Ledová princezna

12. kapitola

Byla bezměsíčná noc a v cele tak byla úplná tma. Ani jednomu z vězňů to příliš nevadilo; poté, co měli půl dne před očima jen holé zdi a mříže, bylo snad lepší nevidět vůbec nic.

„Spíte?" zeptal se tiše Tilraen a když se mu dostalo dvou záporných odpovědí, pokračoval: „Už jste někdo vymyslel úžasný plán na útěk, který se rozhodně v žádném případě nemůže pokazit? Protože já ne."

„Pokud ‚nějak vyháčkovat zámek a pak se nepozorovaně proplížit neznámou pevností' není úžasný plán na útěk, který se rozhodně v žádném případě nemůže pokazit, tak ne," odvětila Lexian.

„To je spíš když-bude-fakt-nejhůř plán," řekl Tilraen. „Ale pro začátek dobrý."

„Mohli bysme ukrást uniformy stráží a snížit obtížnost z ‚nepozorovaně' na ‚nenápadně'," navrhl Arath.

„Výborně!" zvolal Tilraen s přehnaným nadšením. „Výborně! Tohle už je poměrně použitelný plán! Ještě chvíli a dopracujeme se až k tomu úžasnému."

„Bylo by dobrý, kdyby ten úžasný plán zahrnoval jak se dostat z cely bez toho háčkování," řekla Lexian. „Až bude světlo, můžu se podívat, jestli bych s tím něco nezmohla, ale moc na to nespoléhejte. Nejsem žádný mistr a vězení s lehce překonatelnými zámky by nemohlo dost dobře plnit svůj účel."

„I když zrovna třeba nám by se teď náramně hodilo. Zatracená Malara!" Ozvala se dutá rána, když Tilraen praštil pěstí do podlahy. „Au! Kurva! Čekal bych od ní hodně, fakt sakra hodně, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Vetřít se nám do armády!"

„Nemůžou prověřovat každého, kdo se chce přidat k vojsku," namítl Arath. „To bychom taky žádné nemuseli mít. Ale že měla malá engilská šlechtična odvahu a drzost, aby ji něco takového jenom napadlo... Až se vrátíme, možná bychom měli králi navrhnout nějakou prověrku."

„Jestli nás do té doby nezradí někdo další, třeba rovnou kudlou v zádech."

„To, že tě nevidím, neznamená, že nevím, že se teď díváš na mě," řekla Lexian ledově. „Je mi jasný, že tohle vaší důvěře zrovna moc nepomohlo, ale-"

„Ticho!" přerušil ji Arath. „Myslím, že slyším kroky."

A skutečně, když se Lexian zaposlouchala, také zaslechla poměrně vzdálené, ale rychle se přibližující kroky.

„Vypadá to na jednoho člověka," pokračoval Arath.

„M-hm," udělala Lexian, vstala a stoupla si ke mřížím.

Oba muži po chvíli následovali jejího příkladu.

Brzy se ze tmy vynořila postava s malou lucerničkou, jejíž slabé světlo odhalilo trojici vězňů akorát to, že příchozí je muž, ozbrojený a nemá na sobě uniformu stráže.

„Zdravím," pravil poněkud hrubým, hlubokým hlasem. „Vy jste ti tři, která včera přivedla Malara?"

„Pokud pojmem přivedla myslíš nechala omráčit a odvléct, ano, to jsme přesně my," odpověděl Tilraen. „A protože věřím, že jsme všichni civilizovaní lidé, bylo by hezké, aby ses teď na oplátku představil ty."

„Ty budeš jeden z těch, co hodně nakecají a nic kloudného z toho není, co?" odsekl neznámý. „Znal jsem jednoho jako ty, kterému ten přehnaně hbitý jazyk vyřízli."

„To je hezké, ale radši řekni, kdo jsi a co chceš," ozval se nepřátelsky Arath.

Neznámý se zasmál. „Přímo k věci, to je mnohem lepší! Kdo jsem bych radši zatím ponechal v tajnosti. Nerad bych, aby v případě, že mě snad odmítnete, jakkoliv je to nepravděpodobné, zaznělo mé jméno při výslechu nebo tak něco."