StepBrother✔

Bratr

Těch pár hodin uběhlo jako voda. Oba jsme dělali jak nemyslíme na to, co nás čeká až se vrátíme. Ale realita se pomalu blížila a já měla čím dál tím větší strach. Co když na to někdo přijde? A co na to řeknou naši rodiče?
Jako kdyby mi četl myšlenky : ,,Neboj  nikdo se to nedozví, dokud to nebudeme chtít."
****
Už z dálky jsem poznala předměstí L. A.
Cesta, která obvykle trvá několik hodin mi přišla jako věčnost. Celou dobu jsme oba mlčeli a když jsme vyjížděli do města a já chtěla promluvit zavybroval mi v kapse telefon.
Když jsem se na něj podívala zjistila jsem, že mi píše Calvin:
C:Platí ten zítřek zlato?
A: Samozřejmě

Já vím neměla jsem to dělat, ale už bylo pozdě. A já si tím sama vykopala hrob.
-----
,,Tak jak jste si to užili? " vyhrkla na nás hned Jenna. ,,Bylo to super. " odpověděl Tomas a já s úsměvem přikývla.
,,No a co jste tam dělali a jaká byla cesta?? " při téhle otázce jsem se musela začít smát.  Vzpomněla jsem si na naše malé dobrodružství po cestě.

Tomas začal všechno, tedy skoro všechno vyprávět a já se vydala najít tátu. Nebylo to moc těžké. Seděl v obýváku u krbu se sklenkou whiskey v ruce. ,,Ahoj. " usmála jsme se a objala ho okolo ramen.
,,Ahoj beruško  tak jak jste se tam měli? " zeptal se mě s úsměvem a pohladil mě po tváři. ,,Bylo to fajn. " usmála jsme se, ale když jsme vydělá jeho výraz typu 'vážně to bylo FAJN? ' tak jsem ještě doplnila : ,,Bylo super se nechat obskakovat a jenom se povalovat. " táta se tomu jen zasmál a já to brala jako dobré znamení.

,,Asi si už půjdu lehnout. Ta cesta byla dlouhá. " Potřebovala jsme být chvíli o samotě.
,,Jistě jenom běž ať zítra nezaspíš do školy. Tvůj bratr má zítra první zápas, tak ho musíme jít podpořit. " při slově bratr mě píchlo u srdce. ,,Jistě."

Nemá cenu se omlouvat, protože k tomuhle omluva neexistuje. Prostě se stalo a mě celou tu dobu hrozně štvalo, že nemám žádnou inspiraci. Upřímně řečeno ji nemám ani teď, což je vlastně i vidět, ale už jsem prostě musela něco vydat, i když je to tak otřesný.
Jo a ještě vás chci upozornit, že se blížíme do finále.  Do konce zbývají už jen dvě části.  Ty naštěstí už vymyšlené mám.
Já vím, co jsem říkala, ale stejně se musím alespoň jednou omluvit, takže Promiňte, že jsem tak hrozně, hrozně dlouho nic nevydala.