StepBrother✔

Seznámení ✔

Alison's POV:

Když mi bylo necelých pět let, moje maminka zemřela na rakovinu. Taťka to vážně hodně špatně nesl a při tom se o mě ještě snažil postarat, jak nejlíp uměl. Ale upřímně, i přes jeho velkou snahu, mi nikdy nenahradí mámu. O to více mě potěšilo, když mi řekl, že si někoho našel. Ale moje nadšení netrvalo moc dlouho, pár měsíců na to mi totiž oznámil, že se budeme stěhovat.

Vážně jsem mu moc přála, aby byl zase šťastný, ale fakt, že budu muset opustit víc než deset let mého dosavadního života, mě ničil. Pocit, že už nikdy nepůjdu se svou nejlepší kamarádkou před školou do naší oblíbené kavárny a že už nikdy nebudu usínat o hodinách se slečnou Bryngliovou. Co mě ovšem ničilo nejvíce byl tichý hlásek, který mi pořád dokola opakoval, že si nemusím dělat starosti, svoje kamarády vyměním, tak jako oni mě, za někoho jiného a za pár let ne-li měsíců si na sebe už nevzpomeneme.

No a tak teď sedím v autě, které míří stovky kilometrů od mého milovaného městečka až do L. A. Tam začnu další nový život se svým otcem, jeho přítelkyní a jejím synem.

****

Celou cestu jsem byla ponořená do svých myšlenek, na kamarády, maminku, svého tátu, sebe a především na svojí novou "rodinu". Tolik jsem přemýšlela nad všemi možnými věcmi, že jsem si skoro ani nevšimla, když jsme zastavili.

Vstoupila jsem z auta a podívala se na svůj nový domov. A upřímně? Do toho domu jsem se okamžitě zamilovala. Byl asi tak třikrát větší, než dům, ve kterém jsme do teď s tátou žili. Ne, že by si nemohl dovolit větší, ale když se vrátíte do malého domu, kde žijí jen dva, nepřijde vám potom tak prázdný a nepřipomíná každou chvílí, že tam něco chybí.

Táta se vydal po příjezdové cestě k domu a já ho potichu následovala. Chvilku se přehraboval v tašce, kterou nesel a následně z ní vytáhl klíče a odemkl. Páni. Jestli jsem se zamilovala do venkovního vzhledu domu, tak nevím jak popsat, co jsem cítila po shlédnutí vnitřku a to jen částečně. ,,Vítej doma." řekl táta a s radostí pozoroval moji tvář, která zářila.

Tátovi začal zvonit telefon, ale to mi bylo úplně jedno. Začala jsem zkoumat dřevěné schody, které vedly do patra. ,,Zlatíčko, musím na chvilku odjet, ale slibuji, že se hned vrátím. A každou chvílí by měla přijet Jenna s Tomasem, tak se prosím chovej jako moje malá hodná holčička."(pozn. autorky: jsem jediná komu to zní tak trochu, jako nějaká věta z daddy příběhu?) zasmál se, ale v jeho hlase byla znát nervozita. Hodně to pro něj znamenalo, abych udělala dobrý první dojem. ,,Neboj, vždyť mě znáš." vyplázla jsme jazyk a začala se smát.

Hned jak se za tátou zavřely dveře jsem se rozhodla, že se tu trochu porozhlédnu. Jsem zvědavá už od narození a musela jsem si to tu všechno hezky prohlédnout. Prohledala jsem každý pokoj v přízemí a už jsem, celá natěšená, stoupala po schodech nahoru. V mém slídění mě bohužel zastavil zvonek. Zhluboka jsem se nadechla a sešla těch pár schodů zase dolu.

Zastavila jsme se před dveřmi a s hlubokým výdechem jsem je otevřela. Nebudu nikomu nic nalhávat, byla jsem hrozně nervozní. Ovšem, když se otevřely dveře a za nimi jsem spatřila menší brunetu a úsměvem přes celou tvář, tak se mi ulevilo. ,,Ahoj Alison, já jsem Jenna."pořád se na mě usmívala a natáhla ke mě ruku, kterou jsem s radostí přijala. ,,Ahoj, ráda tě poznávám. A mám ti vyřídit, že se táta každou chvílí vrátí, musel k vůli něčemu do města." ani nevím, proč jsem to řekla. Táta to po mě nechtěl, ale když jsem viděla smutek, který se jí mihl v očích, když ho tu neviděla...

,,Oh jistě, počkáme na něj vevnitř. Byla to dlouhá cesta a alespoň se můžeme trochu poznat, co ty na to?"usmála se a zmizela v domě. Takže to asi nebyla otázka.

,,Ahoj, já jsem Tomas a myslím, že si spolu užijeme spoustu legrace." otočila jsme se za hlasem a tam jsem spatřila Jennina syna. Stál jen kousek ode mne a byl tak o hlavu a půl vyšší než já, takže se nade mnou tyčil jako stožár. Měl blankytně modré oči a havraní vlasy a jeho rty svíraly ocelový kroužek. ,,Ahoj, ráda tě poznávám." vychrlila jsem ze sebe a on se na mě usmál tím úsměvem, ze kterého jde každá holka do kolen. Ovšem kromě mě. Mě to nechalo úplně chladnou. A vůbec jsem necítila jak se mi krev hrne do tváří a jiných částí těla.

Tomas's POV:

Když mi moje matka oznámila, že se budeme s jejím přítelem a jeho dcerunkou stěhovat, tak jsem moc nadšený nebyl. Ale teď když stojíme před dveřmi, které otevřela zřejmě moje budoucí nevlastní sestřička jsem změnil názor. A když jsem vyděl, jak si nervozně kouše ret...Bože v tu chvíli jsem věděl, že bude moje.

Když matka zašla dovnitř, vykročil jsem k ní. ,,Ahoj já jsem Tomas a myslím, že si spolu užijeme spoustu legrace." podívala se na mě a já už věděl, že mám vyhráno. Prohlížela si mě jako kořist, která se dívá na svého lovce těsně před tím než ji dostane. A já měl v plánu ji dostat.

,,Ahoj, ráda tě poznávám." řekla to tak rychle, že jsem jí skoro nerozuměl. Usmál jsem se nad tím. je ze mě nervozní a pak jsem šel za matkou a jí tam nechal i s jejími pocity.

Alison's POV:

Pořád jsem byla trochu zmatena z Tomase. I po tom, když se vrátil táta a něco říkal. Začala jsem poslouchat, až když začal mluvit o pokojích.

,,Vy dva budete nahoře." ukázal na mě a na Tomase. ,,Je tam pět ložnic, jedna koupelna plus jeden z těch pokojů má vlastní. Je tu ale menší problém. Používat zatím můžete jenom jednu, ta druhá potřebuje nějaké úpravy, takže doufám, že to spolu vydržíte." podíval se na nás a já jsem, byť nerada, přikývla a stejně tak Tomas. Teď už jen stačí získat pokoj s koupelnou pro sebe a mám vyhráno.

,,No a my máme ložnici tady dole." řekl a láskyplně pohlédl na Jennu.