu ti. Neopouštěj mě." Cítil se jako hysterka, ale nedokázal se dívat, jak mu proklouzává mezi prsty a mizí mu za hradbami. Bolestně se mu podívala do očí, ve kterých se leskly slzy bezmoci. Tak moc mu nechtěla ubližovat...
"Tome, prosím, nech mě jít. Já to nezvládnu, nedokážu to všechno přejít a tvářit se jakoby nic. Neumím to. Léta jsem se přetvařovala kvůli ostatním, mám toho dost. Nechtěla jsem, aby to zašlo tak daleko."
"Monserrat, já tě miluju," řekl zachraptěle. Hlas mu vypovídal, jak se snažil zahánět křik, pláč a zoufalství. Nedokázala odpovědět. Nedokázala sebrat odvahu a zalhat, říct Já už tebe ne a ulehčit mu to, sic tušila, že by jí nevěřil. Tak moc ji bolelo utíkat mu. Vytrpěla si toho tolik, ale s ním znovu byla tou usměvavou ženou plnou elánu, chutí k životu a lásky. Teď to vše ale ztrácela. Kdykoliv za těch pár dní pustila televizi, rozebíral se jejich vztah. Kdykoliv pustila rádio, slyšela řeči i nepravdivé o nich obou. Internetem ani nebrouzdala. Nevěděla, co ji štve víc, Miranda, novináři, fanynky nebo ona sama a to, co dělala Tomovi, když odemkla dveře a sebíhala po schodech. Bezhlavě se řítil za ní a volal její jméno, prosby aby ho neopouštěla, omlouval se. Jen vrtěla hlavou a proklínala se za to, že se mu ani nedokázala podívat do očí, otočit se na něj. Tolik ho milovala, ale věděla, že nic z toho nezvládne. Nemohla by žít stále ve strachu, a tak je konec tím nejjednodušším, co může udělat, ačkoliv je tím nejbolestnějším. Nechtěla Toma stahovat do ústraní.
"Je konec!" zavolala ochraptěle za ním a vyběhla ze vchodu. Jakoby přetrhla ten provaz mezi jejich srdci. Jakoby zasadila tu pomyslnou poslední cihličku zdi okolo sebe.
"Monserrat, nedovol, aby ti udělali tohle, aby to udělali nám. Přejde to, prosím. Nedokážu bez tebe být. Být bez vědomí, že když se ráno probudím, neuvidím tě. Neodcházej!" Zůstala stát zády k němu se svou taškou v ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zarazil se, když nasedla do prvního taxíku a ani se na něj neotočila.
