Já? (Tom Hiddleston FF)

Ano, Ne, Ano, Ne, ...

Následující den potkal Tom Monserrat až ve studiu. Měla černé šaty kousek nad kolena s tříčtvrtečním rukávem a vlasy naoko ledabyle stažené v drdolu. Pobíhala okolo Guilla a snažila se mu plnit, co mu na očích viděla.

„Tome!" okřikla ho vedle něj stojící Mia. „Jsi tady?"

„Ano, ovšem," přikývl a podíval se na ni. Mia již byla připravená v kostýmu. S širokou sukní, lehkou košilkou bez rukávů a parukou v drdolu, na něj hleděla se zvednutým obočím s otázkou, zdali je Tom duchem přítomný ve studiu, či je kdesi v Londýně se šálkem čaje v ruce.

„Nevypadáš tak," podotkla Mia, načež Tom už neodpovídal a koukal na protější zeď. „Halo! Země volá Lokiho!"

„Jsem tady," oklepal se Tom a promnul si kořen nosu. Mia zvedla jedno obočí a chystala se k trefné poznámce, ale přišla k nim Mon se štosy papírů v ruce a přerušila ji.

„Ještě pět minut, Guill pořád něco vymýšlí. Jste připraveni?" optala se, ale pohled stále zabodávala do blondýnky před sebou.

„Ano," potvrdili oba herci jednohlasně.

„Potřebujete něco? Kávu, čaj, sušenky? Dneska dělám vše," pousmála se na Miu.

„Kafe by bylo fajn, protože až doděláme tuhle scénu, doufám, že bude rychle, tak vděčně přijmu horký šálek," usmála se Mia a po očku koukla na Toma. Mon přikývla a zvedla pohled k Thomasovi.

„Já nic, děkuji," pousmál se.

„Dobře," špitla Mon a odešla zpět za Guillem.

„Co s ní máš?" zeptala se Mia narovinu a založila si ruce na bocích v očekávání. Tom zvedl jeden koutek úst.

„Nic," oznámil. Bohužel.

„Ne na dlouho," usmála se Mia a pohoupla se na špičkách jako dítě.

„S Jess si můžeš podat ruku," řekl.

„Jak to myslíš?" zeptala se.

„Jedna je větší dohazovačka než druhá," osvětlil. Mia kývla hlavou.

„Hotovo!" zavolal Guill. „Tome, Mio, jste připraveni?" Oba přikývli a přešli na scénu do pokoje obitého dřevěnými deskami s krbem, v němž plál oheň, s velkou postelí a teplým světlem. Guill rozdával poslední rady a Mon, znepokojená nervozitou svého šéfa, stála a poklepávala prsty a desky, jež držela v rukách.

„Hlavně se snažte vypadat přirozeně," křikl Guillermo svou poslední radu a vztyčil na herce palce.

„Nic se neboj!" zavolala Mia s úsměvem.

„To potrvá," postěžoval si šeptem Guill Mon stojící vedle něj.

„Myslím, že to zvládnou rychle. Stačí, když se do děje dostanou," pousmála se na něj povzbudivě.

„Monserrat, poznámka do příštích let: Tyto scény se natáčejí ze všeho nejdéle. Dvojici lidí, kteří jsou jen přátelé, trvá, než onen hraný akt mezi nimi vypadá tak, jak by měl, tudíž opravdově. Navíc když Edith je s mužem poprvé a Thomas nikdy nepoznal jinou ženu než Lucille. Ale díky za tvůj optimismus," usmál se Guill. I on na Mon poznal, že není úplně v pořádku, jak se snažila tvářit. Přikývla a začala si okusovat ret a třít mezi prsty papíry. „Tak můžeme? Akce!"

Celý dialog mezi Edith a Thomasem ji učaroval. Skrýval jakési kouzlo mezi řádky a napomáhal tomu fakt, že Edith mluvila o voze a Thomas o koze. Každý se na jejich rozhovor díval z jiného pohledu. Edith ho brala jako charakteristiku jejích postav a Thomas vnímal její slova jako promlouvání do duše. Tak nějak se cítila i Mon. Každý činí rozhodnutí, postavy se během příběhu rozhodují a mění se. Proč bych se nemohla rozhodnout i já? Najednou jí v hlavě cosi docvaklo a to, když se podívala na Mirandu, jež Toma sledovala málem se slinou na bradě, že Mon ho od sebe odhání kvůli ní. Naráz jí připadla jako sobecká mrcha.