Ledová princezna

Úvod

Sailasie bývala nádherná. Velkolepé hlavní město vzkvétajícího království jménem Arailonn. A i když Arailonn patřil lidem, neznamenalo to, že v něm žili sami. Hluboko v lesích a v horách, vzdáleny lidským zrakům, žily bytosti, na pohled lidem velmi podobné, vládnoucí ohromnou mocí. Žily v klidu ve svých uzavřených společenstvích a stranily se lidí, z nichž jen pár mělo tušení o jejich existenci. Mohlo tomu tak být dodnes a náš příběh by se vůbec nemusel odehrát, nebýt jedné ženy z tohoto tajemného národa, kterou bohové obdařili větší mocí, než měli ostatní z jejího lidu. Dlouhá léta žila s ostatními v míru, ale led, kterému vládla, se pomalu vkrádal do jejího srdce a moc jí zatemnila mysl. Rozhodla se porušit poklidné soužití mezi lidmi a vlastní rasou, vyšla z jeskyní Erwialu, kde dosud žila, a ukázala lidem svou sílu. Chtěla je dostat na kolena, slabé zničit a silným vládnout a téměř se jí to povedlo.

Po sedmdesát let trvala tehdy v Arailonnu zima. Vše bylo bílé, skryté pod sněhem a ledem a lidé umírali. Methere, jak se ta žena jmenovala, si od lidí vysloužila přezdívku ledová princezna. A její moc stále rostla, jako by jí každé srdce, které její vinou přestalo bít, do žil vlévalo novou sílu. Než se jí ostatní z toho starého, dnes zapomenutého národa rozhodli postavit, byla už tak mocná, že ji ani síla celého jejího lidu nemohla zlomit.

Nakonec se proti ní přece jen postavili.

Ale jak očekávali, ani když spojili svou moc, nedokázali Methere překonat. Arin, druhá nejmocnější a přece nepatrná v porovnání s ledovou princeznou, však usměrnila jejich moc k tomu, aby Methere uvěznila v erwialských jeskyních, odkud kdysi vyšla, a uspala ji věčným spánkem. I to ale stálo starobylý národ všechny síly a všichni zaplatili za spoutání kruté vládkyně ledu životem. Jen Arin udělili bohové trochu času navíc a tak stihla dojít do blízké vesnice, kde potkala děvčátko s poněkud nezvyklým jménem, Ilysaia. Arin jí v myšlenkách vypověděla vše o ledové princezně, darovala dívence nesmrtelnost, předala jí zbytek své moci a pak konečně následovala své bratry a sestry do říše mrtvých.

Dívka brzy opustila vesnici, cestovala po celé zemi a učila se používat Arininu sílu. Čas kolem ní plynul a ona se dívala, jak se pomalu mění svět. Zažila válku, kterou po smrti jednoho z arailonnských králů rozpoutali jeho synové a byla svědkem pádu vznešené Sailasie. Když válka po letech skončila a království bylo roztrženo vedví, usadila se v nové zemi na východě, které říkali Daeron, zatímco území na západě neslo jméno Ergarat.

Konec války však neznamenal mír. Ergaratští králové byli přesvědčeni, že jim po právu náleží celé původní království a tak stále podnikali menší útoky na vojensky slabší Daeron, který se celou dobu jen bránil, nikdy nepřekročil své hranice a doufal, že zabrání vypuknutí nové války.

Nebo možná, možná jen hrál o čas.

***

Ještě, než začne samotný náš příběh, měla by být zmíněna jedna, poněkud nepříjemná, událost, která vše odstartovala.

Moc spojená s mistrným ovládnutím magie je velkým lákadlem, kterému podlehla i Saríja, jediné dítě daeronského krále Erazia. Nebála se riskovat a uzavřít dohody s temnými silami, jen aby mohla co nejrychleji ovládnout složitá kouzla, ke kterým se jiní propracovávají roky. A pochopitelně jí nebyla příliš po chuti konkurence. Jenže věděla, že za celý svůj život nemá šanci překonat Ilysaiu a její staletí zkušeností.

Nabízelo se ovšem jednoduché řešení. Jednou v noci se princezna proplížila do čarodějčina pokoje, odhodlaná zbavit se její pěkně postaru, pomocí dobře nabroušeného nože. Když v pozdních nočních hodinách dorazila, Ilysaia ležela v posteli, ale navzdory zdání, nespala. Nebyla v tom žádné předtucha nebo trik, jen nepokojné myšlenky, které ale čarodějnici zachránily život. Zaslechla tiché kroky, otevřela oči, ale v tu chvíli se na ni Saríja vrhla. Nevzala si její život, pouze jedno oko. Pak pomocí kouzel rychle utekla, věděla, že druhou ránu ji její sokyně zasadit nenechá.

Ve strachu čekala na pomstu, ale místo toho Ilysaia hned ráno opustila město. Saríja si oddechla, netušila ovšem, kam čarodějnice míří.

Oko za zemi a životy, je načase, aby se ta, jež spí, opět probudila.