Ledová princezna

2. kapitola

Lexian se probrala, když ji dvojice vojáků táhla chodbami En-Irinu, hradu ve stejnojmenném hlavním městě Ergaratského království. Mezi lopatkami lehce pociťovala hrot kopí dalšího vojáka.

Tak teď zjistím, jak moc špatně to dopadá, když vás chytnou při pokusu o královraždu... napadlo ji.

Snažila se rozhlížet kolem, ale kapuce jejího černého pláště, kterou jí vojáci museli nasadit, když byla v bezvědomí, jí bránila ve výhledu a tak viděla pouze podlahu z temně rudého kamene. Barva dlažby Lexian připomněla vlasy spoře oděné ženy v trůnním sále.

„Vyřiď králi, že jsme chytili nějakou ženskou, co ho asi chtěla zabít," řekl jeden voják, když stanuli před obrovskými dvoukřídlými dveřmi z mahagonu.

Vyjadřování na úrovni, opravdu.

Strážnému, jemuž bylo oznámení určeno, se údivem rozšířily zorničky, ale pak pouze přikývl a zmizel v sále. Po chvíli Lexian slyšela rozzuřený hlas krále, ale nerozuměla, co říká. Taky bych byla na jeho místě naštvaná. Musí to být zvláštní, zjistit, že před pár okamžiky jste stáli na prahu života a smrti aniž byste o tom věděli...

„Předveďte ji před jeho Veličenstvo."

Dokud nepromluvil, Lexian si ani nevšimla, že se strážný vrátil. Vzápětí byla hrubě uchopena a provlečena dveřmi. Před trůnem ji srazili na kolena a pustili, avšak stále stáli vedle ní a ani kopí mezi jejími lopatkami nezmizelo.

„To je ona, Vaše Veličenstvo," řekl jeden z vojáků.

Žena viděla, jak se zavlnil rudý lem králova pláště, když se zvedal z trůnu a sledovala jeho boty, jak se k ní pomalu, ale jistě blíží.

Strhl jí kapuci z hlavy,tvrdě ji uchopil za bradu a donutil ji čelit zuřivým očím v barvě mořské hlubiny.

„Jsi daeronský voják?" zeptal se.

Než stihla Lexian odpovědět, ozvala se Ilysaia: „Já bych řekla, že je to spíš nájemný vrah."

Výborně. Chceš zato nějaké ocenění nebo se spokojíš s dobrým pocitem?

„Je to pravda?" tázal se Lecias.

„Ano," odvětila Lexian bez sebemenšího náznaku emocí.

„Kdo tě najal?"

„Kdo myslíte?"opáčila žena.

Na tváři jí přistála facka. „Můžu ti dát setnout hlavu. Ale stejně tak tě mohu nechat rozčtvrtit, proplést do kola nebo tě třeba někam zavřít, dokud nepojdeš hladem a žízní, tak si rozmysli, co říkáš," varoval ji král.

A záleží to více na tom, co řeknu, nebo na tvojí momentální náladě? Stejně... vlastně je jedno, jestli něco prozradím. Lecias není blbej a brzy by si toho spoustu domyslel. „Král Erazius," odpověděla Lexian tentokrát.

„To se dalo čekat," poznamenala Ilysaia.

„Takže tak tedy. Zaútočit otevřeně, to se bojí, ale poslat za sebe nějakou ženskou, aby zasadila zemi ránu do nejcitlivějšího místa, to by mu šlo. Nehodlám se s tebou dále zdržovat. Se západem slunce přijdeš o hlavu," oznámil chladně Lecias. „Odveďte ji!" křikl k vojákům, kteří Lexian přivedli. „Do popravy už ji nechci ani vidět. A vyhlaste to, ať se lidé přijdou podívat."

„Ne!" vyhrkla však Ilysaia a udělala krok směrem k neúspěšné vražedkyni.

„Cože?" otočil se k čarodějnici nevěřícně král. Všiml si, že k němu nechová příliš úcty a vzhledem k jejím schopnostem, to, ač nerad, toleroval. Tohle ovšem bylo příliš.