Já? (Tom Hiddleston FF)

Deja vu

Když se k večeru vrátili na hotel, nemluvila Miranda skoro vůbec.

„Co je ti?" zeptala se jí opatrně Monserrat a posadila se na svou postel, zatímco se Miranda odličovala.

„Nic," odpověděla suše. Monserrat si promnula spánky a překřížila si nohy do tureckého sedu. Psychicky se už připravovala na další těžký rozhovor.

„Něco ti je, vidím to," řekla znovu.

„Nic mi není," pokračovala svou brunetka a rukou si prohrábla krátké vlasy a pozorně se prohlížela v zrcadle.

„Udělala jsem něco? Vadí ti Tom?" zeptala se už nervózně. Neviděla jediný důvod k její náladě.

„Proč by měl?" vyhrkla. Mon sebou cukla a nahrbila se. „Pořád o něm básním já, ne? Tak proč bys o něm rozjížděla konverzaci ty?" Mon ji nepoznávala.

„Protože vidím, že ti něco je a nenapadá mě nic jiného, než on," bránila se Monserrat a zpříma se jí dívala do očí. Právě Miranda byla jednou z mála, u které to dokázala.

„Monserrat... Víš co, to ani nemá smysl. Nechci se hádat," řekla skoro znechuceně Miranda a otočila se od zrcadla na zmatenou rudovlásku.

„A proč bychom se měly hádat? O co ti jde?" zeptala se Mon.

„Jsi slepá? Hluchá? Nevíš, jak mi na něm záleží?" rozkřikla se Miranda a vyletěla ze židle. Monserrat na ni zůstala v šoku zírat s otevřenými ústy a skrčeným čelem. Už neměla sílu.

„Vždyť jsme s ním jen mluvila, Mir," šeptla a dál nechápavě zírala. Jak to mohla říct?

„Nejsem hloupá husa. Snad i ty bys v sobě našla tu sílu, kterou jsi tak smutně pozbyla, a zkoušela to na něj. No tak, Mon, je dokonalý, nedivila bych se," křičela Miranda dál.

„Jak to můžeš říct?" vydechla zničeně a zvedla se z postele. Miranda si uvědomila všechna slova. Koukala se na Monserrat, která si přes ramena hodila svetr a odešla rychlým krokem z pokoje se slzami v očích. Sedla si na zem a schovala obličej v dlaních.

„Já husa. Jak jsem mohla?" zeptala se sama sebe. Monserrat si toho tolik vytrpěla a ona ji teď tak shodila a odsoudila za něco, o čem si ani nebyla jistá, zda je to pravda.

Ale osten žárlivosti bodající do srdce udělal své a nejspíše splnil účel. O chlapovi, jako Tom Hiddleston, si mohla nechat jen zdát a teď ho má na dosah ruky, ale Mon je k němu blíž. Co se dělo v šatně, než přišla ona s ostatními? To si mohla jen domýšlet, což byla ta největší chyba. I když někde v sobě věděla, že by Mon nic neudělala, nechtěla věřit té promrhané šanci. Být ona na jejím místě... Zavrtěla hlavou, aby se zbavila ošklivých myšlenek a vstala z podlahy.

Jak mohla? Co Mirandu donutilo k tomu, aby Monserrat tak moc zranila. Sama nevěděla, jestli jí slzy tekly křivdou, bolestí či vztekem. Deja vu... Vždyť Miranda dobře věděla, co se stalo a teď se pokoušela rozdrásat staré rány? Jako Tom, který to udělal nevědomky? Neměla vůbec do Kanady odjíždět. Stojí ji tohle místo za ty hádky a slzy? Zřejmě těžko. Prošla chodbu a sešla schody namísto jízdy výtahem. Došla do jídelny a nalila si horký čaj. Se šálkem se postavila k oknu a opřela se o zeď, zatímco vyhlížela ven. Byla vzteklá, smutná, zlomená zároveň.