Ledová princezna

6. kapitola

I když ještě zbývalo pár hodin světla, zastavili a utábořili se. Jeli celý den, jen spár přestávkami, aby neuhnali koně, tak se shodli, že se nic nestane, když si dopřejí trochu odpočinku navíc. Kromě toho, byla to jejich poslední noc v na ergaratském území.

„Tak zítra je to tady!" zahlásil Tilraen, když sebou praštil do trávy a vytáhl si z brašny kus sušeného masa.

„Konečně začne pořádná sranda." Malara si spokojeně promnula ruce. „Schválně, jaký to je, cestovat přes Daeron jen tak, víceméně jako obyčejný lidi?" Nejdřív to zamýšlela jako řečnickou otázku, ale nakonec se tázavě - a vzhledem k povaze jejich předešlých rozhovorů snad i trochu nejistě - podívala na Lexian.

Ta pokrčila rameny.„Celkem v klidu. Při vstupu do měst probíhá namátková kontrola. Pokud na cestě potkáme nějaké vojáky, taky se můžou vyptávat, ale to se moc nestává."

„Městům bude lepší se vyhnout," řekl Arath.

Tilraen nepříliš nadšeně přikývl. „I když vyspat pro jednou v hostinci místo tohohle," ukázal rozmáchle kolem sebe, „by bylo taky bylo fajn."

Proti tomu nemohl nikdo nic namítat.

„To teda," souhlasila Malara. „Přes den do měst přichází dost lidí, takže aby vytáhli ke kontrole zrovna nás..."

„Hm. Nakonec, pro jednou to ničemu neublíží," souhlasil Arath.

Lexian přikývla, i když nemyslela, že by na jejím názoru ostatní nějak záleželo. Sama by se městům nejradši vyhnula, aby měla celou tuhle cestu co nejrychleji za sebou, ale musela uznat, že představa teplého jídla a postele v hostinci byla lákavá.

„Takže jedeme kolem Engilu a Tallesu," pokračoval v plánování Tilraen. „A mně je úplně jedno, ve kterém z nich zastavíme."

„Engil je blíž," odpověděla téměř nedočkavě Malara.

Shodli se tedy, že stráví jednu noc v Engilu a všichni se začali těšit, jako kdyby je město čekalo už zítra, hlavně pak Malara se zdála natěšená jako vesnické děvče před první tancovačkou.

„Teď ale hlavně doufám, že dneska v noci nepřijde něco, jako ta... věc včera," řekla po chvíli. „A ráda bych věděla, kdo to na nás poslal."

„Ještě než se zeptáš, ne, nebyla jsem to já a nic o tom nevím," bránila se dopředu Lexian.

„Tohle ovšem znělo podezřele!" prohlásila rudovláska.

„Ženské, prosím vás... Tady, vezměte si radši něco k jídlu." Tilraen k oběma natáhl ruku s balíčkem sušeného ovoce.

Odpovědí mu byly dva nasupené pohledy.

„Vidíš?" otočil se Tilraen k Arathovi. „Přiměl jsem je, aby spolu vůbec poprvé souhlasily!"

„Gratuluju."

Zbytek večera proběhl v poněkud stísněné atmosféře a všichni, až na Malaru, která držela první hlídku, se odebrali spát o něco dřív, než obvykle.

***

„Stát! Uveďte důvod vstupu do Daeronského království a ukažte povolení!"

Čtveřici putující za ledovou princeznou zastoupila cestu dvojnásobná přesila daeronských vojáků. Obě země měly v pohraničí několik pevností kontrolujících pohyb z jedné strany na druhou. Při své cestě za ergaratským králem Lexian snadno proklouzla, ale ve větším množství a na koních to tak lehké nebylo. Koneckonců, ani se o to nesnažili a žena předpokládala, že se její společníci hodlají do Daeronu při nejhorším zkrátka probít.