Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
Zabrněl jí mobil v kapse. Odložila příbor a otráveně hovor přijala, aniž by se přesvědčila, kdo volá a ruší tak chutný oběd.
„Ano?" ozvala se otráveně.
„A žádné ahoj nebude?" odpověděl zvesela mužský hlas, jenž tak důvěrně zná.
„Robe!" zaradovala se. „Žiješ brácha?"
„Ne, Mon. Volá ti můj klon," řekl sarkasticky. I Mon se musela zeširoka usmát. Neozval se už skoro měsíc a konečně opět slyší jeho hlas.
„Dobře, dobře. Tak... jak se máš?" optala se.
„Nejraději bych byl doma v Londýně. Vyrostla jsi aspoň za ten půlrok, co jsme se neviděli?"
„Ne. Tebe tem tvůj humor přešel?"
„Ne," zasmál se. „A co chlapi, Mon?" Ráda slyšela jeho zvonivý hlas, ale teď by ho nejraději zaškrtila i přes mobil.
„Nic. A co ty a chlapi?" optala se, jelikož v pozadí slyšela rozhovory ostatních vojáků.
„Minutku," upozornil. Mon se podmračila a zahleděla se z okna. „Hoši! Pozdravte moji sestřičku Monserrat!" ozvalo se.
„Ahoj Monserrat! Ahoj! Zdravím! To je tvoje ségra? Co chceš? Ahoj!" volali jeden přes druhého. „Mám tě na reproduktoru, klidně mluv," oznámil Rob.
„Dobrý, pánové," pozdravila.
„Máte stejně ironický tón!!!" řekl kdosi, načež se Mon zatřásla s přívalem smíchu, jenž musel zaslechnou i Thomas vedle.
„Máte tam veselo," konstatovala a začala klepat prsty o stůl v pravidelném rytmu, jenž ji uklidňoval.
„To ano, zvlášť když se takhle seznamujeme. Na první doslech poznáš, jaký příbuzenský vztah máme k volanému. No... už jsi v Kanadě?"
„Ano, už druhým dnem. Už jsme byli i ve studiích. Robe, kdybys to viděl. I takovému kulturnímu dřevu jako ty by se to líbilo. Guill... rejža, nechal postavit dům uprostřed studia. NÁD-HE-RA."
„A koho už jsi potkala?" optal se.
„Ehm... No, je tady Alenka z říše divů, adoptivní mamka z Mamy a Loki... Sakra..." zpozorněla a otočila se k vedlejšímu stolu přímo do vysmáté tváře.
„Loki jo?" zasmál se Rob. „Tak to fanynka MARVELu jako ty musí mít radost, ne? Už jsi z něj vytřískala nějaké spoilery?"
„Ne, zatím jsem nic netřískala. Můžeš mluvit tišeji?" hrkla do telefonu a pohled vrátila k oknu.
„TIŠEJI?" zavolal Rob co nehlasitěji.
„Ty jsi idiot," řekla a opřela si čelo o dlaň. „Neřešme to už. Přijedeš teda?"
„No to právě nevím," řekl vážně a se značnou dávkou lítosti.
„Jak nevíš?" vyjekla zděšeně. Bratra viděla stěží dvakrát do roka a teď jí řekl, že by nepřijel vůbec?
„Ona se ta mise celkem ztěžuje, nevím, Mon," řekl omluvně. Svěsila ramena a zklamaně svraštila obočí.
„A... Kdy bys...?"
„Co nejdříve to půjde, samozřejmě. Musíš beze mě ještě vydržet."
„Neposlouchej ho, Monserrat! Stejně tady pořád vzpomíná na svou malou sestřičku! Jo!! Už o tobě víme víc, než je zdrávo! Třeba jak jsi osedlala berana nebo jak jsi sebou jednou šlehla na zem uprostřed Covent Garden!" volali všichni přes Roba do telefonu.
„Díky, bratře," pousmála se smutně Mon a zavrtěla hlavou.
„Mrzí mě to, ale jakmile to bude možné, budu u tebe jako na koni." Téměř mohla slyšet v jeho hlase úsměv. Ten krásný tón plný podpory a bratrské lásky. I když si často šli na nervy, měli se rádi a jeden pro druhého udělali téměř vše.
„To nevadí. Hlavně na sebe dávej pozor," šeptla a zaháněla slzy, jež byla odhodlaná udržet i silou vůle.
„Mám tě rád, Mon," řekl Rob a vyčkával na odpověď.
„Já mám ráda tebe," odpověděla, přičemž jí po tváři skanula jedna slza plná doufání a zlomených citů.
„Tak se opatruj a pořádně všem ukaž, co je v tobě. Jsi moje holka s hlavou v oblacích, co?"
„Jasně. Prosím tě, hlavně na sebe dávej pozor proboha, ano?"
„Samozřejmě, kdo by ti pak zvedal tlak, hm?" optal se úsměvně.
„Pár lidí by se našlo," pousmála se ona a koutkem oka zpozorovala Toma u vedlejšího stolu. „Tak pa."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ahoj, Mon."
„Ahoj! Měj se! Pozdrav Lokiho!!! A Alenku s mamkou taky!" ozývalo se.
