Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
„Mon!" zakřičela Miranda, čímž vytrhla Monserrat ze zlého snu. Viděla před sebou rudovlásku, jež se svíjela a brečela nad snem, jenž jí připadal až příliš živý. „MON!" Otevřela své oči a chvíli dezorientovaně mžourala kolem sebe, až pohled zastavila na Mirandě, která seděla na její posteli a držela ji za paže. „V pořádku, byl to jen sen," tišila ji.
„Mirando, zase... Myslela jsem si, že už budu v pořádku, přišlo to zase," plakala. Miranda ji zvedla k sobě do sedu a pevně ji objala. Monserrat se pokoušela uklidnit své až příliš divoké srdce. Myslela si, že jí vyskočí z hrudi. Na zádech ji chladil ledový pot a horké slzy ji stékaly po tvářích, které tiskla k Mirandinu ramenu.
„Ššš, už je dobře. Už se tě nikdy nedotkne. Už ti neublíží. Neboj se," šeptala.
Trvalo skoro hodinu, než se Monserrat uklidnila. Slunce už se schovalo za domy a Toronto zahalila tma narušovaná jen pouličním osvětlením a světlem z bytů.
„Měla by ses po večeři pořádně vyspat," řekla starostlivě Miranda a svraštila obočí.
„Půjdu už teď. Hlad nemám," šeptla Mon.
„Ale měla bys něco sníst."
„Mir, jsem... nemám hlad, děkuju," řekla Monserrat a podívala se do hnědých očí brunetky.
„Fajn," šeptla.
„Díky," špitla Monserrat.
„Tak já půjdu. Za pár minut budu zpátky, jo?"
„Samozřejmě. Jdi, já už se o sebe postarám," řekla a pokusila se kousek zvednout skoro olověné koutky úst. Nedařilo se.
Když Miranda odešla, Mon se osprchovala, převlékla se do pyžama a šla spát. Byla vyčerpaná, hlavně psychicky. Myšlenkami neustále bloumala ve vzpomínkách, které tak usilovně potlačovala, ale jakoby ji nechtěly opustit. Možná ta snaha pomohla a Mon usnula.
***
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděl v jídelně u stolu s Jessicou, Miou a Charliem, který dorazil pozdě odpoledne. Ostatní se normálně bavili, jen Tom měl výčitky. Bylo příliš brzo, stále si to vyčítal.
„Tome?" žduchla do něj loktem zrzka. Zamrkal a podíval se na ni. „Jsi v pohodě? Mám pocit, že tady nejsi. Jsi nějak moc potichu," pousmála se.
„Jo, v pořádku. Jsem jen unavený," odpověděl a hraně se usmál.
„Dobře," řekla Jessica a dál se věnovala rozhovoru. Sledoval ten stůl u okna, kde sedávala. Do jídelny vešla Miranda, ale sama. Zamračil se a promnul si kořen nosu. Mrzelo ho to, byl příliš zbrklý. Proč ho to vůbec zajímá? Tak má svoje tajemství, no a co? Ale ty smutné oči... Proč? Co zapříčinilo, že má takový problém s důvěrou, jak pochopil v kavárně? Proč je tak smutná?
„Thomasi, ty vůbec nevnímáš," upozornila se Mia.
„Ano, co je ti?" přidal se i Charlie.
„Je unavený," zasmála se Jessica a naznačila ve vzduchu uvozovky.
„Nemám náladu, nic víc. Jsem dnes nějak mimo," řekl a napil se vody.
„Neměl jsi dnes čaj, či co?" zasmál se Charlie.
„Jo... tím to bude," řekl ironicky a zbrkle odložil hrnek.
„Jsi zamilovaný?" zasmála se Mia. Protočil oči.
„Ne. Ještě něco?" hrkl a zvedl obočí. Všichni tři na něj zůstali zírat s vykulenýma očima šokem, který způsobil jeho tón. Gentleman jako on, by nikdy nic takto neřekl. Hned na to vypukli v smích. Tom zavrtěl hlavou a usmál se.
***
Miranda seděla u stolu pod oknem a jedla večeři. Dělala si starosti. Nebylo dobré, že se Mon takto vracely vzpomínky. Obě už počítaly s tím, že je to za ní, že se z toho relativně dostala, ale zřejmě to nebylo vše. Ani Mir neměla chuť k jídlu, ale něco málo snědla. Odnesla talíř se zbytkem jídla a vrátila se do pokoje. Monserrat už ležela ve své posteli v pyžamu se svými rudými vlasy rozprostřenými po polštáři. Spala neklidně, ale Miranda ji budit nechtěla. I tak ale přešla k její posteli a pohladila ji po paži, což ji vcelku uklidnilo. Jen cosi zamručela, přetočila se na druhou stranu a spala již v klidu dál. Miranda si dala sprchu a převlékla se do pyžama. Potichu si vlezla do své postele a z nočního stolku sebrala svůj notebook. Přišel jí jeden mail.
Ahoj Mirando,
Doufám, že Mon zatím nic netuší, opravdu nerad bych jí kazil překvapení. Přeci jen je to moje malá sestřička a i ona má ráda překvapení, i když se tváří, že ne. Odjíždím za 5 dní, které potvrdil velitel jednotky, takže pokud nenajedeme na minu nebo nás nesetřelí sniper, budu v Kanadě za 6 dní jako na koni. Prozatím vše vychází a nic zajímavého se neděje, stará bída.
Monserrat ani slovo a děkuju ti za šaškovaní, které jistě musíš snášet kvůli mně. Jsem rád, že Mon má někoho, jako jsi ty. Oba víme, že tě potřebuje.
Děkuju
Rob
Poslala mu rychlou odpověď:
Ahoj Robe,
Mon dnes zase měla trochu problém, ale už je v pořádku a spí. S tvým příjezdem... Pošlu ti adresu hotelu. Kousek odtud je ještě jeden, trochu menší a hlavně volný. Ubytovat se můžeš tam. Snad to pro Mon nebude příliš velký šok. Ale jsem si jistá, že bude mít radost.
Těšíme se, Pa.
Odložila notebook a otočila se na Mon. Pravidelně oddechovala, ležela na boku. Zhasla lampičku a usnula.
