StepBrother✔

Nemocnice

Asi po půl hodině co jsem ho tam nechala jsem se šla podívat jak mu jde uklízení. A víte co, bylo to ještě horší, takže jsem mu s tím pomohla. Potom jsme společně uvařili oběd. A teď zase nic neděláme, za pár hodin jedeme na party takže by to chtělo ze sebe udělat alespoň trochu člověka. ,,Jdu se připravit." oznámila jsem Tomasovi. ,,Vždyť jedeme za tři hodiny." řekl a díval se na mě jako na blázna. ,,No právě už mám zpoždění." odpověděla jsem mu a vyběhla schody nahoru.

Takže nejdřív si dám vanu. To jsem rozhodla okamžitě. A během chvilky už jsem ležela v horké vodě plné pěny. Když jsem usoudila že voda je už dost studená, vylezla jsem ven a zabalila je do osušky,která krásné voněla. ,,Tak fajn a co s vlasama?'' položila jsem si otázku na kterou jsem si hned odpověděla. Žehlička.

Po tom co jsem si vyžehlila vlasy a namalovala se jsem přešla k mému šatníku.,,Tak co si oblečeme Ali?" zeptala jsem se a začala si prohlížet jednotlivé kusy oblečení.

Po dlouhém rozhodování jsem na sebe oblékla bílé roztrhané džíny s červeným crop topem a černé sáčko přes ruce a nohy jsem si vzala lodičky s menším podpatkem.Rozhodla jsem se že si nebudu brát kabelku,tak jsem si do jedné kapsy strčila mobil a do druhé peníze.

Zrovna když jsem se kontrolovala v zrcadle se domem rozezněl zvonek.Rychle jsem vyběhla ze dveří a utíkala po schodech.A jelikož se v podpatkách moc dobře neběhá a už vůbec ne po schodech jsem zakopla a už jsem jenom padala.

,,Ali no tak prober se."slyšela jsem nad sebou povědomí hlas.Pomalu jsem otevřela oči a viděla jak se nade mnou sklánějí tři osoby a jedna z nich mi byla úplně neznámá.,,No konečně víš jaký jsem měla strach."řekla mi Ema. Já jsem se pořád koukala na toho neznámého kluka.To bude zřejmě ten její kluk. ,,Ahoj já jsem David."řekl mi a usmál se.,,Ahoj já jsem.."chtěla jsem to doříct ale můj "milovaný"bráška mě nenechal. ,,On ví kdo jsi a jsi v pořádku?"zeptal se mě starostlivě. ,,Ummm...asi jo."řekla jsem mu a pokusila se vstát,ale zamotala se mi hlava a já se zase posadila zpět na zem. ,,Jedeme do nemocnice."oznámil mi rozhodně.,,Ne do nemocnice nejdeme jsem v pořádku jen se mi trochu motá hlava."řekla jsem mu a opět se pokusila postavil.Tentokrát se mi to už povedlo. ,,Thomas má pravdu.Spadla si ze schodů.Mohla bys mít otřes mozku nebo.."řekla mi vystrašeně Ema ale já jsem jí skočila do řeči. ,,No tak fajn,když vám to udělá radost."řekla jsem a šla směrem ke vchodu.

Sedím v čekárně s Thomasem a Ema trvala na tom že musí jet s námi,takže tu je i David. Konečně jsem uslyšela své jméno.Chtěla jsem jít do ordinace sama,ale Thomas musel jít za každou cenu se mnou.

,,Tak co se vám stalo?"zeptal se mě doktor. ,,Upadla jsem ze schodu a trochu se mi motá hlava."odpověděla jsem mu.On ke mě přišel a posvítil mi takovou tou divnou baterkou do očí. ,,Není to nic vážného."řekl a usmál se na mě.,,Jenom tak tři až čtyři dny odpočívejte.Váš přítel se o vás bude určitě starat."řekl a podíval se na Thomase.Už jsem chtěla namítnou že to není můj přítel... ,,To je samozřejmost.Tak lásko budeš hezky hajat a já tě budu obskakovat." řekl přisládlým hlasem a políbil mě do vlasů.Já jsem se na něj zamračila a chtěla mu na to odpovědět,ale to už mě táhl ven.

,,Tak co ti je?"zeptala se mě Ema dřív než jsem za sebou stihla zavřít dveře. ,,Nic jen mám být v klidu."řekla jsem jí a pomalu se oblékala. ,,Tak na tu párty se vykašleme a zítra si uděláme společný den? Filmový maraton a spoustu jídla?" navrhl David. ,,To bude super."odpověděla jsem nadšeně.,,Tak zítra po odpoledne u nás?" navrhl Thomas. ,,Dobře."vypískla Ema a mě z toho znovu rozbolela hlava.

,,Nemám u tebe zůstat a postarat se o tebe?"zeptala se mě když jsem nasedli do Davidova auta. ,,To je v pohodě já se o ní postarám."řekl jí Thomas a podíval se na mě tím jeho pohlede,který říkal to samé ale s úplně jiným významem. ,,Já nejsem nemohoucí dokážu se o sebe postarat sama."řekla jsem jim a David se začal smát. ,,Doktor ti řekl že máš odpočívat.Takže jestli nebudeš ležet v posteli tak tě tam přivážu."řekl vážným hlasem a položil mi ruku na stehno a jemně ho zmáčkl.Já jsem to nečekala a zhluboka se nadechla což ti dva ve předu naštěstí neslyšeli,protože se smáli jak největší retardi na světě.

Auto pomalu zastavilo před naším domem.Rozloučili jsme se a vydali se domů. ,,Jdu se osprchovat."oznámila jsem Thomasovi hned jak jsem vešli do domu. ,,Dobře a nepotřebuješ pomoc od svého úžasného strarostlivého bratříčka aneb "přítele".?"zeptal se mě a usmál se na mě. ,,Ne protože tvoje úžasná sestřička se umí umýt sama." řekla jsem mu a šla jsem po schodech(tentokrát už opatrně) do pokoje.

To už je tolik hodin pomyslela jsem si když jsem se podívala na hodiny,které ukazovali něco po deváté večer.

Po rychlé sprše jsem si oblékla kraťasy a delší tričko na spaní.Chtěla jsem si jít lehnou,když se o slovo přihlásil můj žaludek.Došla jsem do kuchyně,kde jsem si do miska nakrájela banán,jablko a pár jahod. Odebrala jsem se zpět do pokoje a cestou po schodech jsem ještě houkla na Thoma že jdu spát.

Tak jo po strašně dlouhé době je tady další část. Doufám že se vám další část líbí.A taky doufám v to že se dokopu k tomu abych začala přidávat pravidelně.A chci vám hrozně poděkovat za 1.7K přečtení. Musím říct že jsem vůbec nečekala že by tenhle příběh četlo tolik lidí. Takže děkuju